Uranová bonanza v Rožné aneb iluze o soběstačnosti

Na konci ledna česká média zaujala zpráva o nálezu nových uranových zásob v našem posledním uranovém dole v Dolní Rožínce. Veřejnoprávní televize dokonce zprávu okořenila titulkem "Česko jako uranová velmoc". Jde o objev takového významu, který zajistí naši energetickou soběstačnost, alespoň co se provozu jaderných reaktorů v Dukovanech a Temelíně týká? Rozhodně ne, dostupná fakta potvrzují opak.

Časy, kdy se Česko mohlo považovat za uranovou velmoc, naštěstí již dávno minuly. Zbyly tu po nich škody ve výši pěti desítek miliard korun, které budeme platit z daní ještě desítky let - za snížení zamoření podzemních vod po chemickém loužení v okolí Stráže pod Ralskem (do vrtů zde bylo vtlačeno více než 4 miliony tun kyseliny sírové a dalších chemických látek), za sanaci dvou desítek hlušinových odvalů se zbytky uranu (jejich objem dosáhl 43 milionů m3 na ploše 2,5 milionu m2) nebo za zakrývání odkališť se 47 miliony tun radioaktivních kalů.

Ve světě se v roce 2010 podle statistik World Nuclear Association vytěžilo na 53 tisíce tun uranu, nejvíce v Kazachstánu, Kanadě a Austrálii. Česko je se svými 254 tunami na pátém místě tabulky. Od konce. V polovině minulého roku seznámil ministr Kocourek vládu s informací, že zásoby uranu na ložisku Rožná, ověřené k 1. lednu 2011, jsou ve výši již jen 374 tun. A co hůře, kvalita rudy již řadu let klesá, k získání uranu se tedy musí vytěžit tisíce tun hlušiny navíc. Což zhoršuje nejenom ekonomiku Diama, ale vede k rychlejšímu naplňování volné kapacity odkališť rmutem se zářícími zbytky uranu a radia a vyššímu zatížení okolí radonem z vrstvící se hlušiny.

Ohlášený nález nových zásob v hloubce více než jednoho kilometru ve výši až 1000 tun jako výsledek stamilionové investice do prací na zpřístupnění je sice překvapivý, ale konec těžby uranu u nás může odsunout nanejvýš o pět let. Navíc pokud Diamo udává cenu nalezené žíly 3 miliardami korun, tutéž částku vydá během pěti let za těžbu a úpravu uranu. Vzhledem k úbytku poptávky díky stávajícímu i očekávanému uzavírání reaktorů se nedá čekat růst ceny na uranovém trhu, který by nepříznivou ekonomickou bilanci změnil.

Na české energetické soběstačnosti nález dalšího uranu v Rožné nic nezmění. Naše jaderné elektrárny jsou zcela závislé na dováženém jaderném palivu, které zvyšuje dovozní energetickou závislost o více než 50 procent. Tuzemská produkce uranového koncentrátu je od spuštění Temelína výrazně nižší než spotřeba reaktorů (ta činí ekvivalent 610 tun uranu ročně). A k podzemním zásobám uranu na Liberecku se bez obnovení chemické těžby, která by znamenala závažné ohrožení životního prostředí, nelze dostat.

Edvard Sequens, Calla