Lipani jsou zvyklí na granule

To je o dost výš, než by se pstruhové líhně měly budovat. Rybám se tady ale daří.

Josef Šperl kráčí do podzemí domku, odkud vychází hlasitý zvuk tekoucí vody. Točité schody směřující dolů jsou vstupem do rybí líhně, která v Borových Ladech na Prachaticku stojí od roku 1997 a jejímž vedoucím pan Šperl je.

Přes kaskádovitě poskládané bílé kádě, kterým odborníci říkají aparáty, protéká neustále čistá voda. "Voda se nesmí nikdy zakalit, proto ji musím denně kontrolovat," vysvětluje Josef Šperl. V aparátech dozrávají jikry, které by uhynuly, kdyby náhodou přítok ustal.

Rozhodují oči jiker

Jikry potočáků, jak laskavě Šperl nazývá potoční formu pstruha obecného, jsou zastoupeny v líhni nejvíce. Letos jich v národním parku Šumava, do přítoků Křemelné, Teplé Vltavy, Řasnice a Studené Vltavy, zdejší pracovníci vysadili přes 60 tisíc. Ještě loni to bylo tisíců sto dvacet, ale "pstruha jsme ubrali a přidali jsme lipana podhorního, střevli potoční a mníka jednovousého. Potočáka máme navíc uznaného i jako genetický zdroj původní šumavské populace," vysvětluje Josef Šperl mezi přetékajícími káděmi, které odchovávají původní druhy "šumavských" ryb.

Potočáci jsou zároveň také nejnáročnější. "Vývoj z jikry do plůdku trvá zhruba půl roku. Jinými slovy to trvá 500 až 520 denních stupňů, což je součet teplot vody. Nikdo to zatím nezkoušel, ale kdyby měla voda jeden stupeň, vývoj bude trvat 500 dnů," počítá pan Šperl a dodává, že pstruhům vodu nikdy neohřívají. Nechtějí jejich vývoj urychlovat. Cílem je jikry odchovat tak, jako by se to odehrálo v přírodě.

V přirozeném prostředí jsou nakladené jikry zahrabané ve štěrku na dně horních toků a ukryté tak před denním světlem, které jim vadí. Šperl při vysvětlování zvedá do vzduchu pláty polystyrenu a jikry v jejich dočasných útočištích přikrývá. Jsou citlivé dokonce i na otřesy.

Jejich vývoj začal na přelomu října a listopadu, kdy se pstruhové vytírají. Jakékoliv manipulace s nimi musejí počkat až do února, kdy u nich jdou rozeznat oči. "Když už jsou vidět oční body, tak se s jikrou může hýbat a taky v té době se může začít prodávat. Kdybych do aparátu ale teď vrazil, všechny jikry uhynou," varuje Šperl a všichni ustupujeme od kádí o krok dál, abychom nezpůsobili neštěstí.

Ztráty líhně se pohybují do deseti procent, což je přesný opak přírodních úbytků. Dlouhá doba vývoje, náchylnost na otřesy, citlivost na světlo, nutnost naprosto čisté tekoucí vody, všechny tyto faktory způsobují, že v přírodě uhyne devadesát procent nakladených jiker pstruha.

Rybáři vám to neuvěří

Stoupáme z líhně s promočenými botami za panem Šperlem zase ven. Odemyká zámek na brance a vede nás ke čtyřem venkovním bazénkům, kde uchovává generační ryby před umělým výtěrem. Plot kolem nádrží má pletivo zakopané až do země a nahoře je vybaven elektrickým ohradníkem.

"Kdybychom tady neměli takovou ochranu, přišla by vydra a všechny ryby by nám sežrala. V létě dáváme taky sítě kvůli volavkám, které se občas objeví spolu s černým čápem nebo ledňáčkem." Poslední ochranou proti nežádaným návštěvám jsou dva strašáci.

