Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Černé skládky - podrobný právní rozbor

02.11.2012  |  5384× přečteno      vytisknout článek

černá skládkaJedná se o místo, na němž ukládání odpadů není povoleno příslušnými orgány, není pro ukládání odpadů technicky vybaveno a osoba odpovědná za navezení odpadů na toto místo není známa a je obtížné, velmi často i vyloučené ji následně dohledat...

Úvodem

Problematika černých skládek je v českém odpadovém hospodářství diskutována již
mnoho let. Zásadním důvodem pro diskusi je právě problematická, v řadě případů téměř
nemožná identifikace subjektu, který takovou skládku založil, tedy subjektu, u něhož by bylo
možno vyvodit odpovědnost za vznik takové skládky, a kterému by bylo možno na základě
této odpovědnosti uložit povinnost takovou nelegální skládku odstranit, případně mu za
založení nelegální skládky uložit sankci.

Současná právní úprava, tzn. zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpadech"), tuto
problematiku komplexně neupravuje a znamená tak pro odstraňování černých skládek
bohužel mnohem méně efektivní řešení než právní úprava předcházející, tj. zákon č. 125/1997
Sb., o odpadech. Tento zákon, na rozdíl od nyní platného a účinného zákona, řešil otázku
černých skládek výslovně tak, že odpovědnost za odpady nelegálně shromážděné na určitém
pozemku, přenášel na jeho vlastníka.

Předchozí právní úprava dle zákona č. 125/1997 Sb. O odpadech

Dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 125/1997 Sb. bylo možno odpady upravovat,
využívat nebo zneškodňovat pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených ve
smyslu tohoto zákona, nebo za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy. Tento
zákon pak v ust. § 3 odst. 7 reagoval na situaci, kdy se nepodaří zjistit právnickou nebo
fyzickou osobu, která odpad umístila na nemovitost, která není určena k ukládání odpadů :
"Nepodaří-li se příslušnému okresnímu úřadu v řízení o odstranění protiprávního stavu (§
26 odst. 1 písm. d)) podle tohoto zákona zjistit právnickou nebo fyzickou osobu, která odpad
umístila na nemovitost, která není určena k ukládání odpadů, přechází povinnost zajistit
zneškodnění odpadu na vlastníka nemovitosti, na níž je odpad umístěn, a to na jeho vlastní
náklady." Znamená to tedy, že byl-li zjištěn příslušnými orgány neoprávněně uložený odpad
na určitém pozemku, zahájil vždy z moci úřední příslušný okresní úřad řízení o odstranění
protiprávního stavu dle § 26 odst. 1 písm. d) zákona č. 125/1997 Sb.. V tomto řízení, na něž
se vztahoval správní řád, byla vždy zjišťována osoba primárně odpovědná za protiprávně
odložený odpad. O zahájení takového řízení uvědomil okresní úřad všechny známé účastníky
řízení. Takovým účastníkem pak byl vždy vlastník nemovitosti, na níž se protiprávně
odložený odpad nacházel. Pokud se okresnímu úřadu v tomto řízení nepodařilo zjistit osobu
odpovědnou za protiprávně uložený odpad, přecházela ze zákona (ex lege) povinnost zajistit
zneškodnění odpadu na vlastníka této nemovitosti, a to na jeho vlastní náklady.

Současný stav dle zákon č. 185/2001 Sb. O odpadech

Vzhledem k tomu, že zákon č. 185/2001 Sb. nepřevzal ustanovení § 3 odst. 7
předchozího zákona o odpadech č. 125/1997 Sb., nelze dovodit, že by povinnost odstraňovat
odpad, jehož původce není znám, přešla na vlastníka nemovitosti, na níž je tento odpad
umístěn.
Povinnost odstranit odpad na své náklady by pro vlastníka pozemku musela být
v textu zákona stanovena výslovně. Vyplývá to především z ust. čl. 11 odst. 4 LZPS, jakož i
z ustanovení jejích čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 4 odst. 1 a dále z čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR.
V současné době platný a účinný zákon o odpadech tedy již nezná prakticky žádnou
odpovědnost vlastníka nemovitosti za odpady na ní uložené, pokud takový vlastník není
zároveň původcem zde shromážděných odpadů
. Odpovědnost za nakládání s odpady totiž
nese primárně jejich původce. Za původce odpadů se dle zákona o odpadech považuje
právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, z jejíž podnikatelské činnosti
vznikají odpady. Pro odpady vznikající na území obce z činnosti občanů obce - tedy
fyzických osob, se za původce odpadů považuje tato obec. Zde mám však na mysli trochu
širší pojetí původce. Původcem v tomto obecném smyslu je každá osoba, které odpad vznikl.
Dále zákon o odpadech jistou míru odpovědnosti za nakládání s odpady klade i na tzv.
oprávněnou osobu. Tou je podnikající osoba oprávněná k nakládání s odpady, která je na
základě povolení příslušných orgánů přijímá od jiných původců či oprávněných osob a dále
s nimi nakládá podle zákonem stanovených podmínek (např. odpady sbírá, vykupuje, využívá
či odstraňuje).

Základní povinností každého, tedy i všech původců odpadů a oprávněných osob je ve
vztahu k nakládání s odpady povinnost zakotvená v ustanovení § 12 odst. 1 zákona o
odpadech, tj., že každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem
stanoveným tímto zákonem a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu životního
prostředí. Tato základní povinnost je pak dále specifikována v ust. § 12 odst. 2, a to tak, že
pokud není zákonem stanoveno jinak, lze s odpady nakládat pouze v zařízeních (zařízením se
ve smyslu § 4 písm. e) zákona o odpadech rozumí i místo, stavba nebo část stavby), která jsou
k nakládání s odpady podle zákona o odpadech určena. Sankce pro podnikající fyzickou
osobu či osobu právnickou za nakládání s odpady v místech k tomu neurčených pak stanoví
§ 66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech, pro fyzickou osobu nepodnikající § 69 odst. 2 písm.
c) tohoto zákona. Spáchání takového správního deliktu (v případě právnických osob či
fyzických osob oprávněných k podnikání) nebo přestupku (v případě osob fyzických
nepodnikajících) je však jen obtížně prokazatelné. Hlavním překážkou je totiž dohledání toho,
kdo předmětné protiprávní jednání způsobil, řečeno slovy právní teorie, určení odpovědného
subjektu, tedy subjektu, který se protiprávního jednání spočívajícího v založení černé
skládky fyzicky dopustil. Právě identifikace takové osoby je jedním ze základních
předpokladů pro vyvození odpovědnosti za protiprávní jednání.

Právní teorie pro vznik odpovědnosti za protiprávní jednání, a to odpovědnosti za
správní delikty, tedy odpovědnosti objektivní - bez ohledu na zavinění, požaduje splnění 4
základních podmínek, a to splnění kumulativní, tedy současné :

1) protiprávní jednání,
2) škodlivý následek takového protiprávního jednání,
3) kauzální nexus, čili příčinná souvislost mezi tímto protiprávním jednáním a
škodlivým následkem, tj. škodlivost musí být bezprostředním, přímým
důsledkem konkrétního protiprávního jednání a musí být takto prokázána,
4) odpovědná osoba, pachatel deliktu, či jinými slovy ten, kdo se protiprávního
jednání dopustil.

Na základě absence některé z těchto podmínek nemůže být odpovědnost konkrétní osoby za
protiprávní jednání založena. Obtížně splnitelným předpokladem pro uplatnění příslušných
odpovědnostních vztahů pak bude v případech černých skládek právě určení
tohoto
odpovědného subjektu.

