Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Z historie České geologické služby

15.04.2012  |  105× přečteno      vytisknout článek

Z historie České geologické služby

Historie

Česká geologická služba prošla za 90 let své existence jak etapami bouřlivých změn, tak obdobími klidného rozvoje. Jelikož byla vždy službou státní, odrážely se v jejím vývoji politické i ekonomické změny. Od nejskromnějších začátků s několika zaměstnanci v pronajatých a zapůjčených prostorách postupně rozšířila svá pracoviště jak do známých historických paláců, tak nově postavených budov. Po dobách mezinárodní izolace se stala součástí evropské a světové sítě státních geologických služeb a náplň její činnosti odpovídá pojetí těchto služeb ve vyspělých zemích.

Chronologie devadesátileté existence

Státní geologický ústav Republiky československé, což je původní název dnešní České geologické služby, vznikl v roce 1919. Stal se v naší republice nástupcem C.k. říšského geologického ústavu ve Vídni, založeného již v roce 1849. (Říšský ústav byl třetím nejstarším na světě. Seřadíme-li světové geologické služby podle data založení, najdeme českou službu v polovině pořadí a teprve za ní je třeba služba francouzská, řecká a další.) Hlavními úkoly nově založeného Státního geologického ústavu bylo provádět základní geologický výzkum a geologické mapování našeho státního území. Ústav byl nezávislým, objektivním státním orgánem a zabýval se rozsáhlou posudkovou činností, týkající se hlavně využívání nerostných surovin a vodních zdrojů i problémů přípravy a výstavby železničních tratí, přehrad a jiných menších i větších staveb.

Kongres Karpatské geologické asociace v roce 1931

Kongres Karpatské geologické asociace v roce 1931

Za první republiky pracovali v ústavu buď jako řádní zaměstnanci, či jako externisté nejvýznamnější čeští a slovenští geologové. V době okupace (1939 až 1945) byl ústav podřízen německým úřadům a jeho činnost byla omezena obsahově i územně na tzv. Protektorát Čechy a Morava. Po osvobození v roce 1945 byl ústav začleněn k ministerstvu průmyslu a své postavení nezávislého, objektivního orgánu si zachoval až do roku 1958. Široký rozvoj oboru geologie způsobil, že několikanásobně vzrostl počet zaměstnanců ústavu, rozšířil se základní výzkum i mapování, byly přibrány různé speciální programy a projekty jak výzkumného, tak ložiskového či hydrogeologického charakteru. Moderním vybavením laboratoří se ústav stal nejlépe zařízeným geologickým pracovištěm v republice. Neblaze se však v jeho činnosti projevily časté překotné reorganizace, přílišné soustředění zájmů na vyhledávání surovin pro těžký průmysl a skutečnosti nepřiměřené představy o nerostném bohatství našeho státu.

V roce 1950 byl sloučen pražský Státní geologický ústav a bratislavský Štátny geologický ústav, založený v roce 1941, v jeden Ústřední ústav geologický. Padesátá léta byla ovšem již poznamenána přejímáním sovětského modelu struktury geologie, a proto byla v roce 1958 vytvořena organizace tzv. jednotné geologie, administrativně podřízená nově zřízenému Ústřednímu geologickému úřadu. Pro ústav to znamenalo ztrátu samostatného postavení a stoupající závislost na silnějších resortních partnerech. Od roku 1965 byla působnost Ústředního ústavu geologického omezena na Čechy a Moravu, zatímco výzkumem Slovenska byl pověřen Geologický ústav Dionýza Štúra v Bratislavě.

Činnost resortu geologie a v něm i Ústředního ústavu geologického byla dále řízena Ústředním geologickým úřadem, přeměněným po federalizaci republiky v Český geologický úřad a na Slovensku v nově zřízený Slovenský geologický úrad.