Zvířecí návštěvníci ale nejsou zdaleka jediní, kdo na borovoladské líhně zavítá. "Letos přišlo přes patnáct set turistů," popisuje Josef Šperl návštěvy veřejnosti, se kterými líheň začala v roce 2006. Programy pro veřejnost i odborné exkurze každý rok přilákají více turistů a školních výprav. Nejvíce akcí je vždy připraveno na léto. Větší skupinky zájemců si ale mohou sjednat prohlídku kdykoliv.

V jednom z rybníčků je i generační hejno lipana podhorního, které čítá na 350 kusů. Do místních vod se vysazuje 1500 kusů ročního lipana. "Máme je odchované od plůdků a jsou zvyklí na granule," vysvětluje pak Šperl zdejší kuriozitu. "Když rybářům řeknete, že lipan žere granule, tak vám to nikdo neuvěří. Tím, že jsou na granule odmala vycvičení, tak je berou," nastiňuje vedoucí líhně, zatímco bere do ruky červenou nádobku a vyhazuje z ní granule.

Lipani hned připlavou k hladině a chvíli se zdá, že se o granule dokonce perou, jak jim chutnají. Jedna rybka se ale nechtěně dostane až na zamrzlý okraj rybníčku. "A má to za sebou, jestli neskočí zpátky," komentuje lakonicky Šperl. Vzápětí už ale doluje dlouhé prkno, kterým mrskající se rybku ze souše popostrčí zpátky do vody. Nebezpečí je zažehnáno.

Jeden pstroužek na metr

Tahle líheň je zvláštní ještě v jedné věci. "V rybářských knížkách radí: Budujte pstruhové líhně do výšky 600 metrů nad mořem. My jsme tady ale ve výšce 900 metrů, takže nám nic jiného nezbylo," líčí Josef Šperl.

Zpočátku se tedy mohlo zdát, že líheň nebude úspěšná, po čase se ale ukázalo, že tak čistou vodu, jako je tady na Borových Ladech, mají málokde. Nad líhní totiž nejsou znečišťovatelé a navíc je voda chemickým složením i teplotou totožná s vodou, do které se odchovaný plůdek vysazuje. Rybky tak nemají velkou námahu se zvykáním si na prostředí.

"Pstruha vysazujeme jako rozplavaný plůdek, když ještě tráví žloutkový váček, dokud nemusí hledat potravu, aby měl čas se adaptovat." Pan Šperl dál vysvětluje, že letos v květnu vysazované rybky jsou už čtrnáctou generací. Podle něj je důležité vysadit plůdky do nejmenších přítoků, kde je minimum predátorů, a do klidnějšího záhybu říčky, kde není proud, aby se malá rybka hned nevysílila plaváním. Jeden z patnácti vysazených kusů se podle předpokladů dožije dospělosti. Nezbytné je rovněž nechat vysadit pstruha hned jako malý plůdek. "Kdybychom ho odchovali na granulích v rybníčku a dali ho do řeky už dospělého, nechtělo by se mu jít proti vodě," tvrdí vedoucí šumavské líhně.

Přirozeností pstruhů totiž je vrátit se na vytření zpátky do horního toku říčky, kde se sami jako plůdek vyvíjeli. Tím, že je tam lidé vysadí, si ryby uchovají obraz místa, kam se potom vrátí během protiproudových třecích migrací. Díky tomuto postupu tak národní park dosahuje rovnoměrného rozrůstání pstruhové populace po celé délce toků řek. "Na místech, kde se nevysazuje, je jedna rybička na deset metrů toku. Tam, kde vysazujeme, je jeden pstroužek na metr," potvrzuje Josef Šperl.

VÍTE, ŽE...?

Málo známou formou pstruha obecného je téměř vyhubená forma žijící na Korsice, zbarvená po celém těle černě s červenými skvrnami

"KDYŽ UŽ JSOU VIDĚT OČNÍ BODY, TAK SE S JIKROU MŮŽE HÝBAT."
Josef Šperl, vedoucí líhně

JAK SE TAM DOSTAT

Borová Lada leží 15 km jihozápadně od Vimperku. Z Prahy je to 155 km, využít můžete i přímý autobus (3 hod.).