Odpovědnosti fyzických osob nepodnikajících/podnikajících

Pro vznik odpovědnosti fyzických osob nepodnikajících (odpovědnosti subjektivní -
za přestupek) se vyžaduje splnění ještě jednoho znaku společně s ostatními - zavinění.
Pokud není dána tato subjektivní stránka určitého protiprávního jednání, nemůže odpovědnost
konkrétní osoby za přestupek vzniknout. Důkazní břemeno při prokazování zavinění - ve
formě úmyslu či nedbalosti, leží zásadně na bedrech správního orgánu. Prokázat v případě
černých skládek zavinění konkrétního subjektu je však téměř nemožné, a to vzhledem k tomu,
že již samotné nalezení odpovědné osoby, tj. pachatele deliktu bude obvykle bez výsledku.
Kontrolní pravomoci k prošetření okolností konkrétního případu černé skládky mají
v případech podnikajících subjektů dle zákona o odpadech krajský úřad (§ 78 odst. 2 písm.
b)), obecní úřad obce s rozšířenou působností (§ 79 odst. 1 písm. e)) a ČIŽP (§ 76 odst. 1
písm. a)).
Rozsah těchto kontrolních pravomocí ve vztahu k podnikajícím subjektům je
v případě všech těchto uvedených správních orgánů zcela totožný. Případy, kdy existuje
podezření na založení černé skládky podnikajícím subjektem tak mohou kromě ČIŽP řešit i
obecní úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady.

Jinak je tomu ale v případě nepodnikajících fyzických osob. Zde je kontrolní
pravomoc ČIŽP vyloučena
, a tak musí případy neoprávněného shromažďování odpadů ze
strany fyzických osob dostatečně prošetřit sama obec (§ 80 odst. 1 písm. a) zákona o
odpadech), v jejímž katastru k nepovolené činnosti dochází, neboť ČIŽP nemá ze zákona
pravomoc ke kontrolám takových osob. Dle pravomocí svěřených ČIŽP zákonem o odpadech
ale i jinými právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí, tato nemá ani
možnost vstupovat do prostor nesouvisejících s podnikatelskou činností. Sankci za přestupek
spočívající ve zbavování se odpadu v rozporu se zákonem o odpadech však ČIŽP uložit může.
Předpokladem ale bude dostatečné kontrolní zjištění ze strany příslušného obecního úřadu a
postoupení šetřené věci inspekci k uložení sankce (§ 69 odst. 2 písm. c) zákona o odpadech).
V předchozím odstavci jsem uvedla, že kontrola nakládání s odpady ve vztahu
k fyzickým osobám nepodnikajícím, je především doménou obce. Sankci dle zákona o
odpadech ale ukládá ČIŽP. Obce však mohou postupovat vůči fyzickým osobám
nepodnikajícím i samostatně. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen "zákon o přestupcích") umožňuje obci sankcionovat fyzické osoby za
přestupek spočívající v neoprávněném založení skládky nebo odkládání odpadků nebo odpadů
mimo vyhrazená místa (§ 47 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích). Za tento přestupek je
obecní úřad oprávněn uložit pokutu až do výše 50 000,- Kč (samozřejmě za předpokladu, že
se obci podaří prokázat naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku konkrétní osobě).
Jak jsem stačila poznat za dobu svého působení u ČIŽP, existuje ve většině případů
černých skládek podezření na jejich založení spíše fyzickými osobami nepodnikajícími.
Obvykle se v situaci, kdy je inspekcí zaevidován podnět upozorňující na existenci nějaké
nelegálně založené skládky postupuje tak, že inspektoři takový podnět prošetřují (nejedná se o
kontrolu ve vztahu ke konkrétní osobě dle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole) a pokusí
se zjistit maximální množství informací o možném odpovědném subjektu. Protože ve většině
případů identifikace osoby, která nelegální skládku založila, není prakticky možná, a obvykle
je zde podezření na její založení nepodnikající fyzickou osobou, postoupí se řešený podnět
příslušnému obecnímu úřadu k dalšímu šetření. V případech, kdy hned od počátku padá
podezření na založení černé skládky na konkrétní osobu podnikající, postupují inspektoři
ČIŽP v souladu s kontrolními kompetencemi inspekce a provedou u takové osoby kontrolu
nakládání s odpady podle zákona o státní kontrole. Avšak reálnost prokázání založení divoké
skládky odpadu konkrétní osobě je i zde velice malá. Z praxe mi bohužel není znám jediný
případ, kdy by se původce (zde ve smyslu obecném - podnikající i nepodnikající osoba) černé
skládky podařilo identifikovat, prokázat mu založení takové skládky a uložit mu sankci
případně opatření k nápravě spočívající v odstranění nelegálně uloženého odpadu.
Počet podnětů upozorňujících ČIŽP na vznik či zakládání černých skládek je
každoročně přibližně stejný, tedy tento počet se v posledních letech nezvyšuje, ČIŽP spíše
naopak zaznamenává snižující se tendenci podnětů upozorňujících na existující černé skládky.
Příčinou tohoto spíše klesajícího trendu je letitá zkušenost obcí s likvidací černých skládek.
Obce jsou si totiž vědomy, že pokud černou skládku neodstraní samy, bude skládka hyzdit
jejich obec a okolí nadále, neboť v současné době neexistuje právní úprava, která by ukládala
povinnost likvidace černých skládek konkrétnímu tzv. subsidiárnímu subjektu, jestliže
původce černé skládky nelze volat k odpovědnosti.

Nicméně v řadě případů zakládání nelegálních skládek odpadu má často svůj díl viny na závadném stavu i sama obec. ČIŽP pak nezbývá, než takovou obec sankcionovat za nedodržení
povinností vyplývajících pro ni ze zákona o odpadech.

Další právní předpisy se vztahem k problematice černých skládek

Odstraňování černých skládek se z hlediska platné právní úpravy dotýká nejenom
zákona o odpadech, ale i dalších právních předpisů v oblasti životního prostředí, jako jsou
např. zákon o vodách, zákon o lesích, zákon o ochraně přírody a krajiny apod., které upravují
ochranu jednotlivých složek životního prostředí před jakýmkoliv zdrojem ohrožení, včetně
odpadů. Kromě předpisů z oblasti odpadového hospodářství a některých dalších z oblasti
ochrany životního prostředí, lze uvést i některé právní předpisy z jiných oblastí právní úpravy,
na jejichž základě by bylo možno odstraňování černých skládek řešit. Všechny tyto předpisy
ale řeší situaci většinou pouze v případech zjištěného poškození nebo ohrožení životního
prostředí a nápravná opatření na jejich základě lze uložit jen původci stavu
(výjimečně
vlastníkovi pozemku), tedy tomu, kdo vznik černé skládky způsobil, resp. tomu, kdo je za
její založení odpovědný. Taková osoba ovšem bude v praxi obtížně zjistitelná.

Zákon č. 254/2001 Sb., O vodách

Jedním z těchto předpisů je zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o vodách" nebo "vodní zákon").
Nelegální uložení odpadu může mít za následek ohrožení jakosti či zdravotní nezávadnosti
povrchových nebo podzemních vod (tedy souhrnně řečeno ohrožení prostředí povrchových či
podzemních vod). Takto uložený odpad by byl ve smyslu vodního zákona považován za
závadnou látku (§ 39), a ohrožování jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vod tímto odpadem
by bylo považováno za tzv. závadný stav. Dle § 125a odst. 1 písm. l) vodního zákona uloží
ČIŽP pokutu právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající, která nedovoleně nakládá se
závadnými látkami, tj. nečiní přiměřená opatření, aby závadné látky nevnikly do vod
povrchových nebo podzemních a neohrozily jejich prostředí. V každém případě vodoprávní
úřad nebo ČIŽP mají ze zákona povinnost uložit nápravu závadného stavu dle § 42 vodního
zákona. Povinnost provést nápravu má jednak osoba, která porušila předpisy na ochranu vod,
tedy ten, kdo takto odpad nedovoleně uložil (§ 42 odst. 1), nebo pozdější nabyvatel pozemku
(§ 42 odst. 2), který není původcem závadného stavu, ale k jehož majetku je závadný stav
vázán
. Tímto způsobem postupuje příslušný vodoprávní úřad nebo ČIŽP v případě, že
nabyvatel majetku (pozemku na němž ulpívá závadný stav) jej získal s vědomím staré
zátěže, a byla-li s ním o tom uzavřena zvláštní smlouva (jedná se však pouze o nabytí majetku
na základě zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve
znění pozdějších předpisů). Za upozornění stojí, že tímto způsobem (tj. dle § 42 odst. 2
vodního zákona) postupují příslušné orgány i tehdy, existuje-li dosud původce závadného
stavu (a jeho identita je těmto orgánům známa).

Pokud odpovědná osoba není známa, resp. se nepostupuje dle odst. 1 až 3 zákona o
vodách, tzn. nejedná se o tzv. starou ekologickou zátěž a zároveň hrozí závažné ohrožení nebo
znečištění povrchových nebo podzemních vod, zabezpečí nezbytná opatření k nápravě
příslušný vodoprávní úřad z vlastního podnětu nebo z podnětu ČIŽP (§ 42 odst. 4).

Pořád stejný problém - zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

Rovněž zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen "zákon o ochraně přírody") nabízí jistou teoretickou možnost, jak černé
skládky odstranit. Dle ust. § 86 tohoto zákona má ten, kdo poškodil, zničil nebo nedovoleně
změnil část přírody, povinnost uvést ji do původního stavu, pokud je to možné a účelné. Neníli
to možné a účelné, může orgán ochrany přírody uložit přiměřená náhradní opatření
k nápravě, která by, byť částečně, kompenzovala následky nedovoleného jednání. Povinnost
uvedení do původního stavu je povinností zákonnou, která vzniká ex lege tomu, kdo poškodil,
zničil nebo nedovoleně změnil část přírody.
Je proto možné se jejího splnění domoci
prostřednictvím orgánů ochrany přírody. Problematická je ovšem opět identifikace subjektu,
který nelegálním odložením odpadů poškodil, zničil nebo nedovoleně změnil část přírody.

Čistě teoreticky...


Pochopitelně i z hlediska zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, a o změně některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů existuje teoretická možnost odstranění černé
skládky, kterou jsem dosud nezmínila, která ovšem řeší tuto problematiku pouze obecně
v rámci působnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že je tato
možnost v praxi využívána jen velmi málo, uvádím ji až na tomto místě, pouze mezi
teoretickými možnostmi řešení daného problému. Zákonem o odpadech upravený postup
odstraňování černých skládek je zde podmíněn skutečností, že uložené odpady ohrožují lidské
zdraví nebo životní prostředí. V ust. § 79 odst. 1 písm. f) je obecnímu úřadu obce s rozšířenou
působností dána možnost (nikoliv povinnost), v případě, že hrozí poškození lidského zdraví
nebo životního prostředí, nebo k němu již došlo, zajistit ochranu lidského zdraví a životního
prostředí na náklady odpovědné osoby.
Možnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností
učinit příslušné opatření není vyloučena ani v případě, že tato osoba (původce odpadu) známa
není. Obecnímu úřadu tak vznikne pohledávka vůči neznámé osobě. Je nasnadě, proč je toto
ustanovení využíváno minimálně nebo vůbec. Opět zde narážíme na problém identifikace
odpovědné osoby a též na nedostatek finančních prostředků v rozpočtech obcí, neboť
pohledávky vůči neznámým osobám jsou ve většině případů nevymahatelné. Per analogiam
tedy učinilo MŽP výklad, který měl umožnit obecním úřadům postupovat tímto způsobem i
v případech, není-li znám původce černé skládky. Jedná se však o pouhou možnost, nikoliv
povinnost takto postupovat, a proto většina obecních úřadů této možnosti nevyužívá, a to i
s ohledem na finanční náročnost likvidace černých skládek.

Co na to ombudsman


Problematikou černých skládek, a to konkrétně několika podněty na nečinnost úřadů
ve věci černých skládek, se zabýval v minulosti i ochránce veřejných práv. Na základě
svých poznatků se rozhodl zahájit šetření zaměřené na nedostatky v právní úpravě
odstraňování nepovolených skládek. Opakovaně však narážel na problém, že zákon č.
185/2001 Sb., o odpadech, na rozdíl od předchozího, tuto problematiku komplexně neřeší. Jak
jsem již uvedla, na základě intervence ombudsmana přijalo MŽP výše uvedený výklad
ustanovení § 79 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech a per analogiam jej vztáhlo i na
problematiku černých skládek. Ovšem ani tento krok žádné řešení ani posun v dané
problematice nepřinesl. Věc se posléze pokusilo vyřešit opět MŽP návrhem novely zákona o
odpadech, která pro případy, kdy se nepodaří zjistit osobu odpovědnou, počítala s kompetencí
obecního úřadu obce s rozšířenou působností uložit rozhodnutím povinnost odstranit odpad
obci, v jejímž územním obvodu se odpad uložený v rozporu se zákonem nachází, a to na
náklady této obce. Návrh ministerstva se však setkal jak s kritikou ombudsmana, tak s
kritikou Svazu měst a obcí. S ohledem na možné finanční dopady na obce byl pak tento návrh
ve vládě zamítnut.

Světlá výjimka - zákon č. 289/1995 Sb., o lesích


Jisté specifikum mezi právními předpisy na úseku ochrany životního prostředí, které
podávají teoretickou možnost řešení problému černých skládek, představuje zákon
č. 289/1995 Sb., o lesích
a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen "lesní zákon"). Mnohé výklady tohoto právního předpisu směřují
k závěru, že pokud se nepodaří zjistit skutečného původce černé skládky, odpovídá za tuto
skládku uživatel (vlastník) pozemků, na nichž se tato skládka nachází, a to na základě
ustanovení § 32 odst. 1 tohoto zákona
, které ukládá vlastníku lesa provádět taková
opatření, aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les.

