Ekologická výchova

I když se může zdát, že výchova k ekologii a ochraně životního prostředí jsou novodobými tématy ve výukových osnovách, v českých školách se s touto tematikou seznamovaly děti již za první republiky, jak se dozvíte níže v článku. Kladný vztah k okolní přírodě a životnímu prostředí se ovšem děti nenaučí během několika hodin výuky ve škole. Základem zůstává výchova a příklad rodiny.

Ekologická výchova v minulosti a dnes

Snahy o ochranu přírodních pokladů naší země se dostaly do učebnic vlastivědy, prvouky a občanské

nauky a výchovy už za doby první republiky (1918-1938). Děti byly vybízeny k láskyplnému chování ke zvířatům a ochraně lesů. Ekologická výchova se zpočátku zaměřovala pouze na ochranu vzácných a ohrožených částí krajiny, rostlin a zvířat.

Na začátku sedmdesátých let se pojetí ekologické výchovy rozšiřuje - tím, že si lidé začali uvědomovat, že vlastním působením ohrožují nejen přírodu a zvířata, ale i sami sebe. Proto je ekologická výchova pojímána jako výchova k péči o životní prostředí, přičemž do životního je zahrnována složka přírodní, kulturní i sociální a jejich vzájemné působení. V současnosti je takzvaná environmentální výchova součástí Rámcového vzdělávacího programu.

Ekologie versus environmentalistika

Proč se v současnosti používá spíše označení environmentální výchova?

Ekologie

je v původním slova smyslu věda, která se zabývá vztahem organismů s jejich prostředím a vztahem organismů navzájem (jak se vzájemně ovlivňují jednotlivé druhy rostlin a zvířat).

Environmentalistika

zkoumá působení člověka a ekosystémů - její náplní je ochrana životního prostředí, prevence znečišťování životního prostředí nebo napravování škod vzniklých působením lidí. Čerpá přitom z poznatků jiných vědních oborů, jako třeba právě ekologie nebo chemie, fyziky či ekonomie.

Ekologie ve škole

Díky tomu, že environmentalistika zasahuje do několika oborů, řadí se ve školských osnovách do takzvaných průřezových témat, která procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují propojení vyučovacích předmětů. Tím přispívají ke kompletnosti vzdělání. V rámci vyučování tak může učitel environmentální výchovu zapojit do hodin přírodopisu, chemie, občanské výchovy nebo třeba pracovní výchovy či dokonce tělesné výchovy.

Při výuce environmentální výchovy učitelé využívají metody a postupy založené na prožitcích a zkušenostech žáků (skupinové řešení problémů, diskuze, simulace, hraní rolí, projekty). Příkladem může být například celoškolní projekt, který bude zahrnovat několik tematických okruhů - například Vliv člověka na životní prostředí. Široké téma dovoluje zaměřit se na spoustu faktorů - vodu, ovzduší, globální změny, zdraví člověka.

Environmentální výchova by měla děti vést k pochopení vztahů mezi člověkem a přírodou a vlivu člověka na životní prostředí.

Měla by žákům nastínit zdravý způsob života - od správného životního stylu po otázky vztahu k životnímu prostředí (ochrana přírody). Ve výuce by měla bát zahrnuta spolupráce s organizacemi, které působí v místě školy či v regionu (Lesy ČR, ekologická centra, Klub českých turistů apod.). Vhodnou náplní výuky jsou vycházky a výlety do okolí spojené s užitečnou činností (čištění studánky, sbírání odpadků na lesních stezkách nebo cyklostezkách, oprava turistického značení).

Environmentální výchova podporuje pohybovou aktivitu

Jedním z vyučovacích předmětů, které environmentální výchova doplňuje, je tělesná výchova. pohybové aktivity patří ke zdravému životnímu stylu, navíc příroda je ideálním místem pro sport a pohyb. Proto je v rámci výukových programů a programů kladen velký důraz i na zapojení pohybových aktivit. Důvodem je především vzrůstající obezita dětské populace.

Pohybová aktivita dětí se podle výzkumu

European Heart Health Initiative

z roku 2001 snižuje kvůli zvýšení používání aut, nedostatku každodenní chůze (mnoho rodičů vozí děti autem do školy a do kroužků z důvodu vyšší bezpečnosti), velkému počtu výtahů a eskalátorů v budovách nebo kvůli obavám rodičů z úrazu dítěte při sportu. Změnilse hlavně způsob trávení volného času (místo aktivních koníčků dnes převažují "sedavé" aktivity - televize, počítačové hry, internet, sledování filmů).

Jak na ekologickou výchovu doma?

Rámcový vzdělávací program ve školkách a školách sice zaručuje, že se děti s ekologií do určité míry seznámí, rozhodujícím faktorem však zůstávají životní postoje rodiny dítěte.

Nejpřirozenější cestou, jak si osvojit zdravý životní styl a přístup k životnímu prostředí, je výchova v rodině. Rodina je prostředím, ze kterého dítě přejímá modely chování a jednání, ideály a hodnoty svých rodičů. Pokud půjdete svým dětem odmalička příkladem - budete svědomitě třídit odpad, šetřit vodu, na výletech v přírodě dávat důkladný pozor na to, abyste všechny papírky a sáčky uklidili zpátky do batohu, děti převezmou vaše pravidla. Své počínání dětem vysvětlujte a zdůvodňujte.

Děti se ve školce a škole dozvědí mnoho informací a detailů, ale mnohdy jim chybí čas na pochopení vzájemných souvislostí. Pomozte jim vytvořit si ke svému prostředí kladný vztah. Společné pokusy a vycházky do přírody, pojmenovávání zvířat a rostlin - všechny podobné aktivity povzbuzují dětskou zvědavost a napomáhají učení se. Poznáváním určitého místa v přírodě (oblíbená louka, les, rybník, zahrada) si děti vytvoří k danému místu citový vztah, což přispívá k tomu, že si začnou přírody vážit.

Zdroj: www.moje-rodina.cz