Drobil v pasti antizelené ideologie

Na působení ministra životního prostředí Drobila se můžeme dívat dvojí optikou. Tou první bude vypadat jako muž, který chce ve svém resortu nahradit ideologii racionalitou. Příkladem budiž jeho program alternativních zdrojů. Počítá s odklonem od nesmyslně vysoké podpory solárních elektráren ve prospěch biomasy a energetického využití spalování odpadu. To je v podstatě návrat k tomu, po čem experti volají už dávno: v našich zeměpisných šířkách má potenciál biomasa. Slunce a vítr ne.

Potud dobře. Politika v oblasti životního prostředí potřebuje spoustu racionálních korekcí. Jenže - a to je jádro druhého, skeptičtějšího pohledu na Drobila - ministr působí dojmem, jako by mu nešlo o korekci chyb, ale o zpochybnění celého konceptu. To už je problém.

A vy, kterou barvu máte rád?

Zatímco dříve platilo na ministerstvu životního prostředí heslo "kdo je zelený, je dobrý, kdo má barvu jinou, je lump," nyní to má být obráceně. V rozhovoru pro LN ministr prohlašuje, že zelení napáchali mnoho špatného. Což je jistě pravda při pohledu na galerii zelených omylů a průšvihů (odmítání jaderné energie, nesmyslná podpora solární energetiky, biopaliva). Ale udělat z toho základní hledisko, jímž budeme poměřovat ekologické myšlení jako celek, je krokem přes čáru.

Dostáváme se tak lehce do oblasti, kde nejsou pro ideologický (teď antizelený) pokřik opět slyšet racionální argumenty. Příklad? Ministr říká, že elektromobily nemají v Česku s ekologií příliš společného, protože ze zásuvek teče proud vyrobený spalováním fosilních paliv. Jenže žádná relevantní studie, která by říkala, že ekologická stopa elektromobilu je větší než auta jezdícího na benzin, neexistuje. Spíše to vypadá, že elektromobil je pro Drobila špatný jednoduše proto, že je "zelený".

Nahrazení "zelené ideologie" "ideologií vymítání zelené ideologie" vede ke stejné slepotě, ba mnohdy ještě horším ideologickým klišé. Pokud někdo například tvrdí, že klimatické změny jsou pouhým novodobým náboženstvím, těžko pro to najde vědecký podklad. Teze má charakter víry a trpí týmiž nectnostmi, z nichž antizelení obviňují zelené. Racionalita a profesionalita, o kterých ministr Drobil rád mluví jako o protikladu zelené myšlenky, jsou pak jen služebnictvem myšlenky jiné.

Podstata této ideologie se mimoděk vyjevuje v jiném ministrově výroku. "Na jedné straně jsou oprávněné zájmy na ochranu přírody, na druhé ekonomika a smysluplnost," říká ministr. V jeho myšlenkovém světě tedy ochrana přírody sama o sobě smysluplná není. Je to legitimní víra, avšak otázkou je, jestli má být její vyznavač právě ministrem životního prostředí. A pokud ano, jestli má vůbec smysl existence celého ministerstva.

To "sprosté" slovo alternativa

Aby nedošlo k omylu, reakce na úlety zelených je pochopitelná. A ve zmiňovaných věcech i očistná. Jenže zahodit zelené myšlení jako celek a udělat z resortu pouhou filiálku ekonomických ministerstev by prostě bylo chybou. Součástí zeleného myšlení je také hledání alternativ a nových technologických možností. Což často v principu vede k přešlapům a slepým uličkám. Neznamená to ale, že by se měl pojem alternativa stát sprostým slovem.

Exministr životního prostředí Bedřich Moldan (nyní TOP 09) má zajímavé přirovnání - než se přišlo na tak jednoduchou věc, jako je jízdní kolo, vznikala také ukrutná monstra. Tedy: Alternativní myšlení může mít přese všechny přešlapy potenciál. Pokud je zašlápneme na základě pouhé ideologie, že "zelená je špatná", nebude to mít s racionalitou mnoho společného.

AUTOR: Petr Honzejk
AUTOR-WEB: www.ihned.cz