Zeleň - symbol moderní obce. Vraťme návsím tradiční dřeviny

Byla především dílem hospodářů, kteří sídlo formovali. Je dodnes zpravidla největší, veřejně využívanou plochou v obci, kde jsou tradičně umisťována důležitá zařízení celoobecního charakteru. Je historickým prostorem, kolem kterého návesní půdorysný typ obce vznikal, a tedy i nejcennějším dokladem postupného vývoje sídla a hlavním znakem jeho identity.

V minulosti u návsí převažovala jejich hospodářská a provozní funkce, kdy se na nich shromažďoval dobytek, byl tam návesní rybník, kovárna, hospoda... Využití a funkčnost návsi určovaly i základní rysy návesní zeleně. Kompoziční sjednocení návsi bylo dáno nejen určitým typem staveb, ale často i opakováním stejného vegetačního prvku na stejných (analogických) místech.

Většinou převažovalo celoplošné zatravnění a výsadby vysokokmenných listnatých stromů (lípa srdčitá, javor mléč, javor klen, jasan ztepilý, jírovec maďal, dub letní), které často zdůrazňovaly a doprovázely nejen průčelí hospodářských stavení, ale hlavně kostely, kapličky, křížky, hřbitovy i další postupně umisťované pomníčky související s historií obce. Stromy se často vysazovaly ve formě souměrných skupin, doprovodných řad, nebo jen jako solitery. Na návsích se hojně uplatňovaly i tzv. obecní výsadby vysokokmenů ovocných stromů, především hrušní, jabloní a ořešáků, druhů snášejících tehdejší intenzivní hospodářský provoz. (V tradičně ovocnářských severovýchodních Čechách to bývaly např. mohutné koruny letních odrůd hrušní u vjezdu do stavení místo obvyklých lip, kaštanů, javorů a jasanů v jiných oblastech.)

ŘEŠENÍM MOHOU BÝT KULTIVARY

V dnešní době se o hospodářském životě vesnice dá mluvit jen velmi zřídka, přičemž globální modernizace stále více podkopává všechny zbytky tradiční, regionálně diferencované a na zemědělství založené kultury.

A přesto - či právě proto, je možné a žádoucí navracet do prostoru návsí původní hodnoty nesené i původními druhy tradičně vysazovaných dřevin. Mnohdy je takový >>návrat<< značně limitován změněnými podmínkami návsi, třeba nadzemní i podzemní technickou infrastrukturou s jejími ochrannými pásmy. Nicméně pro výsadby lze použít kultivary původních druhů listnatých stromů, snášející případné zadláždění, odolné suchu a exhalacím, často s redukovanou, kompaktní korunou, vyšlechtěné pro podmínky uličních prostředí měst, nebo kultivary tradičně vysazovaných keřů roubovaných na kmínku (např. šeřík, kalina, dřín). Návrat ovocných stromů do míst, kde je nežádoucí opad plodů, je možné použitím vybraných odrůd maloplodých jabloní či plnokvěté třešně ptačí.

PRINCIPY A TVORBA VE VEŘEJNÉM PROSTORU

Přínosnými mohou být přístupy architektů z různého prostředí a doby, kteří citlivě vnímali principy regionálního svérázu a doporučovali jeho uplatňování při nové výstavbě. Principy výstavby lze ve své podstatě aplikovat i na tvorbu veřejných prostranství prostřednictvím vegetačních úprav, které jsou její nedílnou součástí.

Mistr moderní architektury Adolf Loos shrnul tyto principy slovy: >>Nestav malebně. Malebnost přenechej zdem, horám a slunci. Člověk, který se obléká se snahou o malebnost, není malebný, nýbrž tajtrlík. Rolník se malebně neobléká, ale malebný je. Stav dobře, jak jen umíš. Ne lépe. Nepřekonávej se. A také ne hůře. Dávej pozor na formy, ve kterých občan - místní rolník staví. Neboť ty formy vyšly z pradávné tradice, jejíž podstatou je moudrost předků. Ale hledej základ a příčinu těchto forem. Příroda ladí jen s pravdou. Neobávej se pojmout něco "nemoderně". Změny starých stavebních stylů jsou přijatelné jenom tehdy, pokud směřují ke zlepšení stavebnictví. Jinak zůstaň raději u starého, tradičního.<<

ZKUŠENOSTI Z VELKÉ BRITÁNIE

Dalším příkladem jsou principy uplatňované při výstavbě v krajině ve Velké Británii. I když skotská krajina je nepochybně svými přírodními podmínkami i historií kultury značně odlišná od české, základní přístup autorů může být podnětný také pro nás. Tamní architekti shrnuli zásady pro výstavbu v krajině s tím, že je ještě náročnější než ve městě. Jestliže některé z těchto zásad vypadají samozřejmě, není to na škodu, neboť většina současných problémů spočívá ve zdánlivých maličkostech, které jsme opomněli nebo jež byly potlačeny tou či onou profesní specializací.

