Myslivost není střelecký sport
Podle termínu "dvojitá kozlice" v článku Ústavní soud v kamizole (HN 15. 12.)
soudím, že autor textu toho o myslivosti mnoho neví. Kozlice je totiž brokovnice
se dvěma hlavněmi nad sebou. Pokud je má vedle sebe, je to dvojka.
K omezování práv majitelů pozemků, o němž se v komentáři píše, bych rád dodal
následující: jediným omezením je to, že majitelé honebních pozemků musí ze
zákona vytvořit honitbu. Pokud ji nevytvoří, udělá to za ně úřad státní správy
myslivosti.
V obou případech musí být ovšem pro příslušnou honitbu založeno honební
společenstvo, které je tvořeno vlastníky pozemků pro příslušnou honitbu.
Toto společenstvo si pak musí na první valné hromadě zvolit starostu,
pokladníka, založit účet, provést registraci atd. Hlavně ale musí rozhodnout,
zda si výkon práva myslivosti v honitbě zajistí vlastníci na své náklady, nebo
zda toto právo pronajmou někomu jinému.
Nájemce pak musí v pronajaté honitbě zajistit výkon myslivosti - řádně chovat a
krmit zvěř a vést o tom předepsanou evidenci.
Jádro problému je dle mého názoru v tom, že v honebním společenstvu hlasují
vlastníci podle své výměry. Drobní vlastníci, pokud se nesjednotí, jsou pak
zpravidla demokraticky vždy přehlasováni.
V případě velkých vlastníků půdy je diskuse bezpředmětná - buď mají honitby
vyhlášené na svém majetku a pozemky drobných vlastníků jsou k nim úředně
"přičleněny", nebo mají v honitbě více než 50,1 % rozlohy honebních pozemků, a
tím hlasovací majoritu a kontrolu nad mysliveckým hospodařením.
ÚS dle mého názoru rozhodoval spíše o tom, zda je možné vlastníky pozemků
zákonem nutit se sdružovat do honebních společenstev za účelem zajištění výkonu
myslivosti - s tím, že je zákon zároveň nutí o způsobu výkonu tohoto práva
hlasovat podle výměry půdy, takže drobní vlastníci jsou těmi většími
přehlasováni. A dospěl k závěru, že z důvodu ochrany přírody (myslivost opravdu
není střeleckým sportem) to lze - je to veřejným zájmem.
Vladimír Němec, CHKO České středohoří
Podle termínu "dvojitá kozlice" v článku Ústavní soud v kamizole (HN 15. 12.) soudím, že autor textu toho o myslivosti mnoho neví. Kozlice je totiž brokovnice se dvěma hlavněmi nad sebou. Pokud je má vedle sebe, je to dvojka.
K omezování práv majitelů pozemků, o němž se v komentáři píše, bych rád dodal následující: jediným omezením je to, že majitelé honebních pozemků musí ze zákona vytvořit honitbu. Pokud ji nevytvoří, udělá to za ně úřad státní správy myslivosti.
V obou případech musí být ovšem pro příslušnou honitbu založeno honební společenstvo, které je tvořeno vlastníky pozemků pro příslušnou honitbu.
Toto společenstvo si pak musí na první valné hromadě zvolit starostu, pokladníka, založit účet, provést registraci atd. Hlavně ale musí rozhodnout, zda si výkon práva myslivosti v honitbě zajistí vlastníci na své náklady, nebo zda toto právo pronajmou někomu jinému.
Nájemce pak musí v pronajaté honitbě zajistit výkon myslivosti - řádně chovat a krmit zvěř a vést o tom předepsanou evidenci.
Jádro problému je dle mého názoru v tom, že v honebním společenstvu hlasují vlastníci podle své výměry. Drobní vlastníci, pokud se nesjednotí, jsou pak zpravidla demokraticky vždy přehlasováni.
V případě velkých vlastníků půdy je diskuse bezpředmětná - buď mají honitby vyhlášené na svém majetku a pozemky drobných vlastníků jsou k nim úředně "přičleněny", nebo mají v honitbě více než 50,1 % rozlohy honebních pozemků, a tím hlasovací majoritu a kontrolu nad mysliveckým hospodařením.
ÚS dle mého názoru rozhodoval spíše o tom, zda je možné vlastníky pozemků zákonem nutit se sdružovat do honebních společenstev za účelem zajištění výkonu myslivosti - s tím, že je zákon zároveň nutí o způsobu výkonu tohoto práva hlasovat podle výměry půdy, takže drobní vlastníci jsou těmi většími přehlasováni. A dospěl k závěru, že z důvodu ochrany přírody (myslivost opravdu není střeleckým sportem) to lze - je to veřejným zájmem.
Vladimír Němec, CHKO České středohoří
K omezování práv majitelů pozemků, o němž se v komentáři píše, bych rád dodal následující: jediným omezením je to, že majitelé honebních pozemků musí ze zákona vytvořit honitbu. Pokud ji nevytvoří, udělá to za ně úřad státní správy myslivosti.
V obou případech musí být ovšem pro příslušnou honitbu založeno honební společenstvo, které je tvořeno vlastníky pozemků pro příslušnou honitbu.
Toto společenstvo si pak musí na první valné hromadě zvolit starostu, pokladníka, založit účet, provést registraci atd. Hlavně ale musí rozhodnout, zda si výkon práva myslivosti v honitbě zajistí vlastníci na své náklady, nebo zda toto právo pronajmou někomu jinému.
Nájemce pak musí v pronajaté honitbě zajistit výkon myslivosti - řádně chovat a krmit zvěř a vést o tom předepsanou evidenci.
Jádro problému je dle mého názoru v tom, že v honebním společenstvu hlasují vlastníci podle své výměry. Drobní vlastníci, pokud se nesjednotí, jsou pak zpravidla demokraticky vždy přehlasováni.
V případě velkých vlastníků půdy je diskuse bezpředmětná - buď mají honitby vyhlášené na svém majetku a pozemky drobných vlastníků jsou k nim úředně "přičleněny", nebo mají v honitbě více než 50,1 % rozlohy honebních pozemků, a tím hlasovací majoritu a kontrolu nad mysliveckým hospodařením.
ÚS dle mého názoru rozhodoval spíše o tom, zda je možné vlastníky pozemků zákonem nutit se sdružovat do honebních společenstev za účelem zajištění výkonu myslivosti - s tím, že je zákon zároveň nutí o způsobu výkonu tohoto práva hlasovat podle výměry půdy, takže drobní vlastníci jsou těmi většími přehlasováni. A dospěl k závěru, že z důvodu ochrany přírody (myslivost opravdu není střeleckým sportem) to lze - je to veřejným zájmem.
Vladimír Němec, CHKO České středohoří
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích