Oběti z Bhópálu žádají spravedlnost dodnes

Ani 25 let po neštěstí se statisíce lidí nedočkaly důstojného odškodnění. Znečištění vody užívané místními stále přesahuje zdravotní normy tisíckrát.

Bylo právě pět minut před půlnocí z 2. na 3. prosince 1984, když Bhópál, milionové hlavní město indického státu Madhjapradéš zahalila oblaka 40 průmyslových jedů. Unikly z továrny na výrobu pesticidů patřící americké společnosti Union Carbide.

Většina z tisíců obětí, které zemřely tuto noc, neměly naději se zachránit, protože spaly. Ti, kteří přežili a ještě dnes trpí nejrůznějšími chorobami, se dosud nedočkali odškodnění, které by jim vynahradilo škody na zdraví a pomohlo zaplatit nezbytnou léčbu.

Dvě generace poškozených

Ke katastrofě vedly v prvé řadě mizerná bezpečnostní opatření v továrně a pomalá reakce zaměstnanců, kteří na masivní únik jedovatého plynu reagovali až několik hodin poté, co ho odhalili. Vyhlášení poplachu přišlo pozdě, protože látky uniklé do ovzduší v reakci s kyslíkem explodovaly a otravný materiál se rozšířil v okruhu několika kilometrů.

Bezprostředně po výbuchu zemřelo osm až deset tisíc lidí, pozdější oficiální zpráva připojená k dohodě mezi indickou vládou a americkou společností uvádí 3500 osob a nevládní organizace Amnesty International dospěla; k odhadu 22 000 až 25 tisíc mrtvých. Žádný z těchto údajů ale nezahrnuje oběti, které přišly o život později v důsledku nemocí.

Počet chronicky nemocných rakovinou, dýchacími potížemi, jaterními problémy, poruchami zraku nebo v případě žen předčasnou menopauzou přesahuje sto tisíc. Celkem bylo postiženo na 600 tisíc lidí.

Následky tragédie dnes postihují již druhou generaci obyvatel Bhópálu. Stále se zde rodí vysoké počty dětí s deformovanými nebo srostlými končetinami a s dalšími závažnými vývojovými poruchami, kvůli kterým nejsou schopny vyrůst ani dospět.

Pro poškozené je velice těžké se domoci nápravy.

"Většinou jsou chudí a negramotní a nedokážou si obstarat advokáty nebo odborné lékaře," vysvětluje Rachna Dhingra, která koordinuje úsilí několika humanitárních sdružení spojených pod názvem Mezinárodní kampaň za spravedlnost v Bhópálu (ICJB). Podle ní se během čtvrtstoletí situace kolem továrny ještě zhoršila.

Potíže s odškodněním

Těsně po neštěstí bylo měsíčně vypláceno 200 rupií (asi čtyři dolary) těm pozůstalým po obětech, jejichž žádost byla posouzena jako oprávněná. Samozřejmě pod podmínkou, že neuplatní žádné další nároky. Jiné žádosti úřady odmítly například proto, že jména žadatelů nebyla správně zapsána.

Indická vláda původně požadovala po Union Carbide 3,3 miliardy dolarů, ale společnost v roce 1989 vyplatila pouze 470 milionů. A to je zjevnět zcela nedostatečné. V roce 1989 vyplatila americká ropná společnost EXXON, jejíž tanker ztroskotal u břehů Aljašky, za vyčištění životního prostředí a odškodnění námořníků 3,5 miliardy dolarů. V případě Bhópálu se přitom dohoda o odškodnění nápravou ekologických škod vůbec nezabývala.

Podle průzkumu, který letos nechala udělat britská stanice BBC, kontaminaci vody ze studní v blízkosti zavřené továrny přesahuje limity stanovené Světovou zdravotnickou organizací tisíckrát.

Americká firma Dow Chemicals, která Union Carbide koupila, jakoukoli odpovědnost odmítá. "Vše je v rukou státu Madhjapradéš, který je nyní vlastníkem pozemku s bývalou továrnou," říká mluvčí společnosti Tomm Sprick.

FOTOGALERII SI PROHLÉDNĚTE na www.ihned.cz

AUTOR: Adam Černý
AUTOR-WEB: www.ihned.cz