Oleje ve vztahu k životnímu prostředí

Jednou ze závažných námitek zastánců ochrany životního prostředí vůči strojírenské výrobě je škodlivost olejů, resp. všech druhů maziv, která se používají k provozu a při údržbě strojů. Stejně tak nepříznivě působí oleje při nesprávném použití a nežádoucích způsobech jejich likvidace po ukončení jejich životnosti ve stavebnictví, v dopravě a v zemědělství a lesnictví.

Oleje v moderním průmyslu jsou samozřejmě nezbytné, ale jde o to, aby jejich negativní účinek byl omezován na minimum. Ekologové doporučují, aby se více používaly biologicky odbouratelné oleje. Základem k jejich výrobě jsou rostlinné oleje, syntetické esterové oleje nenasycené i nasycené a polyglykoly.

• Rostlinné oleje mají nejslabší hydrolytickou stabilitu a jejich životnost v systémech, v nichž jsou použity, např. bod tuhnutí, viskozita, a mohou se v nich tvořit lepkavé usazeniny. Výhodou je jejich poměrně nízká cena.
• Polyglykoly vykazují zvýšenou agresivitu vůči konstrukčním a těsnicím materiálům a nátěrům. Jejich používání má smysl v prostředích silně tepelně namáhaných, a mnohde jejich negativní vlastnosti převážily jejich přínos. Proto je mnohé firmy vyrábějící oleje ze svého sortimentu vyřadily.
• Na vzestupu jsou naopak nasycené estery. Ty se vyznačují výbornými mazacími vlastnostmi, snášejí se dobře s konstrukčními materiály a s těsnivy, a snášejí dobře teploty do 150 oC.
• Nenasycené estery mají o něco lepší biologickou odbouratelnost a poněkud slabší oxidační a tepelnou stabilitu (do 130 oC). Jsou cenově výhodnější než nasycené estery.

Své místo mezi mazivy májí i nehořlavé hydraulické kapaliny. Ty se používají při těžbě a v hutnictví, obecně řečeno tam, kde existuje zvýšené riziko vzniku požáru.