Žluna versus žluva

Tak jak to s nimi je? Něco mají společného - jejich zbarvení je dost neobvyklé, je docela těžké je spatřit a moc se neozývají, a to je asi tak vše.

Žluna zelená (Picus viridis) je šplhavec. Je větší než strakapoud, menší než datel a vypadá docela exoticky - má zeleně zbarvené tělo a křídla, žlutý kostřec a výraznou červenou "čepičku". Podobně jako ostatní šplhavci i žluna bubnuje, i když méně než datel nebo strakapoudi. Častěji zaslechneme její volání, je pro ni zcela typické. Hnízdí v dutinách, v sezení na vejcích se oba rodičové střídají.

Žluna je stálá, a nejsnáze ji spatříme v zimě, má ovšem ráda výšky, proto není vždy snadné ji najít. Na druhé straně občas vyhledává potravu (hmyz) na zemi, a tak si ji pak můžeme dobře prohlédnout. Samec a samice se liší barvou "vousu" - samec ho má červený, samice černý.

Žluva hajní (Oriolus oriolus) patří mezi pěvce. Vypadá ještě exotičtěji než žluna - samec je žlutý s černými křídly a ocasem - samice je zelenožlutá. Žluvy jsou tažné, vrací se až na přelomu dubna a května a samci se se zpěvem moc nepřetrhnou. Jejich zpěv je exotický stejně jako jejich zjev. Než vznikla vymoženost, jakou jsou zvukové nahrávky, lidé si ptačí hlasy "přepisovali" slovně. Nám se zdá, že pro žluvu je nejvýstižnější (hlavně pro rytmus žluvího zpěvu) tenhle: "Jakou pijou?" Jediný pěvec, s kým bychom si hlas žluvy mohli poplést, je špaček, někteří jedinci umí žluvu napodobovat skvěle, ale pak pokračují svým klasickým vrzáním, tím je rozlišíme.

Zdálo by se, že najít výrazně zbarvenou žluvu v přírodě musí být jednoduché. Avšak není. Žluvy milují vysoké listnaté stromy (vrací se sem v době, kdy už mají listy) a jejich barva se mezi listím úplně ztrácí.  Žluvy si splétají velmi pěkné hnízdo ve větvích.  Mláďata žluvy jsou vybarvená zeleně.

V každém případě žluny i žluvy jsou krásní ptáci, a i když nejsou moc ani vidět, ani slyšet, přesto by bez nich naše příroda byla o mnoho ochuzena.