O krok blíž záchraně planety

To ovšem neznamenalo, že se dohody snadno dosáhne. Ve hře je příliš mnoho, klíčová je totiž energetika, která tvoří páteř každé současné ekonomiky, a její potřebná transformace směrem k udržitelnosti, k nezávislosti na fosilních palivech, je spojena se skutečně mimořádnými změnami v mnoha oblastech a zejména s obrovskými finančními nároky. Každá země má své specifické problémy a snaží se hájit své národní zájmy, globální perspektiva je až na druhém místě.

EU coby průkopník

Jsem osobně velmi rád, že úsilí o smysluplnou dohodu vedla Evropská unie, která se opírala o jednostranný závazek snížit emise do roku 2020 o 20 procent. Pro své úsilí získala EU postupně podporu 120 států (z přítomných 194), včetně klíčových USA. Zvlášť hlasitě se dohody dožadovali představitelé malých ostrovních států, jimž bezprostředně hrozí zatopení, a Afričané, ohrožení suchem. Nakonec se proti dohodě stavěly už jen dvě země, zato mocné: Čína a nejhlasitěji Indie. Po mnoha dnech a třech plných nocích dramatického, vyčerpávajícího a často nervy drásajícího jednání se konečně v neděli nad ránem dosáhlo dohody.

Nejistota trvá

Co se tedy schválilo? Především se státy dohodly, že nejpozději do roku 2015 uzavřou právně závaznou dohodu, ve které budou pevně stanoveny závazky jednotlivých zemí individuálně snížit o dohodnutý podíl emise skleníkových plynů. Nové a zcela zásadní je to, že se závazky budou týkat všech států, padá tedy rozlišování na "vyspělé" a "rozvojové", a budou se tedy týkat i obou největších světových emitentů, Číny (v roce 2020 bude mít i emise na hlavu pravděpodobně vyšší než EU) a USA. Mimo to se podařilo dosáhnout řady dalších důležitých dohod, například o Zeleném klimatickém fondu o objemu 100 miliard dolarů, o ochraně lesů, o způsobech monitoringu a ověřování výsledků nebo transferu čistých technologií. Ve srovnání se předchozími konferencemi je to nepochybně veliký úspěch. Stačí to však?

Na důkladné zhodnocení si jistě musíme počkat, avšak bezprostřední reakce ekologických organizací je skeptická. Považují zejména odložení platnosti předpokládaných dohod až po roce 2020 za velmi nebezpečné. Navíc jejich uzavření zcela jistě bude víc než obtížné, předpokládá určitě dlouhou sérii podobně vyčerpávajících jednání, jako bylo to v Jižní Africe. Jejich první viditelný výsledek bude znám za rok, kdy se v arabském Kataru uskuteční další globální klimatická konference. Doufejme však, že Durban znamenal blýskání na lepší časy.

Bedřich Moldan
Autor je profesorem Univerzity Karlovy, ředitelem Centra pro otázky životního prostředí. Byl ministrem životního prostředí za ODS, nyní je členem TOP 09