Podle některých výkladů může být škodlivým činitelem působícím na les právě i
nelegálně založená skládka. Lesní zákon sám v ustanovení § 2 písm. g) stanoví, co považuje
za škodlivé činitele působící na les. Bude se jednat o škodlivé organismy, nepříznivé
povětrnostní vlivy, imise a fyzikální nebo chemické faktory, způsobující poškození lesa.
Můžeme pod některý z těchto vyjmenovaných škodlivých činitelů podřadit i skládku?
Domnívám se, že to jistě možné je. Osobně si myslím, že skládka by mohla být fyzikálním
nebo chemickým faktorem způsobujícím poškození lesa, tzv. abiotickým činitelem, který
škodlivě působí na les. Jestliže má tedy vlastník lesa dle § 32 odst. 1 zákona o lesích
povinnost provádět taková opatření, aby se zabránilo působení škodlivých činitelů na les, lze
toto ustanovení vyložit i tak, že takovým opatřením by mohlo být i odklizení černé skládky.
Méně realizovatelnými pak budou opatření, jimiž se předchází působení škodlivých činitelů
na les.
Jaké preventivní opatření by přicházelo v úvahu k ochraně lesa před vznikem
(založením) černé skládky? Oplotit lesní pozemek dle lesního zákona možné není (až na
povolené výjimky). Preventivní opatření směřující k ochraně lesů proti zakládání černých
skládek odpadů jsou proto podle mého názoru jen těžko realizovatelná.

Odpovědnost uživatelů, resp. vlastníků lesních pozemků tedy nevyplývá jen
z obecného pojetí vlastnického práva, ale jak stanoví § 32 odst 1, i ze samotného lesního
zákona. Zákonem formulované povinnosti vlastníka v ochraně lesa vyplývají ze zájmu
společnosti udržovat les v takovém stavu, aby mohl plnit všechny své funkce. Všechna
opatření k ochraně lesa patří zároveň k základním povinnostem vlastníka lesa při ochraně lesa
jako majetku, tzn., že je vlastník lesa musí provádět na vlastní náklady. Pokud jde o lesy ve
vlastnictví státu, vztahují se podle § 4 odst. 1 lesního zákona práva a povinnosti vlastníka lesa
i na právnickou osobu, které je svěřeno hospodaření s těmito lesy (tj. Lesy ČR, státní podnik).
V případě lesního zákona se tak jedná o obdobnou konstrukci odstraňování černých skládek
jako v případě zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech. Zatímco zákon č. 125/1997 Sb. stanovil
výslovně, že v případě nezjištění odpovědného subjektu je povinen odstranit černou skládku
vlastník pozemku, na němž se skládka nachází, z lesního zákona je tato povinnost pro
vlastníky lesních pozemků pouze vyvozována výkladem a sám zákon ji nikde výslovně
nestanoví.

Výklad ustanovení lesního zákona (zejména ustanovení § 32 odst. 1) ve vztahu
k odstraňování černých skládek odpadu tak, jak jsem jej popsala v předchozích odstavcích, by
však mohl být v rozporu s některými již zmíněnými ústavními principy a zásadami. Jak
vyplývá z již citovaného Sdělení rozkladové komise o výkladech právních předpisů, přijatých
výkladovou komisí ministra životního prostředí č. 10/2003 ze dne 1. října 2003, povinnost
odstranit odpad na své náklady by pro vlastníka musela být v textu zákona stanovena
výslovně, jak vyplývá z čl. 11 odst. 4 LZPS a dále z čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1 a dále z čl.
2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR. V lesním zákoně však výslovně žádná taková povinnost stanovena
není.

Uložení opatření k nápravě zjištěných nedostatků na funkcích lesa sice není výslovně
vázáno na porušení konkrétní povinnosti a zákon o ČIŽP dokonce ani nestanoví, komu lze
takové opatření uložit - zda pouze tomu, kdo nedostatky na funkcích lesa způsobil či např. i
vlastníku lesního pozemku. Nicméně jistě je toto ustanovení vázáno na konání v rozporu se
zákonem o lesích, neboť hovoří o "nedostatcích na funkcích lesa". Výše uvedené nedostatky
na funkcích lesa jako složce životního prostředí je dle mého názoru nutné chápat jako
skutečnosti, které jsou v rozporu s ustanoveními tohoto zákona. Proto se domnívám, že bude
vždy nutné při ukládání opatření dle zákona o ČIŽP odkázat na stav, který je v rozporu s
lesním zákonem. Zcela samostatně nelze ust. § 2 odst. 3 zákona o ČIŽP použít. Z lesního
zákona pak lze i dovodit, že subjektem, jemuž může být takové opatření uloženo, může být
právě i vlastník lesního pozemku.

Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu

Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění pozdějších
předpisů (dále jen "zákon o ZPF") v § 3 odst. 1 stanoví, že "hospodařit
na zemědělském půdním fondu musí vlastníci nebo nájemci tak, aby neznečišťovali
půdu,...........škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých
organismů........." Znamená ale založení černé skládky neznámou osobou to, že vlastník
pozemku, na němž černá skládka vznikla, nehospodaří na takovém pozemku (spadajícím pod
ochranu zemědělského půdního fondu) v souladu s tímto ustanovením? Opět bychom mohli
dojít k závěru, že taková interpretace možná je. Konečně tuto úvahu podporují i následující
ustanovení zákona o ZPF. Ustanovení § 3 odst. 3 dává orgánům ochrany zemědělského
půdního fondu možnost, jsou-li pro to závažné důvody, uložit odstranění závad zjištěných
podle odstavce 1 (tedy např. i zlikvidovat černou skládku). Ustanovení nestanoví výslovně
komu by se taková opatření k odstranění zjištěných závad ukládala, můžeme ovšem
předpokládat, že se bude jednat o osobu, která černou skládku založila. Protože je téměř jisté,
že v takových případech nebude odpovědná osoba nalezena, je možné opatření uložit
jedině vlastníku či uživateli předmětného pozemku, ačkoliv ten závadný stav nezpůsobil
. § 3
odst. 5 pak takovému vlastníku či uživateli pozemku umožňuje ke zmírnění ekonomických
důsledků spojených s provedením uloženého nápravného opatření (odstranění černé skládky)
požádat Státní fond životního prostředí České republiky o poskytnutí příspěvku, jde-li o
odstranění jím nezaviněných závad. Z tohoto ustanovení však vyplývá, že na poskytnutí
takového příspěvku není právní nárok, a bude záležet jen na úvaze Státního fondu životního
prostředí, zda a v jaké výši takový kompenzační příspěvek poskytne.

Nakonec i zákon č. 128/2000 Sb., o obcích..


Možnost sankcionování původce černé skládky ( jen pokud je právnickou osobou nebo
fyzickou osobou oprávněnou k podnikání) dává i zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen "zákon o obcích") v § 58 odst. 3. Vzhledem k
časté nemožnosti zjistit takovou osobu stanoví jakýsi náhradní způsob řešení, když v ust. § 58
odst. 2 umožňuje sankcionovat i vlastníka či uživatele pozemku, na němž se odpad nachází, a
to v rámci povinnosti vlastníků, resp. uživatelů pozemků udržovat čistotu a pořádek na
pozemcích, jež vlastní nebo užívají.

Případně i zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník


Teoretické řešení problému černých skládek lze najít i v rámci soukromoprávních
vztahů. Pokud se nelegální skládka nachází na sousedním pozemku, je možné uplatnit i
postup podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen "občanský zákoník"), konkrétně postup dle ust. § 127 (tzv. sousedské právo), kdy
vlastník dotčené nemovitosti může u soudu namítat, že je nad míru přiměřenou poměrům
obtěžován nebo dokonce ohrožován na výkonu svých práv, např. zápachem ze skládky,
poletujícím odpadem apod.. Pasivně legitimován je vždy takto "obtěžující" vlastník
nemovitosti, na níž se skládka nebo odpad nalézá. V rámci tohoto řešení se nejedná o nalezení
osoby, která odpad nelegálně uložila, ale o určení osoby, na jejímž pozemku se nachází
odpad, kterým jsou obtěžováni vlastníci sousedních nemovitostí. Úskalím postupu podle
občanského zákoníku je především to, že se jedná o soudní řízení, které může být zdlouhavé,
a celá tíže takového řízení spočívá pouze na žalobci.
Naopak v oblasti veřejného práva nese
důkazní břemeno výhradně správní orgán. Postupuje-li se podle občanského zákoníku, nese
tedy náklady na odstranění odpadu vlastník pozemku, na němž se skládka, která obtěžuje
vlastníky sousedních pozemků, resp. odpad, nachází. Opět se tak nejedná o identifikaci
subjektu, který černou skládku založil, a odpovědnost nese osoba odlišná od původce
protiprávního stavu. Tato osoba se může na původci odpadu hojit (bude-li nalezen) rovněž na
základě předpisů občanského práva. Soused je v žalobě dle § 127 občanského zákoníku
žádán, aby se zdržel obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Je jen na jeho vůli, jaký
postup zvolí, tj. nemusí se tím přímo dosáhnout odstranění černé skládky odpadu. Z výše
uvedeného je patrné, že výhodnější pro životní prostředí by bylo postupovat cestou veřejného
práva.

Opuštění věci - tzv. "derelikce"


Z pohledu občanského práva je možno na odpady uložené na místa k tomu zákonem o
odpadech neurčená nahlížet ještě z jiného pohledu, a to z pohledu charakteru tohoto odpadu
jako věci ve smyslu občanského zákoníku. Věci jsou upraveny jako předmět
občanskoprávních vztahů v ust. § 119 a násl. občanského zákoníku. Mohou být nejen
předmětem občanskoprávních vztahů, ale jsou především předmětem jednoho z
nejvýznamnějších lidských a občanských práv - vlastnického práva. Občanský zákoník v §
123 a násl. upravuje institut vlastnického práva, vymezuje jeho obsah, způsoby nabývání i
pozbývání. Jedním ze způsobů pozbývání vlastnického práva k určité věci je i její opuštění,
tzv. "derelikce", o níž se hovoří v ust. § 135 odst. 3 občanského zákoníku. Ustanovení § 135
odst. 1 a 2 se sice vztahuje přímo pouze na věci ztracené, ovšem odst. 3 tohoto ustanovení
vztahuje předchozí dva odstavce i na věci opuštěné, věci skryté a věci, jejichž vlastník není
znám. Opuštěnou věcí ve smyslu uvedeného ustanovení občanského zákoníku by mohl být i
odpad tvořící černou skládku. Opuštění věci (derelikci) je nutno dle občanského práva chápat
jako 31jednostranný právní úkon, který vyjadřuje vůli dosavadního vlastníka nebýt již dále
vlastníkem věci. Následky derelikce upravuje § 135 odst. 3 občanského zákoníku, tj. stanoví,
že opuštěním věci zaniká vlastnické právo vlastníka k opuštěné věci (bez zřetele na to, zda
vlastník opuštěné věci je známý nebo ne) a zároveň vzniká vlastnické právo obce (do
1.10.2005 vlastnické právo státu). Je možno právní režim věcí opuštěných aplikovat i na
movité věci tvořící černou skládku? Ve své podstatě se také jedná o věci, jichž se jejich
vlastník zbavil, tedy jednostranným právním úkonem vyjádřil svou vůli již nebýt vlastníkem
těchto věcí. Zaniká tak vlastnické právo takové osoby a přechází skutečně na obec ve smyslu
§ 135 odst. 3 občanského zákoníku? Odpověď na tuto otázku bude dle mého mínění záporná,
právní režim věcí opuštěných nebude možno aplikovat bez dalšího ve vztahu k movitým
věcem tvořícím černou skládku
.

Z pohledu občanského práva tedy v případě věcí, jež tvoří černou skládku, a jejichž
vlastník tedy pochopitelně není znám, nebude docházet k přechodu vlastnického práva z
původního vlastníka na nového vlastníka - obec, neboť se z pohledu zvláštního právního
předpisu - zákona o odpadech, jedná o zbavení se věci, které jak svým obsahem, tak i účelem
odporuje zákonu, neboť dle zákona o odpadech lze s odpady nakládat pouze v zařízeních k
tomu dle tohoto zákona určených . Vlastnictví k movitým věcem tvořícím černou skládku
tak bude náležet i nadále tomu, kdo tyto věci na místa k tomu zákonem o odpadech
neurčená odložil.

Na stavební odpady stavební zákon?

Případy černých skládek jsou pak jednoznačně v rozporu i s ustanoveními zákona č.
183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění
pozdějších předpisů. Provozovatel či vlastník takové skládky by se pak dopouštěl přestupku
či správního deliktu dle ust. § 178 odst. 1 písm. f) nebo § 180 odst. 1 písm. f) stavebního
zákona. Za tyto delikty by stavební úřad mohl uložit pokutu podle § 179 či § 181 tohoto
zákona. Stavební úřad by byl kromě uložení pokuty oprávněn nařídit odstranění této
nepovolené skládky odpadu, neboť je dle stavebního zákona oprávněn nařídit i odstranění
nelegálně provedených staveb či terénních úprav. Otázkou je, zda by se v konkrétním případě
jednalo o stavbu či terénní úpravu. Pokud by příslušný stavební úřad shledal skládku terénní
úpravou, náklady na její odstranění by nesl vlastník pozemku
s tím, že by se na tvůrci skládky
(terénní úpravy) mohl domáhat uhrazení takto vynaložených nákladů občanskoprávní cestou.
Pokud by se jednalo o stavbu, potom by náklady na odstranění nesl její vlastník. V mnoha
případech je ale vlastník stavby totožný s vlastníkem pozemku.

Shrnutí

Většina z právních předpisů uvedených v předchozích odstavcích umožňuje čistě
teoreticky řešit problém černých skládek prostřednictvím uložení povinnosti odklizení
skládky odpadu, a to tomu subjektu, který skládku založil. Vzhledem k obtížné identifikaci
tohoto subjektu jsou řešení předvídaná výše uvedenými právními předpisy poměrně
neefektivní.
V minimu z nich je pak uložena tato povinnost vlastníku pozemku, na němž se
černá skládka nalézá, aniž by takový vlastník byl osobou, která vznik černé skládky způsobila
a byla tak za její vznik odpovědná. Jedná se např. o v současné době platný a účinný lesní
zákon (kde však je tato povinnost z textu zákona vyvozována výkladem), nebo o již neplatný
zákon č. 125/1997 Sb. o odpadech, který tuto povinnost vlastníku pozemku ukládal výslovně.
Na černé skládky lze nazírat i pohledem dalších právních předpisů, ovšem opět spíše
v teoretické rovině. Jedná se o předpisy, které již přímo neukládají povinnost odklizení
skládky odpadu, ale sledují spíše potrestání viníka. Odpovědnostní vztahy z těchto předpisů
vyplývající budou těžko v praxi aplikovatelné, a to právě kvůli identifikaci viníka. Jedná se
např. o již zmíněný zákon o přestupcích, který v ust. § 47 odst. 1 písm. h) a v odstavci 2
téhož ustanovení sankcionuje založení černé skládky pokutou až do výše 50 000,- Kč, anebo o
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který postihuje založení černé skládky (§ 298 odst. 2),
která způsobí ohrožení nebo poškození životního prostředí, k jehož odstranění bude třeba
vynaložit náklady ve značném rozsahu, odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem
činnosti.

