Co je to půda a co regolit?

Půda je akumulace sypkého materiálu vzniklého na zemském povrchu mechanickým i chemickým zvětráváním hornin (i přemístěných) a obsahující různě velkou příměs organických látek. Naproti tomu zvětraliny vzniklé mechanickým rozpadem hornin, jen nepatrně ovlivněné chemickým zvětráváním, se nazývají regolit; jsou časté v oblastech s aridním nebo semiaridním klimatem a také na Měsíci. Vertikální řez půdou a jejím bezprostředním podložím se nazývá půdní profil (obr. 168); v půdním profilu se rozeznávají polohy neboli půdní horizonty (shora dolů):

1. A-horizont neboli eluviální horizont, tj. horizont, kde nastává intenzívní vyluhování neboli eluviace. Dělí se na další dílčí horizonty (např. A0, A1, A2,.). Svrchní část horizontu obsahuje množství organických látek (nedostatečně rozložené organické zbytky až humus) a je silně vyluhována prosakující vodou; spodní část horizontu obsahuje již méně organických látek, je však postižena nejsilnějším vyluhováním, jehož výsledkem je rozklad minerálních látek a odnos Ca, Fe, Al, Si aj.

2. B-horizont neboli iluviální horizont je horizont složený hlavně z jílových a siltových částic, v němž se hromadí látky vyloužené z A-horizontu (CaCO3 a různé sloučeniny Fe, Al, Si, často koloidní povahy). Vylučování těchto látek se nazývá iluviace a vede k zhutnění horizontu.

3. C-horizont, tj. rozpadlá, avšak málo pozměněná matečná hornina, a

4. D-horizont, jímž je nedotčená matečná hornina. Tento sled platí pro humidní oblasti, v semiaridních až aridních je nejvýše horizont iluviální a pod ním leží horizont eluviální, neboť v těchto podmínkách půdní roztoky stoupají vzhůru, k povrchu, kde ukládají vyloužený materiál (vznik různých kůr, durikrusta). Podle toho, jak daleko dospěl vývoj půdy, rozlišují se různé půdní typy (půdní typ je vývojové stadium půdy). Vývoj půd závisí především na podmínkách klimatických a na složení matečné horniny. Podle toho se rozeznávají

1. zonální půdy, které jsou závislé na klimatu, tj. na množství srážek a na teplotě (i v těchto případech je složení matečné horniny důležitým faktorem). Lze rozlišit dvě velké skupiny: a) nevyloužené půdy s neutrální půdní reakcí a obsahující CaCO3 a v podstatě vzniklé v oblastech se sníženými dešťovými srážkami. Půda tohoto druhu se nazývá pedokal a patří k ní pouštní půdy (srážky méně než 200 mm), polopouštní půdy (asi 200 až 400 mm) s durikrustam, stepní půdy (pod 500 mm) a černozem (přibližně 500 mm); b) vyloužené půdy oblastí s hojnými srážkami. Tento typ půdy se nazývá pedalfer a mívá slabě kyselou až neutrální reakci. Charakteristickým znakem je nápadné vybělení spodní části A-horizontu a v B-horizontu akumulace nejen sloučenin železa, nýbrž i vyloužených humusových látek. V polárních a subpolárních oblastech jsou to trvale nebo dočasně zmrzlé půdy (permafrost) a v chladnějších mírných pásmech podzol (podzolové půdy). Podzolové půdy se vyskytují pod lesními porosty, zejména na kyselých horninách. V poněkud teplejších podmínkách vznikají hnědozemě (půdy s málo diferencovanými horizonty, tvořící se zvláště v listnatých lesích). V teplých až tropických klimatech vznikají červené půdy (terrae calcis) a laterity;

2. azonální (popř. intrazonální) půdy, při jejichž vzniku se více uplatňovalo složení matečné horniny (popř. sklon reliéfu, prosycení vodou) než klimatická zóna. Patří sem např. rendzina, tj. silně vápnitá půda vyvinutá na vápencích a příbuzných horninách a obsahující hojné úlomky matečných karbonátových hornin; podobná je slínovatka vznikající na slínech a slínovcích. Jejich protějškem, vytvořeným na silikátových matečných horninách, je ranker. Všechny tyto půdy mají dva horizonty, svrchní (A), více nebo méně humózní a obsahující hojný horninový skelet; tento horizont spočívá na zvětralých matečných horninách (horizont C). K azonálním půdám patří i viz glejové půdy. Půdy vznikající za výrazného působení vody se nazývají viz semiterrestrické a subhydrické, vznikají-li zcela pod vodou.

http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?puda

ZDROJ: On - line geologická encyklopedie on-line