Jak Špidlova vláda jako první zezelenala

Teze Vojtěcha Koteckého z Hnutí Duha, že jeden ministr zelenou vládu nedělá (HN 28. července), je správná. Shodneme se také, že vlády musí přicházet s konkrétními záměry ekologické politiky. Byl to ale právě Špidlův kabinet, který začal zelenou politiku pojímat jako nadresortní téma. Její teze se objevily jak v koaliční dohodě, tak v programovém prohlášení. Vláda aktualizovala Státní politiku životního prostředí a především ustavila Radu vlády pro udržitelný rozvoj, která je podřízena vicepremiérovi. Kabinet toto téma nevnímal jako záležitost ministra životního prostředí, ale mnohem komplexněji.
Pravdou je, že předchozí vlády zelené politice velkou pozornost nevěnovaly. Jedním z důvodů bylo, že v ní neviděly důležité téma. To je ovšem chyba. Řada ekologických problémů se dotýká života lidí. Každého zajímá, zda bude dýchat čistý vzduch a žít v příjemném prostředí. Zda se může jít vykoupat do řeky, nebo místo ní nalezne stoku; zda se při výrobě potravin používají pesticidy; zda se odpadky recyklují, či končí na skládkách, zda národní parky pečlivě chrání místa, kam chodíme na výlety. I podobu venkova ovlivňuje, nakolik vláda podporuje rozvoj šetrného zemědělství či obnovitelných zdrojů energie.
Vezměme třeba chemickou kontaminaci prostředí. Nedávno jsem stejně jako další evropští ministři poskytl krev pro test na obsah chemických látek. Spotřební zboží používané v domácnosti obsahuje syntetické chemikálie, o jejichž rizikových účincích víme málo. Nejvíce ohroženy jsou děti a těhotné ženy. Připravují se proto nová pravidla povolování chemických látek, jež by zajistila zdravé prostředí pro každého. Občané takovou legislativu ocení víc než velkou část politických debat o abstraktních tématech.
Ekologická politika patří k tématům, která běžně ovlivňují volební preference na západ od našich hranic. Evropská unie je v této věci velmi progresívní. Špidlův kabinet udělal i v Česku krok tímto směrem.
Autor je ministrem životního prostředí (KDU-ČSL)