Z uvedeného přehledu, který poukazuje na způsob řešení problematiky černých
skládek z hlediska některých právních předpisů na ochranu jednotlivých složek životního
prostředí, vyplývá, že tyto právní předpisy řeší situaci většinou pouze v případech poškození
nebo přímého ohrožení životního prostředí a nápravná opatření na jejich základě lze uložit jen
původci závadného stavu, nikoliv majiteli pozemku.

Jestliže najít osobu, která se protiprávního jednání spočívajícího v založení černé
skládky dopustila, je takřka nemožné, jaké se tedy nabízí řešení černých skládek v současné
právní úpravě? Na rozdíl od předchozího zákona o odpadech č. 125/1997 Sb. nepřechází
odpovědnost za vznik černé skládky ex lege na vlastníka nemovitosti, na níž se černá skládka
nalézá.
Možnost jeho sankcionování, případně možnost uložení povinnosti černou skládku
odstranit, což je samozřejmě z pohledu ochrany životního prostředí prioritní, tak nepřichází
v úvahu. Ani další složkové předpisy v oblasti ochrany životního prostředí řešení nepřinášejí,
neboť ve většině případů umožňují nařídit odstranění nelegální skládky opět pouze jejímu
původci, pokud je zjištěn. Zcela výjimečně (zákon o vodách, lesní zákon, zákon o ochraně
zemědělského půdního fondu) je dána možnost uložit odstranění skládky majiteli či uživateli
pozemku, na němž se skládka nachází, jak to umožňovala dřívější právní úprava v zákoně o
odpadech.

Jelikož problematika černých skládek není de lege lata nijak právně regulována,
jediným subjektem, který bude muset fakticky řešit nápravu, je obec
, a to i přesto, že se na
obec nevztahuje právní odpovědnost za komunální či jiný odpad, který je uložen na jiné
místo než k uložení určené. Dnes jsou to tedy především právě obce, které musí fakticky
činit nápravné kroky směřující k odstranění černých skládek. V celé řadě případů však
nenaleznou ve svém rozpočtu dostatek finančních prostředků na tento účel, a tak černé
skládky hyzdí jejich okolí i nadále.

Závěry a možná řešení de lege ferenda


De lege ferenda by tato problematika měla být regulována samozřejmě zákonem, konkrétně
zákonem o odpadech. V prvé řadě by tedy zákon o odpadech měl výslovně stanovit subjekt,
který bude nést subsidiární povinnost k likvidaci černých skládek. Existuje několik možných
variant řešení. Samozřejmě vzniku této povinnosti u konkrétního subjektu by mělo podle
mého názoru předcházet zjištění, zda se vlastník pozemku, na němž se černá skládka nachází,
nějak podílel na jejím vzniku. Tato možnost, aby se na likvidaci černé skládky podílel
vlastník pozemku, a to za podmínek uvedených v předchozí větě, by měla být explicitně
zakotvena v zákoně. Pokud by bylo zjištěno, že se na vzniku černé skládky nějak podílel,
umožnil její vznik nebo její vznik strpěl a neučinil odpovídající opatření k zabránění vzniku
takové černé skládky, byl by povinen podle svého podílu na vzniku černé skládky vynaložit
náklady na její odstranění. Pokud by se zjistilo, že se vlastník pozemku na vzniku černé
skládky nijak nepodílel, vznikla by povinnost k jejímu odstranění příslušnému zákonem
stanovenému subsidiárnímu subjektu.

První variantou řešení, tj. subsidiárním subjektem, který by mohl nést břemeno
spočívající v likvidaci černých skládek je obec, v jejímž katastrálním území se černá skládka
nachází. Zastávám tedy poněkud odlišné stanovisko než např. Svaz měst a obcí či ochránce
veřejných práv. Vedly mě k němu především tyto důvody:

1) Obce mají dozorovací pravomoci nad jednáním svých občanů - fyzických
osob nepodnikajících, tj. osob, které se na vzniku černých skládek většinou podílí (§
80 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech). I z tohoto ustanovení lze tedy dovodit, že
jsou to právě ony, kdo by měl na svých bedrech nést odstraňování nelegálních
skládek odpadů na svém území. Určitým protiargumentem úvahy o likvidaci
černých skládek ze strany obcí by mohla být úvaha, kterou jsem nastínila v
předcházejících odstavcích, tj. úvaha o věcech tvořících černou skládku jako o
věcech ve smyslu občanského zákoníku opuštěných. Jak bylo judikováno,
nepřechází vlastnické právo k věcem opuštěným v rozporu s právními předpisy na
obec, proč by tedy zrovna ona měla být tím subjektem, který ponese náklady
spojené s odstraňováním černých skládek?

2) Obce sice nejsou osobami, které vznik černých skládek zapřičinily, stejně jako
vlastníci dotčených pozemků, nicméně finanční zátěž spojená se zlikvidováním
nelegální skládky odpadu pro vlastníky těchto pozemků může být téměř likvidační,
obzvlášť uvážíme-li, že někteří z nich (a je jich možná většina) nejsou podnikateli, a
proto budou mít jen velmi omezené prostředky. Toto je druhý důvod, který hovoří
pro obce jako pro subjekt, který by měl být ze zákona nositelem povinnosti
k odstranění černých skládek ve svém katastrálním území.

3) Dalším důvodem je skutečnost, že obce jsou tvůrci místní ekologické politiky,
která reflektuje nejen státní politiku životního prostředí, ale reflektuje též místní
poměry, tj. konkrétní stav životního prostředí na území obce. Ochrana životního
prostředí je ve velké míře součástí výkonu samosprávy, proto bude také z velké části
záležet právě na obcích, jaký bude stav životního prostředí na území samotné obce
či v jejím katastrálním území. K realizaci výkonu samosprávy slouží obci hned
několik ekonomických nástrojů. Je to jednak obecní rozpočet obce, který schvaluje
obecní zastupitelstvo, a jehož určitá část by jistě měla být věnována stavu životního
prostředí v obci. 34Příjmem tohoto obecního rozpočtu jsou jednak daně z příjmů
fyzických osob, dále daně z nemovitostí, výnosy z prodeje a pronájmu obecního
majetku, příjmy z vlastního hospodaření či pokuty ukládané obcí v samostatné
působnosti (např. za porušování obecních předpisů). Součástí rozpočtu obce jsou ale
také správní a místní poplatky, a to včetně poplatků za znečišťování životního
prostředí v obci. Jedná se např. o poplatky provozovatelů malých zdrojů
znečišťování ovzduší za znečišťování ovzduší v obci, o jejichž výši rozhodují
orgány obce, dále o poplatky za ukládání odpadů na skládku, která se nachází na
území obce, dále je obec příjemcem i části odvodů za odnětí půdy ze zemědělského
půdního fondu, která se nachází na území obce. Všechny tyto poplatky by měly být
účelově využity ke zlepšení stavu životního prostředí v obci, tj. např. i k likvidaci
černých skládek.

