Udržitelný rozvoj není prázdný pojem

Uplatňování ekologických principů se dotýká každé podnikatelské činnosti. Nejinak je tomu v případě architektury a stavebnictví, které se stávají středem zájmu v souvislosti s prosazováním \"trvale udržitelného rozvoje\" společnosti.

Tento pojem byl definován ve zprávě komise OSN (Brundtland Report) z roku 1987 jako \"rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti, aniž by omezoval možnosti budoucích generací uspokojovat jejich vlastní potřeby\".

Součástí projektů OSN je mimo jiné akreditovaná Národní síť Zdravá města, která působí rovněž v ČR. To plně koresponduje s developerstvím jako nástrojem pro obnovování přírody a místních společenství, jak znělo i téma nedávného diskuzního fóra v budově Danube House v Praze, konaného pod záštitou ministra životního prostředí Libora Ambrozka.

Čelní mezinárodní organizace pro vědeckou spolupráci v oblasti stavebnictví - CIB - přijala už v roce 1995 zásadní rozhodnutí vyhlásit udržitelnou výstavbu za klíčovou problematiku tříletého období před konáním Světového stavebního kongresu ve švédském Gävle v roce 1998, jehož tématem se stala výstavba a životní prostředí. Odtud také pramení mezinárodní program trvale udržitelné výstavby. Je jím Agenda 21 pro udržitelnou výstavbu jako globální prostředník mezi dalšími obecnými i národními či regionálními iniciativami pro vystavěné prostředí a stavebnictví. Byla vydána CIB v roce 1999 jako reflexe na obecnou Agendu 21 (dokument přijatý konferencí OSN UNCED v Rio de Janeiro v roce 1992).

Dokument s koncepčním rámcem

Agenda 21 pro udržitelnou výstavbu má vyjadřovat určitý posun, pokud jde o pojetí udržitelnosti ve stavebnictví. Zprvu se kladl důraz jen na otázky omezenosti zdrojů, zvláště energie, a snižování dopadů na přírodní prostředí. Prioritu měly převážně technické otázky výstavby, například vývoj materiálů, stavebních prvků a technologií, koncepce energetických úspor. Nyní se preferuje udržitelná výstavba z širšího hlediska, včetně pohledu ekologického, sociálního a kulturního.

Dokument se zabývá řízením a organizací nejen v aspektech technických, ale i sociálních, právních, ekonomických a politických. Další problematika se týká optimalizace vlastností staveb a stavebních výrobků s ohledem na okrajové podmínky jako podnebí, kultura, tradice, úroveň průmyslu. U stavebních produktů je žádoucí snížení množství použitého materiálu, energie, emisí svázaných s jejich využíváním, zlepšení jejich opravitelnosti a recyklovatelnosti. To vše s důrazem na kvalitu vnitřního prostředí.

Ve spotřebě zdrojů je kromě energetických úspor a modernizací podstatné využívání obnovitelných nebo recyklovatelných materiálů, hospodaření s vodou v budovách, s půdou apod. Samozřejmě nelze pochybovat o vlivu výstavby na trvale udržitelný rozvoj měst v souladu s urbanizací, neboť vystavěné prostředí představuje jednu z hlavních opor ekonomického rozvoje a sociálního blahobytu.

Souhrn doporučení

Agenda 21 pro udržitelnou výstavbu obsahuje názory a doporučení pro přípravu, projektování a realizaci budov, jakož i jejich užívání. Nutně tedy přesahuje obvyklé pojetí předpisů, směrnic, stavebního zákona... Je ovšem nezbytná adaptace tohoto mezinárodního dokumentu (s ohledem na řadu souvisejících materiálů) na místní podmínky. Téma trvale udržitelného rozvoje je významnou součástí projektů 5. a 6. rámcového programu vědy a výzkumu EU. S pojmy udržitelného stavění a udržitelné budovy se můžeme stále častěji setkávat jako s kritérii hodnocení projektového řešení. Samotné vnímání udržitelnosti je chápáno jako konkurenční výhoda.

Smyslem české verze Agendy 21 pro udržitelnou výstavbu (autoři Petr Hájek a Jan Tywoniak) je snaha o zvýšení informovanosti stavebních odborníků i širší veřejnosti o otázkách udržitelného stavění a bydlení jako podstatných složek trvale udržitelného rozvoje celé společnosti. Dokument lze najít spolu s dalšími zprávami o této problematice na www.substance.cz.