Lepší několik hurikánů než jedna havárie BP

Titulní stránky amerických deníků, jejichž malý vzorek v počtu asi třiceti různých listů každý den vystavují při vstupu do washingtonské výstavní instituce Newseum, o víkendu hlásily, že hurikán Earl navzdory strašidelným předpovědím výrazně oslabil a nijak vážně východní pobřeží USA neohrozil. Spíše než nebezpečím byl Earl nakonec turistickou atrakcí a vítaným zpestřením pro výletníky, kteří se rozhodli uplynulý víkend, prodloužený ještě o dnešní svátek Labor Day, strávit u Atlantiku.

Úvodní strana deníku Star News ze Severní Karoliny například pod titulkem Riders on the Storm psala o radosti surfařů, kteří si užívali vysokých vln na moři načechraném slábnoucí bouří.

Uvnitř Newsea (tedy muzea věnovaného médiím) je pak ovšem k vidění výstava o jiném hurikánu. O Katrině, která před pěti lety zdecimovala pobřeží Mexického zálivu. A mezi tehdejšími úvodními stranami amerických deníků, které výstava ukazuje, je i záběr na armádní vrtulníky, které zachraňovaly trosečníky ze střech zaplavených domů. Titulek k tomu zní: Riders of the Apocalypse.

Skvrna leptající komunity

Ten bezděčný kontrast mezi jezdci na surfových prknech a jezdci, na jejichž pilotním umu závisely lidské životy, je připomínkou ničivé síly Katriny, která před pěti lety nerozmetala jen lidská obydlí, ale také americké sebevědomí, že jejich zem - federální vláda, místní úřady a síť dalších institucí - je nenechá v době ohrožení na holičkách.

Za Katriny se tak ale stalo a než se zpožděním dorazila státní pomoc, museli si lidé pomáhat sami a také jeden druhému. Což nebylo v komunitě zvyklé na pravidelně vracející se bouře až tak nic neobvyklého. Přírodní rány zdejší lidi vždy jen více stmelovaly. Pokud ale za katastrofou najednou stojí člověk, tak je vše mnohem složitější, jak se ukazuje po dubnové ropné havárii podmořského vrtu BP.

"Po hurikánu jsme na tom byli všichni stejně. Lidé spolu drželi, byli závislí jeden na druhém. To neštěstí nás vlastně ještě více semklo," vypráví jeden z obyvatel rybářského městečka Bayou la Batre na pobřeží Alabamy. S ropnou skvrnou se to má ale naopak, místní komunita se kvůli ní rozkládá, lidé jdou proti sobě. "Na jedné straně jsou ti, kdo mohli a rychle využili možnosti pracovat pro BP na úklidu moře. A vedle nich jsou rybáři, kteří z toho byli vynecháni. Třeba proto, že měli horší a menší lodě a BP je nevzala," zni vysvětlení.

Tvrdé jižanské probuzení

Následky tohoto úvodního rozdělení rostou geometrickou řadou. Rybáři najatí pro BP už tři měsíce vydělávají desetitisíce dolarů, vesměs více, než by utržili při rybaření nebo za krevety. Lze předpokládat že si velmi polepší, opraví si lodě, vytvoří úspory. Jejich méně šťastní kolegové, kteří zůstali stranou, mezitím dál klesají ke dnu. Kvůli zavřeným vodám nemohli dlouho vyjet na moře. Teď už to sice jde, výkupní ceny jsou ale poloviční. A zboží se navíc špatně dostává na celoamerický trh, který může být ještě dlouho nedůvěřivý k nezávadnosti darů moře z Mexického zálivu.

"V tak jasně vymezené komunitě, jako je Bayou La Batre, kde vlastně všichni dělají totéž a nějakým způsobem jsou závislí na moři, to způsobuje rozkoly mezi sousedy nebo i uvnitř rodin," vysvětluje John Centamore, jehož luteránská charita začala v Bayou La Batre působit po Katrině. Tehdy lidé sami upozorňovali, kdo z jejich okolí by ještě potřeboval pomoct. Ale teď došlo v městečku, které působí jižansky ospale a dobrácky pospolitě, už i na přímé konfrontace mezi jednotlivými skupinami rybářů.

Pro Bayou La Batre, kde si lidé nikdy neměli nic moc co vyčítat nebo závidět, je to úplně nová zkušenost. Zkušenost, že mnohem jednodušší může být překonání třeba i několika ničivých hurikánů než následků jedné, lidmi zaviněné ropné havárie.

AUTOR: Daniel Anýž
AUTOR-WEB: www.ihned.cz