Dále obce mají i svůj vlastní majetek a též mají právo shromažďovat finanční
prostředky v různých účelových fondech, z nichž je např. též možné hradit likvidaci černých
skládek na území obce. Je ovšem samozřejmé, že obce nejsou ve finančním hospodaření zcela
nezávislé, nejsou schopny zcela samy bez účasti státu pečovat o svůj majetek a další věci.
Obecní rozpočty jsou proto spojeny s rozpočtem státním, a to prostřednictvím dotací či
nenávratných finančních výpomocí. Státní dotace či nenávratné finanční výpomoci jsou
většinou účelově vázané a mohou být určeny kupříkladu právě ke zlepšení stavu životního
prostředí v obci. I těchto prostředků by bylo možno využít k likvidaci černých skládek.
Obce by mohly k odstranění černých skládek užívat také prostředky ze státního
rozpočtu ve smyslu zákona č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí. Dle ust. § 2
odst. 1 tvoří příjmy Státního fondu životního prostředí (dále jen "SFŽP") též poplatky podle
zákona o odpadech, dotace ze státního rozpočtu a pokuty uložené Českou inspekcí životního
prostředí za porušení předpisů a opatření k ochraně životního prostředí. Obce by tedy mohly
např. požádat SFŽP o poskytnutí finančních prostředků za účelem právě likvidace černých
skládek, neboť jak stanoví § 2a odst. 1 zákona o SFŽP, lze prostředky fondu použít mimo jiné
na podporu investičních a neinvestičních akcí právnických osob souvisejících s ochranou a
zlepšováním životního prostředí. Takovou neinvestiční akcí, která souvisí s ochranou a
zlepšováním životního prostředí, by mohla být i likvidace černých skládek obcemi.
Skutečností ovšem je, že na poskytnutí prostředků ze SFŽP není právní nárok, tzn. že by
záleželo na úvaze samotného Fondu, zda by té které obci prostředky na likvidaci černých
skládek uvolnil.

Dle zákona o SFŽP ještě existuje další možnost, jak by obce mohly čerpat prostředky
na likvidaci černých skládek. Tuto možnost dává ust. § 2 odst. 3 zákona o SFŽP (stejně tak i §
68 odst. 3 zákona o odpadech a řada dalších složkových předpisů na ochranu životního
prostředí). Zde je stanoveno, že z pokut uložených Českou inspekcí životního prostředí
připadá 50 % do rozpočtu obce, v jejímž katastru došlo k porušení předpisů, a dále že obec
zajistí účelové využití tohoto příjmu k ochraně životního prostředí. I zde bych viděla možnost
využít finanční prostředky z pokut uložených inspekcí, které spadají ze zákona z 50 % do
rozpočtů obcí, právě na možné likvidace černých skládek nacházejících se v katastrálním
území obce.

K řešení problematiky černých skládek lze ovšem přistoupit i jinou cestou než jejich
likvidací, tj. až řešením negativních důsledků nelegálního ukládání odpadů. I samotná
prevence vzniku černých skládek na obecní úrovni je velmi důležitá a sehrává podle mého
názoru velmi významnou úlohu při tvorbě místní ekologické politiky. Vzhledem ke znalosti
místních poměrů jsou největší předpoklady pro prevenci vzniku černých skládek opět na
obecní úrovni. 35Ostatně úkolem obce je dle zákona o obcích mimo jiné i péče o všestranný
rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Zvláštní právní předpisy navíc obcím umožňují
vykonávat kontrolní činnosti, které mohou vést k odhalení černých skládek a zabránit jejich
rozrůstání pokud možno velmi brzy po jejich vzniku. Důležitou roli mohou v mnoha ohledech
hrát i stavební úřady a v malých obcích opět i samy obecní úřady. Značné množství odpadů
končících na černých skládkách je totiž možno zařadit do skupiny tzv. stavebních odpadů.
Tyto odpady vznikají z různých stavebních úprav prováděných osobami na území katastru
obce a je velmi důležité řešit nakládání s těmito odpady již ve fázi povolování těchto
stavebních úprav. Při povolování konkrétních staveb tedy bude nanejvýš vhodné stanovovat
podmínky týkající se nutnosti doložení dokladů, jak bylo se vzniklými odpady naloženo, a že
byly předány pouze oprávněným osobám tak, jak stanoví zákon o odpadech. Nezbytné též
bude stanovit podmínky týkající se evidování množství vznikajícího odpadu. Obce jsou
rovněž povinny dle § 17 odst. 3 zákona o odpadech určit místa, kam mohou fyzické osoby
odkládat komunální odpad, který produkují a zajistit místa, kam mohou fyzické osoby
odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu. Ze své praxe však vím, že tato povinnost
není mnohdy obcemi plněna, což pochopitelně přispívá k zakládání nelegálních skládek
odpadů. Domnívám se, že v souvislosti s touto povinností by bylo velmi efektivní zákonem
zakotvit ještě jednu povinnost - obce by měly být ze zákona povinny podle své velikosti či
počtu obyvatel zakládat určitý konkrétní počet sběrných míst, kam by byli občané povinni
odkládat komunální odpad nebo jeho nebezpečné složky. Zvýšení počtu těchto sběrných míst
minimalizuje vznik nelegálních skládek odpadů. Například město Písek v jihočeském regionu
má v současné době celkem sedm sběrných dvorů. Díky tomu není v okolí města téměř žádná
černá skládka. Se zvýšením počtu sběrných dvorů či zavedením mobilního sběru odpadů se
počet černých skládek na území města a v jeho okolí snížil na minimum. Je samozřejmé, že
nikdy nemůžeme zcela vyloučit ojedinělé případy, kdy černé skládky budou vznikat i nadále,
přes existenci četných míst k legálnímu ukládání odpadů. V každé společnosti existuje určité
procento nepřizpůsobivých osob, které i přes veškerou podporu a snahu ze strany obcí či státu
se budou chovat maximálně nezodpovědně nejen vůči svým spoluobčanům, ale i vůči
životnímu prostředí. Ale i s takovými případy je nutno počítat. Je však důležité si také
uvědomit, že i přes navrhovaná opatření černé skládky z našeho okolí nikdy zcela nezmizí. Je
však možné jejich vznik minimalizovat, a to na základě jedné ze zásad práva životního
prostředí - zásady prevence.

Dnešní praxe je z mého pohledu právníka a inspektora ČIŽP taková, že nenajdeme-li
osobu, která černou skládku založila, resp. je odpovědná za její vznik či existenci, případ se
prostě buď odloží nebo se ve většině případů postoupí obecnímu úřadu. Pokud se ani
obecnímu úřadu nepodaří zjistit původce černé skládky, je pak na příslušné obci, v jejímž
správním obvodu se černá skládka nachází, zda bude mít dostatek finančních prostředků k
její likvidaci, což obvykle bývá ten největší problém. V zákoně o odpadech by dle mého
názoru mělo být výslovně zakotveno, že nepodaří-li se kontrolním orgánům zjistit osobu
odpovědnou za vznik divoké skládky, tj. skutečného původce černé skládky, je povinen tuto
skládku odstranit na svůj náklad konkrétní subsidiární subjekt. Jako nejvhodnější subsidiární
subjekt k likvidaci černých skládek se mi z důvodů, které jsem uvedla v předchozích
odstavcích, jeví obce, v jejichž územním obvodu se černé skládky nachází.
Z pohledu práva je ovšem poměrně těžké odůvodnit, proč by povinnost spojená s
odstraněním černých skládek měla přecházet na obce. Tomuto řešení odporuje hned několik
právních úvah - úvaha o obci jako odpovědném subjektu za vznik černé skládky - takovou
odpovědnou osobou obec není a nemůže být, neboť není subjektem protiprávního jednání, a
dále úvaha o věcech tvořících černou skládku jako o věcech opuštěných, jejichž vlastnictví
přechází na obec - v případě černé skládky vlastnictví věcí opuštěných tvořících černou
skládku na obec přejít nemůže, neboť se jedná o právní úkon, který dle § 39 občanského
zákoníku odporuje smyslu a účelu zákona (zde zákona o odpadech). Pohledem těchto
právních úvah bychom tedy asi nedospěli k závěru, že obec by měla být tím subjektem, na
jehož bedrech bude ležet náprava protiprávního stavu - odstranění černé skládky. Proto mi
pro odůvodnění mého názoru nezbývá než využít také úvahy o jisté míře politické
odpovědnosti, jejímž nositelem obce bezpochyby jsou, neboť mají svůj neopominutelný podíl
na tvorbě politiky životního prostředí v daném regionu.

