Novela vodního zákona upravuje vypouštění odpadních vod

Poslední novela vodního zákona (150/2010 Sb.), učinná od 1. srpna 2010, přinesla zásadní změny v oblastech spadajících do kompetence Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství ČR.

Pokusila se tak reagovat na potíže dlouhodobě avízované aplikační praxí a realizoval se jí další pokus o dokončení transpozice Rámcové směrnice o vodách a dalších souvisejících směrnic. Hovořilo se o tom na semináři Nová legislativa v oboru vodního hospodářství, který se uskutečnil v rámci mezinárodního veletrhu Watenvi.

"Jedním z nejdůležitějších v novele je proces ohlašování, který by měl umožnit vypouštění odpadních vod do vod povrchových i do vod podzemních. Jde o proces, který by měl probíhat přiměřeně, podle stavebního zákona. I když základní náležitosti ohlášení stanoví vodní zákon, obecné náležitosti vyplývají právě z obecného zákona," uvedla Veronika Vytejčková z ministerstva životního prostředí. V oblasti odpadních vod, kterou je třeba z pohledu ministerstva životního prostředí považovat za klíčovou, došlo vedle formálních úprav k striktnějšímu odlišení hospodaření se srážkovými vodami. V případě problematiky zneškodňování odpadních vod byly výslovně vymezeny dva nejtypičtější případy, kdy by nemělo být na srážkové vody pohlíženo jako na vody odpadní. Jedná se o srážkové vody z dešťových oddělovačů pokud splňují podmínky, které stanoví vodoprávní úřad. Dále jde o srážkové vody z pozemních komunikací, pokud je jejich znečištění podle požadavků příslušné vyhlášky. Pokus o zdůraznění povrchového charakteru srážkových vod a jejich rozdílnosti od odpadních směřuje nejen k usnadnění aplikační praxe, ale též k usnadnění orientace osobám, které hospodaří se srážkovými vodami.

Ohlašování certifikovaných vodních děl do 50 ekvivalentních obyvatel, které bylo jako nový institut zakotveno v paragrafu 15a vodního zákona našlo svůj odraz také v rozsahu povinností, které se na tento způsob zneškodňování odpadních vod váže. Na rozdíl od subjektů vypouštějících odpadní vody na základě standardního povolení k jejich vypouštění, jsou úspěšní ohlašovatelé oproštěni od povinnosti měřit objem a míru vypouštění odpadních vod. Tento systém je nahrazen povinností provádět pravidelné revize vodního díla prostřednictvím odborně způsobilé osoby ověřené ministerstvem životního prostředí. Ani zavedení zjednodušeného režimu ohlášení však nebrání oprávněným osobám zvolit cestu klasického povolovacího řízení.

Rozšířením výjimečné možnosti vypouštění odpadních vod do podzemních o jednotlivé stavby poskytující služby se také novela pokusila řešit. Jedná se o řešení situace odlehlých, zpravidla horských oblastí, respektive penzionů a chat. Ty do účinnosti novely neměly technickou možnost zneškodňovat odpadní vody legálním způsobem, jejich vypouštěním do vod povrchových, a do kanalizace vůbec ne. Problematika závadných látek, další z nosných témat v gesci ministerstva životního prostředí, byla také dotčena nutností dovršení transpozic evropských směrnic. Zejména uživatele závadných látek je třeba upozornit, že musí předložit ke schválení havarijní plán. Pokud nebude předložen, nastane sankční postih.

Novým institutem, který se promítl do mnoha ustanovení vodního zákona, je institut opatření obecné povahy, který nahradil v mnoha případech individuální správní akty. Jedná se o rozhodnutí, které umožňuje upravit konkrétní oblast, například vymezit ochranné pásmo vodního zdroje, záplavového území, a to ve vztahu k neurčitému okruhu adresátů.

Účelem novely je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod. Vytvoří se tak podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistí bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropského společenství. Účelem tohoto zákona je též přispívat k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou a k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů.