Ačkoli na uživatele a výrobce automobilů vlády většiny vyspělých států v rámci svých politických ambicí tlačí se záměrem snižovat spotřebu paliva a objemy
škodlivých emisí, v porovnání s některými dalšími dopravními prostředky jsou i ta nejrozežranější auta neškodnými drobečky. James Corbett z Univerzity v Delaware podle svého výzkumu tvrdí: "Emise z velkých lodí ohrožují zdraví lidí nejen v pobřežních částech celého světa, přesto patří tato oblast k nejméně omezovaným složkám transportního systému." Corbett citovaný britským deníkem Guardian spočítal, že jediná z těch největších lodí světa vypustí do ovzduší za jeden rok tolik oxidů dusíku a síry co 50 milionů automobilů. Patnáctka největších plavidel pak dohromady v emisích trumfne plných 760 milionů vozů.

Problém přitom není jen v samotných lodích, jejichž motory
často dosahují výkonu přes 100 000 koní a zpravidla běží v podstatě nepřetržitě. Tyto jednotky patří k relativně nejhospodárnějším motorům na celém světě, ale spalují speciální, poněkud toxickou naftu
. Na obrovské komíny těchto plavidel se totiz nevztahují prakticky žádná omezení, pravděpodobně proto, že by na nich žádný politik kariéru nepostavil, protože jsou i přes svoji velikost málo na očích. A snaha o jejich udržení mimo zraky občanů, ovšem bez náznaku jakéhokoli skutečného řešení
, sahá dokonce tak daleko, že jim vláda USA zakázala plavbu blíže než 230 mil od svého pobřeží. Velká Británie by měla podobné opatření schválit v dohledné době.

Určitě ale nechceme poukázat na to, co vše je ještě třeba zregulovat, abychom byli konečně šťastní. Spíše chceme upozornit na to, že stovky milionů lidí jsou dnes a denně
omezovány na svých svobodách až do naprostých absurdit za situace, kdy jsou skutečné a velké problémy zcela přehlíženy. Ale očekávat v dnešním světě alespoň trochu racionality, to bychom zřejmě chtěli příliš...

Štúdia tiež hovorí, že nová agentúra by mohla nielen preskúmať národnú legislatívu, ale i identifikovať rozdielnosti, vytvoriť zoznam opatrení, ktoré treba prevziať, pomáhať s koordináciou legislatívneho procesu a v neposlednom rade i školiť zamestnancov verejnej správy. Naviac, v právomoci úradu by mohlo byť i vykonávanie priamych inšpekcií v konkrétnych prevádzkach a v iných objektoch.

Zákony o odpadoch nie sú priorita

Pokiaľ ide o podmienky v členských krajinách, neexistujú v nich dostatočné kapacity na vykonávanie inšpekcií a vynútiteľnosť ustanovení legislatívy o odpadoch, konštatuje štúdia.

Medzi ďalšie prekážky na národnej úrovni patrí tiež nedostatočná technická kapacita pre lepšie plánovanie manažmentu odpadov, vrátane zberu a recyklácie, ale tiež i nedostatočná miera finančnej podpory pre takéto aktivity.

Vlády členských krajín prikladajú "nízku prioritu" prevzatiu ustanovení z európskej do národnej legislatívy, tvrdia konzultačné spoločnosti. Navyše, jednotlivé krajiny interpretujú ustanovenia európskej legislatívy o odpadoch rôznym spôsobom.

Smernica o podzemných skládkach odpadov napríklad zaväzuje členské krajiny do roku 2016 znížiť plochy pôdy, ktorá sa využíva na tento účel, o 65 percent v porovnaní s úrovňou v roku 1995. Na druhej strane však nestanovuje záväznú špecifikáciu, ako by to mali krajiny robiť. Preto sa väčšina krajín v záujme neskladovania odpadu pod zemou rozhodla pre jeho spaľovanie.

Komisia dnes nemá žiadny špeciálny úrad, ktorý by sa zaoberal témou odpadu. Otázky, ktoré sa spájajú so Smernicou o podzemných skládkach, rieši v celej EÚ iba jeden človek, ktorý sedí v oddelení Komisie pre udržateľnú spotrebu a výrobu.

www.euractiv.sk