TIP NA VÝLET

PRAMEN VLTAVY
K pramenu Vltavy a zároveň rozvodí Severního a Černého moře se dostanete pěšky po modré trase z Kvildy, odkud je to zhruba 6 km. Borová Lada leží od Kvildy asi 7 km.

KAM NA JÍDLO

ČERNÝ VLK
Najíst se v Borových Ladech můžete například v restauraci Černý vlk (Borová Lada 8), která zároveň poskytuje i apartmány. Nabízí hlavně česká jídla a můžete se tu připojit zdarma na internet přes wi-fi.

KDE SE UBYTOVAT

PENZION BOROVÁČEK
V Borových Ladech se můžete ubytovat přímo v malém rodinném penzionu Borováček (Borová Lada 10). Pokud hledáte nocleh jako větší výprava, můžete zvolit penzion Kavalier (Borová Lada 41), který ubytuje až 31 hostů.

UŽITEČNÉ INTERNETOVÉ STRÁNKY

www.npsumava.cz - Stránky správy Národního parku Šumava
www.sumavainfo.cz - Informační a komunitní server o Šumavě
www.borova-lada.cz - Stránky Obecního úřadu Borová Lada
www.mrk.cz - Ryby a rybaření, zpravodajství pro rybáře

VIMPERK

ŽIVÝ BETLÉM
Příjezd betlémského světla a živý betlém uvidíte v sobotu 17. 12. na náměstí Svobody a před pizzerií Marco.

17
SOBOTA
PROSINEC

Kde se v česku setkáte se šupinatými skvosty

Obří akvárium Hradec Králové

Projděte se pětimetrovým průhledným tunelem po˙dně tropické sladkovodní tůně. Můžete obdivovat na˙čtyřicet druhů cichlid, plodožravých piraní, přísavných krunýřovců a˙dalších zajímavých ryb.

Botanická zahrada Liberec

Do˙akvarijní expozice se vstupuje průhledným tunelem skrz nádrž se sladkovodními vrubozubci pavími. Uvnitř na˙vás čekají ryby korálového útesu, jako je perutýn ohnivý či muréna síťkovaná, i˙rarity sladkého živlu.

Zoo Dvůr Králové

Pavilon s˙názvem Vodní světy nabízí ve˙třech velkých nádržích pohled pod mořskou hladinu na˙společenství korálového útesu. V˙hlavní hale je˙velká expozice tropické řeky s˙přepadovými nádržemi s velkými sladkovodními rybami.

Zoo Děčín

Do˙expozice Rajské ostrovy vstoupíte dřevěným podpalubím lodi, kde místo do˙okének hledíte do˙šesti mořských akvárií. Jejich barevní obyvatelé zvou ke˙zhlédnutí hlavního korálového akvária o˙objemu šesti tisíc litrů. Další tři patra ukazují biotopy Tichomoří, jihovýchodní Asie i˙Karibiku včetně mangrovových bažin osídlených lezci obojživelnými a˙kraby houslisty.

Zoo Ohrada

V˙sousedství výběhu vyder jsou dvě velká studenovodní akvária představující obyvatele evropských řek a˙jezer. Najdete zde štiky, líny, sumce, parmy nebo třeba jesetery malé.

Zoo Mořský svět Praha

Největší akvarijní výstava u˙nás. Kromě obří nádrže se žraloky o˙obsahu sto tisíc litrů mořské vody, expozice korálové jeskyně s˙deseti mořskými akvárii či nádrže s˙replikou lodi Bounty zde najdete i˙takzvanou "ledvinu" - velkou expozici tropických sladkovodních ryb.

Zoo Olomouc

V˙pavilonu šelem najdete kromě suchozemských predátorů i˙pestrá akvária korálového útesu. Čekají vás˙ladní rejnoci siby skvrnité, tropičtí žraloci či piraně Nattererovy.

AUTOR: Monika Ďuríčková