Dalším možným řešením je ponechat prostřednictvím zákonné úpravy břemeno
spočívající v povinnosti odklidit černou skládku na státu, resp. na příslušném správním
orgánu. Toto řešení lze opět opřít o úvahu, že stát jako garant ochrany životního prostředí a
jako tvůrce státní politiky životního prostředí ( 36státní politikou životního prostředí rozumíme
dokument, jehož základním účelem je poskytnout rámec pro rozhodování a aktivity na
mezinárodní, celostátní, krajské, ale i místní úrovni. Její návrh vypracovává ministerstvo
životního prostředí a předkládá jej ke schválení vládě České republiky) prostě musí nést
určitou míru odpovědnosti za takovou politiku. Tuto odpovědnost státu však podle mého
názoru nelze směšovat s klasickou odpovědností subjektu za protiprávní jednání. Jedná se o
zcela specifický typ odpovědnosti, tj. o odpovědnost politickou. Avšak vzhledem k tomu, že
stát ze státního rozpočtu financuje likvidaci starých ekologických zátěží, jichž není na našem
území právě málo, a jejichž sanace vyžaduje finanční prostředky v řádu desítek či stovek
milionů korun, měla by být v zákoně o odpadech zakotvena povinnost pro likvidace černých
skládek spíše právě obcím či z rozpočtů krajských úřadů, jak uvádím v následujícím odstavci.
Likvidace černých skládek by ještě mohla být řešena jednotlivými krajskými úřady,
a to z jejich rozpočtů. Podle jedné z uvažovaných koncepcí nového zákona o odpadech (resp.
novely zákona o odpadech, která byla přijata pod č. 154/2010 Sb., a stala se účinnou
k 1.7.2010), by nově mohly být příjemcem poměrně nemalých prostředků z poplatků za
odstranění odpadů krajské úřady. Tyto prostředky z poplatků by pak měly být opětovně
využity pro zlepšení nakládání s odpady v rámci toho kterého regionu. V tomto směru
vyvstává určitá možnost, že finance na řešení dlouhodobě neřešených černých skládek, kde se
nepodařilo nalézt odpovědnou osobu, by mohly být uvolňovány na konkrétní projekty sanace
černých skládek ze strany krajských úřadů. Tento princip by však bylo nutno ještě podrobněji
specifikovat, aby bylo zabezpečeno účelové vynakládání veřejných prostředků, tedy aby se
z rozpočtů krajských úřadů nehradily problémy odpadového hospodářství např. některých ne
zcela efektivně podnikajících subjektů, které se svého odpadu záměrně zbavují nezákonným
způsobem. Toto navrhované řešení se ale v novele zákona o odpadech č. 154/2010 Sb. nijak
neprojevilo a i nadále zůstávají příjemci části poplatků z ukládání odpadů na skládky obce, na
jejichž katastrálním území se skládka nachází (§ 46 odst. 3 zákona o odpadech). Proto se
domnívám, že toto řešení nebude v současné době použitelné a rozpočty krajských úřadů tak
nebudou vhodným zdrojem financování likvidace černých skládek.

Novela zákona o odpadech, která byla přijata v nedávné době, a která je účinná od
1.7.2010, na problémy týkající se zakládání černých skládek a volně pohozeného odpadu
ovšem nijak významně nereaguje. Tato problematika je v rámci Evropského společenství
označována jako tzv. "littering". Tento pojem bylo možno najít i v tezích k novému zákonu
o odpadech. K dané problematice je v tezích konstatováno, že 37volně pohozený odpad
("littering") je společenským problémem, a že vhodnými nástroji k omezení litteringu mohou
být zejména informační kampaně a systém pokut na území obce či zavedení možnosti obecně
prospěšných prací i v rámci přestupkového řízení (např. úklid veřejných prostranství).
Opatření by měla stanovit obec v rámci svého systému údržby čistoty a nakládání
s odpady. V souvislosti s tím by se dle tezí mohly dát pravomoci strážcům chráněných území
a národních parků k postihům neukázněných návštěvníků. Dále teze k novému zákonu o
odpadech konstatovaly, že množství nelegálních skládek se významně omezilo. Problémem
však zůstala (a zůstává) omezená dohledatelnost původce. Povinnost úhrady nákladů na
odstranění skládky zůstává i nadále na obci. Dle tezí však do budoucna konkrétní opatření na
omezení litteringu nelze řešit z úrovně státu ani krajů. Zde lze přispět celoplošnou informační
kampaní, která by podpořila opatření na úrovni obcí. Pokud jde o zásady řešení, které
v souvislosti s problematikou litteringu zformulovaly teze, kromě zásady definovat pojem
volně pohozený odpad a zásady pro jeho omezení, je jednou z těchto zásad také stanovit
podmínky pro odstranění nelegálních ("černých") skládek odpadů ve vztahu původce skládky
a majitel nemovitosti. Možné řešení problému černých skládek přinášel zákon č. 125/1997
Sb., o odpadech, který přenášel břemeno odstranění černé skládky na vlastníka pozemku, na
němž se černá skládka nachází. Teze však konstatují, že 38"v praxi je velmi často nemožné,
aby vlastník pozemku zajistil omezení vstupu na svou nemovitost, a tím zabránit
neoprávněnému odložení odpadů (např. lesní pozemky), a proto není vhodné řešit odklízení
černých skládek pouhým uvalením povinnosti na vlastníka pozemku." Bude proto nutné
v novém zákoně o odpadech celé řešení problematiky aktualizovat podle zkušeností z praxe.
Tolik o problému černých skládek z pohledu tezí k novému zákonu o odpadech. Jak
vidno z nově přijaté právní úpravy zákona o odpadech účinné od 1.7.2010, zůstala zákonná
úprava nakládání s odpady v tomto ohledu velice podobná té současné. Jednoznačné řešení
tohoto problému tak zatím zůstává v budoucnosti. Nechme se překvapit, jaké řešení přinese
zcela nový zákon o odpadech. Jistý náznak tohoto řešení je obsažen právě v tezích rozvoje
odpadového hospodářství v ČR.

S využitím RIGORÓZNÍ PRÁCE
Vybrané právní problémy odpadového hospodářství v České republice
očima právníka České inspekce životního prostředí
2010/2011

A laskavým souhlasem její autorky
Mgr. Radky Pilátové

připravil EnviWeb


Související články


Poslední diskuse k článku - 1 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek
Re: Černé skládky - podrobný právní rozbor
Jenom pro doplnění celé znění občanského zákoníku:
http://zakony.centrum.cz/obcansky-zakonik/cast-8-hlava-1
vloženo: 23.07.2013 09:57     vložil: Kodad František Reagovat 
zobrazit všechny příspěvky

EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist