Vlastivědné muzeum Jesenicka - geologická a botanická expozice, historie Priessnitzových lázní
Návštěvník se může ve dvou místnostech seznámit jak s unikátními materiály,
které na Jesenicko dopravily severské pevninské ledovce - severskými, blízkými a
místními souvky, tak s unikátními materiály, které vznikly přímo na Jesenicku.
Mezi souvky jsou ukázky magmatitů, sedimentů, metamorfitů i zkamenělin. Mnohé
jsou naleštěny, takže lze velmi dobře sledovat kupř. jejich struktury a textury.
Doplňuje je schématická mapa jejich původu a snímky ukazující ovlivnění
geomorfologie části Jesenicka ledovcovou činností. Mladší období geologických
dějin připomínají ukázky místních krasových jevů. Texty popisují jejich vznik a
spolu s fotografiemi zvou návštěvníky k prohlídce jeskyní Na Pomezí a Na
Špičáku. Velmi zajímavé jsou také ukázky vzniku kaolínu z granitoidů a
nejmladšího uhlí - xylitu.
Představení vybraných ukázek hornin, nerostů, rudnin, zkamenělin a tektonických
jevů Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor, Zlatohorské vrchoviny, Žulovské
pahorkatiny a Vidnavské nížiny dokresluje plastická geologická mapa Jesenicka v
měřítku 1: 25 000. Neobyčejná pestrost zdejšího skalního podloží je důvodem,
proč je možné vystavit pouze ukázky z nejtypičtějších a nejvýznamnějších
geologických objektů Jesenicka. Pocházejí jak z lugika (severozápadní část
Rychlebských hor), tak ze silezika - zbylá část Jesenicka. Lugické neživé
přírodniny vznikly během assyntského vrásnění z mocných usazenin a produktů
magmatismu prekambrického moře. Ve svých spodnějších partiích podlehly z velké
části intenzivní granitizaci. Mladší tělesa granitoidů, gaber a čedičů pronikla
do těchto komplexů v období tohoto a dalších vrásnění (hercynského a
alpínského).
Silezikum bylo před počátkem devonu delší dobu souší (vznik a vývoj jejích
hornin je obdobný lugickým) a devonské vrstvy se usazovaly na zarovnaném
(peneplenizovaném) terénu. Velmi zajímavé jsou nálezy zkamenělin, podle kterých
byly datovány horniny vrbenské skupiny a od nichž se odvozuje stratigrafie části
skalního podloží Jesenicka. I stavbu silezika zpestřují vyvřelé horniny. Ve
starších jednotkách jsou zastoupeny ortorulami, jednotky staropaleozoické
obsahují amfibolity a jim podobné bazické horniny. Granitoidy pocházejí z
několika různých etap vývoje pohoří, především však z období hercynského
vrásnění. Tato orogeneze postihla devonské sedimenty se značnou intenzitou, jak
naznačují exponáty vrás a především ukázka detailního provrásnění mramoru
skupiny Branné.
Patřičná pozornost je rovněž věnována místním nerostným surovinám. Z nerudních
jsou to zejména příměsmi různě zbarvené mramory a grafit. Dále jsou představeny
rudy zlatohorského rudního revíru, jednoho z největších v České republice.
Ukázky z drobných rudních výskytů připomínají jedinečnou pestrost nerostných
surovin Jesenicka. Expozice nezapomíná ani na krásu nerostů a na fotografiích
jsou mimo jiné zachyceny i ukázky geomorfologie (např. skalní věž).
Velmi zajímavým a důležitým geologickým objektem Jesenicka je žulovský granitový
masív. Toto rozsáhlé těleso se významně podílí i na části jeho geomorfologie. Od
severozápadního hřbetu Rychlebských hor jej odděluje sudetský okrajový zlom,
podle kterého byl celý vyzdvižen a následnou erozí velmi dobře odkryt. Vystaveny
jsou hlavní druhy jeho hornin (granitoidů) - křemenný diorit, granodiorit,
granit, pegmatit a aplit, včetně vzorků s cizími uzavřeninami. Pozornost si
zaslouží i ukázky mineralogie vlastního masivu. Světovými unikáty jsou vyleštěné
desky zachycující děje na kontaktech granitoidů s horninami pláště žulovského
masívu - rulami a mramory. Zejména posledními je vynikajícím způsobem
dokumentován vznik plejády kontaktních nerostů, které jsou pak ještě zvlášť
vystaveny jako kusové objekty. Zvětrávání granitoidů připomínají ukázky kulovité
odlučnosti. Expozice si všímá i manganových dendritů na puklinách granitoidů a
sekundárních nerostů, např. nontronitu.
Návštěvník se může ve dvou místnostech seznámit jak s unikátními materiály, které na Jesenicko dopravily severské pevninské ledovce - severskými, blízkými a místními souvky, tak s unikátními materiály, které vznikly přímo na Jesenicku. Mezi souvky jsou ukázky magmatitů, sedimentů, metamorfitů i zkamenělin. Mnohé jsou naleštěny, takže lze velmi dobře sledovat kupř. jejich struktury a textury. Doplňuje je schématická mapa jejich původu a snímky ukazující ovlivnění geomorfologie části Jesenicka ledovcovou činností. Mladší období geologických dějin připomínají ukázky místních krasových jevů. Texty popisují jejich vznik a spolu s fotografiemi zvou návštěvníky k prohlídce jeskyní Na Pomezí a Na Špičáku. Velmi zajímavé jsou také ukázky vzniku kaolínu z granitoidů a nejmladšího uhlí - xylitu.
Představení vybraných ukázek hornin, nerostů, rudnin, zkamenělin a tektonických jevů Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor, Zlatohorské vrchoviny, Žulovské pahorkatiny a Vidnavské nížiny dokresluje plastická geologická mapa Jesenicka v měřítku 1: 25 000. Neobyčejná pestrost zdejšího skalního podloží je důvodem, proč je možné vystavit pouze ukázky z nejtypičtějších a nejvýznamnějších geologických objektů Jesenicka. Pocházejí jak z lugika (severozápadní část Rychlebských hor), tak ze silezika - zbylá část Jesenicka. Lugické neživé přírodniny vznikly během assyntského vrásnění z mocných usazenin a produktů magmatismu prekambrického moře. Ve svých spodnějších partiích podlehly z velké části intenzivní granitizaci. Mladší tělesa granitoidů, gaber a čedičů pronikla do těchto komplexů v období tohoto a dalších vrásnění (hercynského a alpínského). Silezikum bylo před počátkem devonu delší dobu souší (vznik a vývoj jejích hornin je obdobný lugickým) a devonské vrstvy se usazovaly na zarovnaném (peneplenizovaném) terénu. Velmi zajímavé jsou nálezy zkamenělin, podle kterých byly datovány horniny vrbenské skupiny a od nichž se odvozuje stratigrafie části skalního podloží Jesenicka. I stavbu silezika zpestřují vyvřelé horniny. Ve starších jednotkách jsou zastoupeny ortorulami, jednotky staropaleozoické obsahují amfibolity a jim podobné bazické horniny. Granitoidy pocházejí z několika různých etap vývoje pohoří, především však z období hercynského vrásnění. Tato orogeneze postihla devonské sedimenty se značnou intenzitou, jak naznačují exponáty vrás a především ukázka detailního provrásnění mramoru skupiny Branné. Patřičná pozornost je rovněž věnována místním nerostným surovinám. Z nerudních jsou to zejména příměsmi různě zbarvené mramory a grafit. Dále jsou představeny rudy zlatohorského rudního revíru, jednoho z největších v České republice. Ukázky z drobných rudních výskytů připomínají jedinečnou pestrost nerostných surovin Jesenicka. Expozice nezapomíná ani na krásu nerostů a na fotografiích jsou mimo jiné zachyceny i ukázky geomorfologie (např. skalní věž). Velmi zajímavým a důležitým geologickým objektem Jesenicka je žulovský granitový masív. Toto rozsáhlé těleso se významně podílí i na části jeho geomorfologie. Od severozápadního hřbetu Rychlebských hor jej odděluje sudetský okrajový zlom, podle kterého byl celý vyzdvižen a následnou erozí velmi dobře odkryt. Vystaveny jsou hlavní druhy jeho hornin (granitoidů) - křemenný diorit, granodiorit, granit, pegmatit a aplit, včetně vzorků s cizími uzavřeninami. Pozornost si zaslouží i ukázky mineralogie vlastního masivu. Světovými unikáty jsou vyleštěné desky zachycující děje na kontaktech granitoidů s horninami pláště žulovského masívu - rulami a mramory. Zejména posledními je vynikajícím způsobem dokumentován vznik plejády kontaktních nerostů, které jsou pak ještě zvlášť vystaveny jako kusové objekty. Zvětrávání granitoidů připomínají ukázky kulovité odlučnosti. Expozice si všímá i manganových dendritů na puklinách granitoidů a sekundárních nerostů, např. nontronitu. |
Expozice fauny a flóry Jesenicka
Expozice představující charakteristické zástupce fauny a flóry jesenického regionu byla nově vytvořená v roce 2005. Svým umístěním v budově logicky navazuje na expozici geologie, kde je prezentována příroda neživá. Již při vstupu do místnosti návštěvníka upoutá odvážně a originálně řešená centrální vitrína tvořící dominantu expozičního prostoru. Dokonalé ztvárnění přírodních materiálů, dřeva a skla umocňuje celkový dojem z expozice. Autorem zajímavého vystavního fundu je jesenický architekt Jaromír Knotek. Vystavované předměty jsou umístěny jednak po stranách vitríny na skleněných policích a jednak uprostřed, kde tvoří centrální dioráma. Návštěvník obcházející vitrínu je tak postupně seznamován s desítkami živočišných druhů představených formou dermoplastických preparátů. Převažují preparáty ptáků. Jsou zde dravci, sovy, ptáci vodní, hrabaví, šplhavci i mnoho drobných pěvců. Savci jsou prezentování především menšími a drobnými formami, jako jsou hmyzožravci, netopýři, hlodavci a šelmy. Z vystavovaných živočichů uveďme namátkou druhy nejzajímavější: orel skalní, sokol stěhovavý, výr velký, sova pálená, čáp černý, chřástal vodní, tetřev hlušec, jeřábek lesní, datel černý, strakapoud prostřední, kukačka obecná, ťuhýk šedý, křivka obecná, rejsek horský, bělozubka šedá, netopýr severní, plch velký, myšice temnopásá, lasice hranostaj, kuna skalní, liška obecná, jezevec lesní. Přírodovědný zážitek příjemným způsobem dokresluje středový výjev se stromem. Živočichové i rostliny jsou zde instalováni bez podstavců, v přirozených pozicích a jakoby v přirozeném prostředí. Pozorný návštěvník zde dokonce objeví i brouky a motýly. Samozřejmostí dokonalého ztvárnění je nejen přesný popis všech vystavených předmětů, ale také jejich precizní osvětlení. V samostatné vitrínce jsou vystaveny preparáty osteologické, zejména lebky savců a ptáků, a kolekce preparovaných ptačích vajíček. Na stěnách místnosti mohou návštěvníci zhlédnout řadu entomologických krabic s preparovaným hmyzem. Mezi nimi jsou zastoupeny jak sběry nové, tak i ukázky staré a stejně kvalitní muzejní práce. Návštěvníky upoutají rovněž exponáty botanické: řezy kmenů stromů a herbářové položky jesenických rostlin. Tři velké nástěnné panely v rozích místnosti poskytují obecné i konkrétní informace o přírodě Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor, Žulovské pahorkatiny a Vidnavské nížiny. Poměrně obsáhlá část textů a doprovodného materiálu je věnována ochraně přírody na Jesenicku, především pak historii a současnosti Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. |
Expozice Vincenz Priessnitz a lázně Gräfenberk
- rodný dům V. Priessnitze Nejnověji je veřejnosti zpřístupněna stálá výstava věnovaná osobnosti V. Priessnitze a vývoji jesenických lázní. Expozice byla zřízena při příležitosti 200. výročí Priessnitzova narození, které bylo zařazeno mezi významná kulturní výročí UNESCO a otevřena v domě, kde Priessnitz zřídil první vodoléčebný ústav na světě, v Lázních Jeseník dne 2. října 1999. Podle autorů má tato expozice přispět k oživení zájmu o osobnost geniálního léčitele Vincenze Priessnitze a přiblížit jeho odkaz dnešnímu člověku. V expozici jsou bohaté pramenné i hmotné doklady Priessnitzova života i díla, osobní předměty patřící jemu a jeho rodině a také dokumenty, které zájemcům přibližují vývoj lázní po zakladatelově smrti až do současnosti. K nejcennějším exponátům bezesporu patří originály i věrohodné kopie vzácných archiválií (zápis v matrice o narození a křtu Vincenze Priessnitze, jeho cestovní pas, část rukopisu V.P.), rodinné šperky, obrazy z muzejní sbírky nebo ojedinělá vodoléčebná literatura. Mezi zajímavosti expozice patří maketa lázeňské scény z 19. století nebo figurína samotného Priessnitze v životní velikosti. |
ZDROJ:Vlastivědné muzeum Jesenicka
Sdílet článek na sociálních sítích