Exkurse 3. kongresu Karpatské geologické asociace v roce 1931

Exkurse 3. kongresu Karpatské geologické asociace v roce 1931. Po druhé světové válce rozšířila asociace své aktivity i na balkánskou oblast, připojily se Bulharsko, Maďarsko a ukrajina a vznikla Karpatsko-balkánská geologická asociace (Carpatian-Balkan Geological Assotiation, CBGA), později následovaly Albánie, Rakousko, Řecko a Jugoslávie. S rozpadem Československa zaniklo i jeho členství v asociaci a nově vzniklá Česká republika byla znovu přijata v roce 1997. (Autor: Josef Svoboda)

V nových politických a ekonomických podmínkách po roce 1989 vznikly předpoklady k návratu původní funkce ústavu, tj. funkce státní geologické služby, jaká existuje ve všech vyspělých státech. Odrazem toho je i změna názvu Český geologický ústav na jméno Česká geologická služba v roce 2002.

Pracovníci Ústředního ústavu geologického R.Hylský a F.Kohout při sondování

Rudolf Hylský a František Kohout při sondování do hloubky 2 m v okolí Pohodnice u Ejpovic. Geologická sondování jsou terénní práce sloužící ke zjišťování geologických, geotechnických nebo hydrogeologických poměrů v různých hloubkách pod povrchem. K získávání informací slouží technická zařízení, jako jsou kopané, zarážené nebo vrtané sondy. (Autor: Rudolf Hylský)

Široký záběr - od regionálního výzkumu až po posudkovou činnost

Ústav začíná ihned po svém založení v roce 1919 se systematickým regionálním výzkumem a mapováním. Jeho geologové rovněž zpracovávají stovky posudků týkajících se stavební geologie, hydrogeologie a ložiskových prognóz. Tento trend se za okupace rozšiřuje o pedologický výzkum, přehodnocení ložisek a dokumentaci.

V přechodném poválečném období převládá aplikovaná geologie. Poté se dlouhodobě uplatňuje základní geologické a odvozené mapování v různých měřítkách a publikují se nové poznatky o geologickém vývoji republiky. Velká část aplikované geologie se tehdy přenesla na nově zřizované resortní organizace.

Padesátá léta a začátek 60. let 20. století znamenají dokončení mapování v měřítku 1 : 200 000 a rozkvět specializací i laboratorních metod. Výsledkem jsou syntézy o geologické stavbě Československa. Následují projekty zaměřené na podloží křídy, karpatskou předhlubeň nebo ložiskové prognózy a připravuje se XXIII. mezinárodní geologický kongres. Dokončují se odvozené mapy, rozšiřuje se spolupráce na mezinárodních projektech.

Mezinárodní geologický kongres v roce 1968

Mezinárodní geologický kongres v roce 1968

V dalších dvou desetiletích startují první environmentální programy, založeno je výpočetní středisko, rozvíjí se gigantický projekt geologických a účelových map v měřítku 1 : 50 000.

Po roce 1989 se důraz klade na environmentální studie, badatelský výzkum se zařazuje do národních i mezinárodních grantových projektů. Dodnes rostou požadavky na posudky z aplikované geologie, rozšiřuje se použití moderních laboratorních metod v regionálním výzkumu. Ústav se zapojuje do pomoci rozvojovým zemím.

Pracovníci Státního geologického ústavu při malování chemických laboratoří (1949)

Pracovníci Státního geologického ústavu při malování chemických laboratoří (1949)

Od dvou geologů k tisíci zaměstnanců

Po založení v roce 1919 měl ústav pouhých 7 zaměstnanců, kromě ředitele - podle tehdejší nomenklatury předsedy - v něm pracoval jen ještě jeden geolog, dále jeden chemik, kustod a zbytek byli úředníci. V roce 1922 přibyl sekční geolog s asistentem a několik zřízenců. Téměř veškerá tíha práce spočívala na externistech a tzv. volontérech, mezi nimiž byly tehdejší špičky české i slovenské geologie. Do roku 1938 stoupl počet zaměstnanců na 17, po ztrátě pohraničí na 45. V době okupace pracovali v ústavu i odborníci ze zrušených vysokých škol.

Po válce počet zaměstnanců rychle stoupal, hlavně pak po únoru 1948 a v padesátých letech. V roce 1955 přesáhl tisícovku (1061 zaměstnanců), počítaje v to technickou složku a bratislavský ústav. Rekordu, 1319 zaměstnanců, bylo dosaženo v roce 1958. Následující pokles na 518 v roce 1978 byl způsoben hlavně oddělením bratislavského ústavu a Geofondu.

Po roce 1989 ústav pokračoval v činnosti s 511 zaměstnanci. Jejich počet se však přirozenou cestou zmenšoval až na současný stav 318 pracovníků. Projevily se odchody na univerzitu, do Akademie věd ČR, do zahraničí, na ministerstva a do státní správy a samozřejmě také do soukromé geologické sféry. Čtyři zaměstnanci ústavu se dokonce stali ministry vlády České republiky (dva ministry životního prostředí, jeden místopředsedou vlády a jeden ministrem obrany).

V čele ústavu stálo celkem 14 ředitelů a jeden navíc, pouze pověřený vedením (v letech 1956-1958). Ředitelé byli až na jedinou výjimku geology.

Terénní výjezd do Krkonoš (1966)

Odpočinek u Labských vodopádů při práci v terénu. Zleva Jaroslav Bachor (technik dr.Svobody), dr. Miloš Suk, dr. Karel Domečka a dr. Arnošt Dudek, vzadu dr. Jan Zoubek. (Autor: Autor: Josef Svoboda)

Z pronajatých prostorů do paláců

Historie ústavu začíná v propůjčených kancelářích a laboratořích Českého vysokého učení technického v Praze a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Vlastní prostory ústav získal až v roce 1934 v domě na Loretánském náměstí na pražských Hradčanech. Teprve v roce 1945 se ústav nastěhoval do nově přidělené budovy, vlastně velké vily, v Praze-Střešovicích v ulici Hládkov. O několik let později se budovaly laboratoře v Kostelní ulici na Letné. V brněnské pobočce pracovalo v roce 1950 nejprve 14 a pak stále více zaměstnanců v pronajatých a propůjčených prostorách např. v Pisárkách, Řečkovicích i v centru města; k definitivní stabilizaci došlo až po postavení nové moderní budovy v roce 1978.

V roce 1954 získal ústav budovu v Hradební ulici v Praze, proti zadnímu traktu Ministerstva průmyslu. Byla moderní, s kancelářemi, zasedací síní, místem pro knihovnu i přidružené laboratoře. V roce 1958 se ústav postupně přestěhoval do paláce Smiřických a Šternberského paláce na Malostranském náměstí, přičemž v Hradební ulici zůstala malá část pracovníků až do konce 80. let. Historicky významné paláce na Malostranském náměstí byly spjaty s existencí ústavu po řadu let, výhodou bylo umístění a velké prostory, nejen pro kanceláře, ale i pro knihovnu, archiv a sbírky, nevýhodou zastaralé sociální vybavení.

Velkým úspěchem bylo postavení moderní budovy na Barrandově, kde v roce 1981 v odpovídajících podmínkách zahájily činnost laboratoře a geochemické odbory. Další z větších pracovišť bylo v Praze na Petřinách. Ve svrchních patrech tamního obchodního domu sídlil odbor ložisek.

Z mimopražských pracovišť stojí za zmínku zejména dům v Jeseníku, kde se místní geologii a později i ložiskům a informatice věnovalo několik zaměstnanců.

Na podzim roku 1993 se podstatná část ústavu během dvou týdnů přestěhovala, aniž by to podstatně ovlivnilo práci geologů, do budovy bývalého Klarova ústavu slepců na Malé Straně. I když místa bylo na Klárově méně než v palácích na Malostranském náměstí, sociální podmínky a vybavení bylo nejméně o třídu lepší. Na tomto místě, pod Pražským hradem, je hlavní stan České geologické služby dodnes.

Vývoj názvu České geologické služby v datech

1919-1939

Státní geologický ústav Republiky československé

15. 3. 1939-10. 5. 1939

Geologický ústav

1939-1943

Geologický ústav pro Čechy a Moravu

1943-1945

Úřad pro výzkum půdy v Čechách a na Moravě

1945-1950

Státní ústav geologický Československé republiky

1950-1952

Ústřední ústav geologický

1952-1953

Ústřední ústav geologický Československé akademie věd

1953-1990

Ústřední ústav geologický

1990-2002

Český geologický ústav

1. 4. 2002-

Česká geologická služba

Sídlo České geologické služby v Praze na Klárově

Sídlo České geologické služby v Praze na Klárově. (Autor: Petr Neubert)

ZDROJ:Česká geologická služba


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist