Všechny plány se změní, až budeme energii skladovat

Na ministerstvu průmyslu a obchodu došlo k radikální změně. Nový ministr Martin Kuba odmítl přetvoření Česka v jadernou velmoc do roku 2060, tak jak to plánoval ve své koncepci jeho předchůdce Martin Kocourek. Vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína Václav Bartuška to ale bere s klidem. Plánování na déle než patnáct let podle něj stejně nedává smysl.

OTÁZKA: HN: Ministr Kuba dnes řekl, že opouští připravenou koncepci a kromě Dukovan a Temelína v Česku další jaderné elektrárny neplánuje. Co na tu změnu říkáte?

Já o tom vím. S panem ministrem jsme o tom hovořili.

OTÁZKA: HN: A co na to říkáte?

Tak předně, nejedná se o opuštění koncepce, ta aktuální je stále z roku 2004. Pan ministr Kocourek jen v rámci aktualizace pracoval s několika scénáři, které ukazovaly různé směry až do roku 2060. Už tehdy mi ale přišlo jasné, že není příliš rozvážné modelovat Evropu za 50 let. To vůbec nedává smysl.

OTÁZKA: HN: A nezdály se vám nerealistické odhady, které počítaly s výrobou 80 procent elektřiny z jádra?

Rozumějte, já z principu nevidím důvod k takto dlouhodobým odhadům. Dnes nevíme, co se stane v příštích deseti letech. Premiérovi i ministru Kubovi jsem říkal, že má cenu dělat akční plán maximálně na dalších 15 let. Původní koncepty ministra Kocourka často počítaly s nerealistickými čísly. Například s růstem HDP do roku 2030 ve výši tří procent a poté 1,5 procenta až do roku 2060. Nevím, kde na to přišli. To měli noviny z roku 2060? Vždyť dnešní předpověď růstu českého HDP je černá nula. I já bych si strašně přál, abychom měli ta tři procenta, ale nemohu s tím počítat při psaní koncepce.

OTÁZKA: HN: Není při takové nejistotě nebezpečné plánovat dlouhodobý projekt, jako je Temelín?

Jsme zpátky u vaší původní otázky. My nevíme, jaká bude česká či evropská ekonomika za čtyři roky. Možná nás opravdu čeká velký průšvih a masivní ekonomický propad a pak nebudeme potřebovat ani polovinu současných uhelných elektráren. Ale to dnes nemůžeme říct. Právě proto dnes v Evropě nikdo nechce do energetiky investovat. Nejste si jistý cenou elektřiny, cenou povolenek, úrokovými mírami. Není jisté, které banky přežijí a které ne. Máte tu tedy dilema - udělat ten krok, riskovat a věřit, že Evropa bude elektřinu potřebovat, anebo rezignovaně čekat, co přijde?

OTÁZKA: HN: Může tedy v dnešní době vláda vůbec vytvořit nějakou relevantní koncepci? Nějakou vizi přece česká energetika potřebuje.

Ale vždyť máme základní koncepci z roku 2004, která je udělaná v zásadě dobře. Zmiňuje problémy uhlí i nástup nových zdrojů. Obnovitelné zdroje jsou obecně těžko předvídatelné, hlavně s pohledem do budoucnosti. Již dnes ale můžeme říci, že v určité míře porostou samy. V menším měřítku totiž už dnes dávají smysl. Vám se už vyplatí dát si panely na střechu, ne tedy s nimi zasekat celé pole nebo si pořídit kotelnu na biomasu. Obnovitelné zdroje budou mít velkou roli na venkově nebo v odloučených lokalitách. Ve městech a v průmyslu ale v příštích letech nikoliv.

Opět ale nemůžete plánovat dále než na patnáct let, protože všechny plány se změní ve chvíli, kdy bude technologicky možné skladovat elektřinu.

OTÁZKA: HN: Půjdou pak investice namísto do jádra například do fotovoltaiky a do větru?

Ne nezbytně, vždy tu bude nějaký mix zdrojů. Ale dnes mají obnovitelné zdroje, kromě ceny, jeden velký problém - vyrábějí, když svítí slunce a fouká vítr. Je to špatně předpovídatelné a může to zatěžovat síť. Ale až budete mít velkokapacitní skladování elektřiny, všechno bude jinak. To se může stát za 50, za 100, ale i za pět let.

OTÁZKA: HN: Své koncepce ale nevytváří jen Česko. I Evropská unie proklamuje, že chce například do roku 2050 dosáhnout minimálně 50procentního podílu obnovitelných zdrojů.

Nejzábavnější je ta pasáž, která mluví o investicích. Tam Evropská komise uvádí, že by chtěla u energetických projektů proinvestovat během dalších deseti let zhruba bilion eur. Ale to je vesmírná hudba. Tyto projekty nejsou vůbec připravené, a dokonce ještě nejsou ani naplánované. Přitom povolovací řízení trvá u elektrárny v průměru osm let a u vedení vysokého napětí je to 12 až 15 let. Tyto úvahy Evropské unie jsou spíše cvičením na papíře.

OTÁZKA: HN: Eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger se minulý týden vyjádřil, že by rád pravomoci v oblasti energetiky přenesl z národních vlád na Evropskou komisi a Evropský parlament. Pomohlo by to?

Že by si to přál, o tom nepochybuji. Komise a obecně evropské instituce si přejí mít více pravomocí. Ale vážně. Až Evropská unie ukáže svoji schopnost řešit problémy, například v oblasti bankovnictví či společné měny, můžeme uvažovat o tom, že bychom jí svěřili energetiku. Ale do té doby bych to rozhodně nedělal. Myslím si, že v této oblasti jsou národní státy mnohem schopnější přijít s nějakým řešením.

OTÁZKA: HN: Nemohla by centralizace urychlit problematický povolovací proces?

To Brusel nemůže zvládnout. Problémem evropské energetiky je hlavně elektroenergetika. Pravda je taková, že většina elektráren má životnost okolo padesáti let a většina z nich byla postavena nedlouho po druhé světové válce. Takže jako se u nás opravují Tušimice a Prunéřov, musí se zdroje obnovovat i jinde v Evropě. Myšlenka byla obměnit uhelné zdroje těmi zelenými. Ostatní projekty ale nejsou připravené. Přitom Německo či Británie budou uzavírat jaderné zdroje a Polsko uhelné. Na obměnu potřebujete peníze a rychlejší schvalovací proces pro nové stavby. Ne silnější Evropskou komisi.

OTÁZKA: HN: Ano, ale nepomohla by tomu právě centralizace rozhodování v Bruselu?

A jak? Víte co. Všichni milují pravomoci, a nikdo nechce pracovat. Když dnes vidím, co se musí udělat okolo Temelína - povolování, schvalování, odvolání... Takhle vás dnes blokují nejen u jádra či uhlí, ale i u slunce či větru. Proto se dnes stavějí větrné parky na moři. Lachtani totiž ještě nemají volební právo. Všichni chceme svítit, ale nikdo nechce mít za domem elektrárnu. Všichni chceme jezdit rychle autem, ale nikdo nechce bydlet vedle dálnice. A v tomhle vám Evropský parlament a komise nepomůžou.

OTÁZKA: HN: Myslíte, že je dnes v Evropě vláda, která by se za tento Oettingerův plán postavila?

Určitě. Politici v zásadě oceňují, když nemusí dělat žádná složitá rozhodnutí a nic vysvětlovat. Musím říci, že osobně respektuji pana premiéra Nečase a celou vládu, že jsou ochotni prosazovat Temelín. Za těch 14 let, kdy se bude dostavovat, už dávno nebudou ve funkcích. Teď tedy mají jen nepříjemná jednání v Berlíně a ve Vídni a nic z toho nemají. Mnohem logičtější a také evropštější by pro ně bylo ten problém odsunout na někoho dalšího.

AUTOR: Petr Lukáč
AUTOR-WEB: www.ihned.cz