Na žádném honu nemůže chybět trubač na lesní roh

Zvučný jasný hlas loveckého rohu je o těchto víkendech slyšet v mnoha honitbách. Začala sezona honů. A žádný lov se neobjede bez trubače.

Slavnostní hlahol totiž dává myslivcům pokyn k zahájení, chrání, aby se lovci nedostali do střelné dráhy, uctívá ulovenou zvěř.

Myslivecké sdružení v Orlovicích má štěstí na kvalitního trubače. Ivo Zaoral jim fanfáry nejenom hrává na nástroj zvaný lesnice, ale jako jeden z mála je dokonce dokáže i zazpívat.

"Fanfáry jsou tradicí. Je to hezký a stále udržovaný zvyk. Zájemců, kteří se chtějí naučit na lesnici nebo na borlici je stále více. Mezi myslivci je i řada trubačů samouků, kteří troubí, aby učinili tradici zadost, na kvalitě je to ale znát. Ne každý je totiž muzikant. Naštěstí pro mě to problém nebyl, protože jsem se kdysi učil na trubku," řekl Zaoral.

Každá fanfára má i text. "Snažím se ho vždycky zpívat. Ne každý si na zpěv troufne. Ale i bez zpěvu se hon obejde, jen když zazní fanfáry. Jen s nimi má lov tu pravou atmosféru," je přesvědčený Zaoral.

Každé setkání v honitbě zahajuje všeobecným uvítáním. "Vítáme vás, vítáme, inu upřímně a srdečně vítáme," zazpíval Zaoral jednu z fanfár od Antonína Dyka, z jehož sbírky loveckých signálů hodně čerpá.

"Hospodář pak seznámí účastníky s pravidly bezpečnosti a se systémem, jakým bude lov probíhat. Každý sestává z jednotlivých lečí, a jejich začátek a konec je třeba také zatroubit. Když je kruhový hon na zajíce, ozvu se, jakmile se střelci přiblíží příliš k sobě, aby nedošlo k úrazu. Jakmile zazní lesnice, můžou honci střílet už jenom za sebe, nikoli do prostoru," vysvětlil trubač.

Nejoblíbenější bude nejspíš ohlášení přestávky. "Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, myslivec chce střílet, ale také pít," zpívá ukázku Zaoral.

Bez troubení se neobejde ani zakončení lovu s fanfárou zvanou Myslivosti zdar! "Vyvrcholením je pak Halali. To je pocta ulovené zvěři. Málokterý trubač ale ví, že každá lovná zvěř má vlastní znělku. Jiná je pro srnce, jelena, tetřeva, lišku...," dodal myslivec.

Bez zvuku lesního rohu a speciálního hlaholu si myslivci nedovedou představit ani pasování lovců nebo loučení při pohřbu. Zaoralovi dodnes vlhnou oči při vzpomínce, jak dojemné to bylo, když při pohřbu jeho otce hráli trubači.

Tak jako Zaoral lásku k myslivosti zdědil po svém otci, tak doufal, že bude mít také pokračovatele. "Troubíval jsem s našim mladým dvojhlasně. Bohužel ho to přestalo bavit, ale doufá, že časem se k tomu ještě vrátí," věří Zaoral.

Jako myslivec se brání myšlence, o které je z neznalosti přesvědčená většina laiků, tedy, že myslivost jsou hlavně hony. "Myslivost, to je hlavně péče o lesy a přikrmování zvěře. Hon je až na posledním místě," dodal orlovický myslivec.

Členové mysliveckého sdružení v Orlovicích měli první naháňku už o předchozím víkendu. Chtěli zjistit, jak to vypadá s bažanty. Zjara totiž vypouštěli odchované slepice do lesa. Mnoho ale neuspěli. "S drobnou zvěří je to rok od roku horší. Je totiž hodně lišek. Dost je akorát divočáků a také srnců," doplnil Zaoral.

Vyškovský deník