Rok působnosti zákona o prevenci závažných havárií

Dne 29. ledna 2000 vstoupil v platnost zákon č. 353/1999 Sb. o prevenci závažných havárií. První výročí fungování zákona v praxi nám dává příležitost k bilancování. Cílem tohoto článku je zhodnotit přínosy, problémy se zaváděním a očekávaný vývoj v oblasti prevence průmyslových havárií v České republice pohledem odborníka konzultační firmy zabývající se tímto oborem. Zákon o prevenci závažných havárií, který splňuje požadavky ?směrnice Evropské unie ? SEVESO II?, přináší pro české průmyslové podniky a další subjekty celou řadu nových povinností. Prvními povinnostmi bylo zařazení objektu nebo zařízení do příslušné skupiny (A, B, nezařazen), hodnocení rizik závažné havárie a oznámení o zařazení objektu (do 29. července 2000). V případě nezařazení objektu pod účinnost zákona je provozovatel povinen o této skutečnosti zpracovat protokol. K 16. říjnu 2000 bylo oznámeno zařazení 146 objektů, z toho do skupiny A ? 89 podniků, do skupiny B ? 57 podniků. Tato čísla nemusí být konečná. Některé stávající podniky mohou změnit svou technologii nebo zvětšit množství nebezpečných látek a budou tak muset podat oznámení. Podobně nové objekty musí předložit oznámení při zahájení územního řízení. Dalšími povinnostmi, které musí průmyslové podniky splnit do 29. ledna 2002, jsou pro objekty zařazené do skupiny A ?zpracování bezpečnostního programu prevence závažných havárií?, pro objekty ve skupině B ?zpracování bezpečnostní zprávy?, ?vnitřního havarijního plánu?, ?podkladů pro vnější havarijní plán?. Dále je provozovatel povinen sjednat pojištění odpovědnosti za škody do 100 dnů od schválení bezpečnostního programu nebo zprávy. Zpracování zmíněných dokumentů představuje pro dotčené podniky nové, poměrně vysoké nároky. Další, zřejmě ještě vyšší nároky budou nutné na opatření pro snížení rizik. Zkušenosti s haváriemi v minulosti však ukazují, že takto vynaložené preventivní náklady jsou z dlouhodobého pohledu efektivní. Zákon přináší nové povinnosti také orgánům státní správy, nejvýznamnější jsou pro Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo vnitra, okresní úřady, Českou inspekci životního prostředí a další. I když je zákon z mnoha míst kritizován, je možné po roce jeho působení shrnout první pozitivní přínosy. Prvním přínosem pro prevenci závažných havárií je již samotná identifikace zdrojů rizika. Nalezení a uvědomění si zdrojů rizika na území objektu dává možnosti se na potenciální havárie připravit, případně aplikovat opatření na snížení rizik. Samozřejmě existuje rozdílný přístup českých podniků. Ty předvídavé se prevencí závažných havárií zabývají dlouhodobě. Ty ostatní čekají s řešením až na poslední chvíli. I v tomto případě platí, že řešení problému s dostatečným předstihem přináší většinou lepší výsledky než ?hašení průšvihů?. Pozitivním vlivem zákona je také snížení množství nebezpečných látek v areálu některých podniků, které se tímto postupem vyhnuly účinnosti zákona. Jako příklad je možné uvést výměnu zásobníku s nebezpečnou látkou za menší nádrž, protože v minulosti se častokrát instalovaly zásobníky pro dlouhodobou zásobu, v podmínkách dnešní dopravy již nepotřebnou. Každé snížení množství nebezpečných látek přináší snížení rizika závažné havárie. Hlavním přínosem aplikace zákona by mělo být snížení rizik na přijatelnou úroveň, což, jak se ukazuje, nebude v mnoha podnicích jednoduchá záležitost. Zákon rovněž vytvořil právní rámec pro bezpečnostní inženýrství ? ve světě uznávaný vědecký obor. Při zavádění zákona v podmínkách českého průmyslu se objevily některé problémy. Vedle nejasného definování základních pojmů se často naráží na nesoulad klasifikace nebezpečných látek se zákonem č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a přípravcích. To se projevilo při zařazování podniků do příslušné skupiny a při hodnocení rizik závažné havárie podle vyhlášky č. 8/2000 Sb. Důsledkem byly nadhodnocené výsledky pro některé toxické látky. Nedořešeným paragrafem je aplikovatelnost zákona na právnické i fyzické osoby, což při důsledném dodržování zákona znamená povinnost zpracovat protokol o nezařazení např. pro majitele LPG zásobníků na své zahradě. Okresní úřady mají pravomoc zařadit podnik do skupiny A nebo B na základě vyhodnocení možných kumulativních a synergických účinků. Ukazuje se, že pro takové rozhodování bude vhodné využívat nezávislé expertízy. Rok zkušeností se zákonem 353/1999 Sb. ukázal, že nám chybí praxe se zavedením a fungováním směrnice SEVESO I, platné v Evropské unii od roku 1982. České průmyslové podniky mají na zavedení a prosazení požadavků bezpečnosti platných v EU pouze dva roky. Je otázkou, zda uplatnění pokut v českém zákoně (nad rámec legislativy EU) bude tím nástrojem, který pomůže nahradit chybějící praxi se směrnicí SEVESO I. Dotčené podniky čeká nyní velká zkouška ? zpracování požadované dokumentace bude jistě odborně a časově náročné. Mnoho podniků zatím váhá. Je zřejmé, že dosud často úspěšný přístup ? řešení ?na poslední chvíli?, nebude optimální metodou ? v České republice je totiž pouze omezený počet odborných pracovišť, která jsou schopna požadovanou dokumentaci v patřičné kvalitě zpracovat. Zcela zásadní podmínkou pro zpracování kvalitních bezpečnostních zpráv a programů je dostatek času na sběr informací, jejich vyhodnocení a konzultace s odborníky uvnitř podniků i s příslušnými úřady. Proto doporučuji a vyzývám všechny prozíravé podniky spadající pod tento zákon, aby činnosti potřebné pro naplnění požadavků zákona zahájily neodkladně. Dr. Ing. Aleš Bernatík, Regionální centrum EIA, Ostrava Zdroj: Zpravodaj MZP 4/2001, Převzato z Elektronické knihovny MŽP