Vybírám pouze některá z hesel, která by měla mít vliv nejen na vegetační úpravy v návesních prostorech: Úcta ke kulturnímu dědictví. Na samém začátku analyzovat funkční požadavky nové výstavby. Rehabilitaci jakékoliv existující stavby v místě vždy posoudit jako alternativu nové výstavby. Identifikovat vlastnosti, jež dávají místu jeho charakter (genius loci) a zhodnotit možný vliv výstavby na hodnoty krajinného rázu. Soulad stavby s okolím. Hmotové uspořádání stavby by mělo respektovat místní tradici a dochovanou strukturu sídla. Vodní plochy jsou v sídle vzácnou přírodní hodnotou a zvyšují jeho přitažlivost. Volba dřevin a travních směsí má být kompatibilní s místními přirozenými společenstvy. Plán výsadeb má být odsouhlasen jako součást projektu a obsahovat časový rozvrh, konečnou velikost stromů a režim údržby různých typů vegetačního pokryvu. Stavby a uspořádání venkovních prostorů mají být navrhovány jako celek. Funkce venkovního prostoru mají být zřetelné z jeho ztvárně ní, a to včetně rozdílu soukromých a veřejných ploch. Sadovnické úpravy se mají inspirovat spíše konkrétní lokalitou než modely importovanými z urbanizovaného prostředí. Použité materiály mají být přiměřené podnebí, ekologickým danostem lokality. Tradiční materiály (kámen, dřevo, pálená cihla) mají být použity kdekoliv je to možné, v sousedství dochovaných tradičních budov téměř bez výjimek. Zastavěné prostředí je relativně statické s periodickými nároky údržby, zatímco biotické prvky v něm se spontánně proměňují v průběhu ročních období a vyžadují pravidelnou údržbu.

BUDOUCNOST TVOŘÍME SPOLEČNĚ

Soudobá výstavba v krajině vytváří dědictví pro budoucnost, a proto by měla soudobými prostředky dosahovat stejnou úroveň jako nejlepší stavby minulosti.

Z hlediska praktické aplikace všeobecných vodítek a doporučení by výsledkem měl být vždy kvalitní projekt, řešící návesní prostory jako celek. Vyjadřující osobitost návsi, respektující historickou zástavbu, vytvářející podmínky pro koncentraci zájmů, řešící dopravní a technickou infrastrukturu, včetně kvalitního návrhu vegetačních úprav.

Několik tipů na sortiment stromů vhodný pro výsadbu na návsích

Současná nabídka druhů a kultivarů stromů je opravdu obrovská. Můžeme si vybrat ze spousty barev, listů, květů i tvarů. V případě obcí a návsí je však určitá střídmost žádoucí, viz článek v tomto i předešlých číslech. Pro doplnění tedy uvádíme několik zajímavých soret, které jsou vhodné pro výsadby na návsích.

Okrasné hrušně - zejména kultivar Beech Hill, tedy kultivar naší domácí hrušně Pyrus communis. Tento strom má úzkou korunu krásné lesklé zelené listy, na jaře pak nádherně bíle kvete. Krásné je i podzimní zbarvení žluté až do oranžova. Strom má plody o velikosti 3-5cm.

Okrasné jabloně - jsou také zajímavou skupinou. U nich disponujeme mnohem větší škálou kultivarů než u hrušní, jak co do velikosti a tvaru koruny, tak co do barvy plodů, květů i listů. Pro rozsáhlejší výsadby v centru obcí můžeme doporučit kultivary s květy bílými či narůžovělými. Barva listů by měla být po většinu vegetace zelená, ale lze doporučit i kultivary, které během roku mění barvu.

Lípy - tento strom by rozhodně neměl při výsadbách chybět. Problém je, že náš národní strom -lípa srdčitá (Tilia cordata) je velmi vzrůstný a ne vždy pro něj najdeme na návsi místo. V dospělosti totiž dosahuje výšky až 25 m. V takovémto případě lze doporučit míně vzrůstný kultivar Tilia cordata Rancho. Má tvar koruny jako velká lípa, ale je méně vzrůstný, přičemž jeho výška v dospělosti je okolo 8 metrů.

Javor babyka (Acer campestre) a jeho kultivary - lze jej nazvat >>stromem, který vydrží téměř vše<<. Javor je opravdu velmi odolný, vydrží sucho, úpal i zasolení. Není vhodný pouze do vyšších poloh, v horských obcích by totiž mohl namrzat. Sortiment může být samozřejmě mnohem širší. Doporučujeme proto kontaktovat v této věci vám známého odborníka nebo některou z firem podílejících se na projektu Zeleň - symbol moderní obce.

STANISLAV FLEK
WWW.ARBOEKO.COM

AUTOR: KAMILA KINDLOVÁ