Aktuálním trendem je nízkoenergetické bydlení

V teoretické rovině je to stavba, jejíž roční spotřeba energie na vytápění nepřekročí 50 kWh/m2. U obvyklé novostavby se přitom roční spotřeba pohybuje mezi 80 - 140 kWh/m2, u starších domů je to až dvojnásobek této hodnoty a více. V některých zemích jsou již nízkoenergetické domy standardem, u nás se jejich výstavba teprve rozjíždí. Dokonce je možné se často setkat s názorem, že nízkoenergetický dům je takový, který se začal stavět nejprve jako pasivní a pak se při měření a testech z tohoto požadavku muselo ustoupit.

STAVBA ZAČÍNÁ U PROJEKTU

Při stavbě takového domu je ale samozřejmě třeba dodržovat jisté zásady. Je vhodné nechat si projekt zpracovat od projektanta, který má s tímto typem stavby dostatek zkušeností. Realizace pak musí být prováděna přesně podle projektové dokumentace. Vzhled domu přitom nemusí být negativně ovlivněn, dle doporučení by ale měl mít kompaktní tvar, v zásadě je také lepší se vyvarovat přízemních půdorysně rozlehlých domů nebo velkého množství výčnělků. Ty by totiž mohly způsobovat nadměrný únik tepla v tzv. tepelných mostech, tedy v místech, kde je konstrukce či izolace domu zeslabena a kde tedy dochází ke zvýšenému tepelnému toku. V interiéru mají tato místa studenější povrch a v exteriéru naopak povrch teplejší než okolní konstrukce. "Hrozbu" představují i tzv. tepelné vazby, tedy místa, kde se stýkají dvě konstrukce a tvoří kout. Tepelná ztráta těmito místy může dosahovat i několik desítek procent celkové ztráty prostupem tepla.

Parametrů nízkoenergetického domu můžeme dosáhnout i rekonstrukcí již postaveného "obyčejného" domu. Nutné je především zateplení domu fasádním zateplovacím systémem, zateplení základů domu, výměna oken, zdroje tepla a zesílení izolací ve střeše.

V takovémto případě ale musíme počítat s vyššími náklady než při přímé realizaci. A jak je tomu právě s financemi? O kolik jsou pořizovací náklady u nízkoenergetického domu vyšší oproti "obyčejné" novostavbě? Běžně se toto navýšení rovná 10 - 15 %. Ročně ovšem v takovém domě uspoříme zhruba třetinu nákladů na vytápění, za současných cen energií je tedy běžná návratnost investice okolo deseti let. "Nízkoenergetický dům je dnes asi nejefektivnější řešení z hlediska investičních nákladů, spotřeby tepla i ekologické zátěže prostředí," říká odborník na problematiku, David Mencl ze společnosti Ekonomické stavby, a dodává: "Zvolené řešení by ale v každém případě mělo být ekonomicky výhodné, to znamená, že úspora za energie by měla vynahradit zvýšené náklady. Zní to jako samozřejmost, ale velká část projektů tento základní předpoklad nesplňuje."

Nízká spotřeba tepla nemusí nutně znamenat také nízké provozní náklady. V domě platíme nejen za teplo, ale také za ohřev vody a elektřinu pro domácnost. Pokud se soustředíme jen na parametr kWh/(m2.rok), který se týká právě jen vytápění, může nám uniknout možnost snížit spotřebu energie pro ohřev vody, například solárním systémem.

Na českém trhu nabízí "nízkoenergetické domy" čím dál větší množství firem, jen malé procento z těchto domů je ale skutečně nízkoenergetických. Velmi často se vyznačují pouze silnější vrstvou izolace. Je pravdou, že kvalitní zateplení je u nízkoenergetických domů přímo nutností, pozor ovšem na stavitele, kteří ho považují za jediný a dostačující prvek.

BEZ REKUPERACE TO NEJDE

Jednou z velkých předností nízkoenergetického domu jsou pokročilé technologie, které v něm mohou být využívány. Jedná se například o tzv. rekuperační zařízení. Při rekuperaci dochází k výměně vzduchu v domě bez energetických ztrát, které jsou typické pro klasické větrání. Přiváděný čerstvý vzduch je totiž pomocí protiproudého předavače tepla ohříván vzduchem odváděným a až poté vháněn do místnosti. Díky takovéto nucené výměně je navíc v domě zaručen dostatek čerstvého vzduchu a tím i zdravé prostředí. Jeho nedostatečné množství může způsobovat únavu, bolesti hlavy a v neposlední řadě podporovat výskyt nebezpečných plísní a bakterií. Tento systém dále dokáže udržovat relativně stabilní úroveň vlhkosti, díky čemuž se nám i lépe dýchá.

Nízkoenergetické bydlení navíc není jen výdobytkem současnosti. Podle nově schválené směrnice Evropské unie totiž bude po roce 2020 možné stavět pouze domy s "energetickou spotřebou blízkou nule".

Ministerstvo životního prostředí navíc navrhuje, aby byl v nově připravované vyhlášce o energetické náročnosti budov v České republice zaveden požadavek nízkoenergetického standardu pro všechny budovy stavěné již po 1. lednu 2013. Chytrým řešením je proto tomuto trendu vyjít vstříc a aktivně se na něj připravit. Co je lepším řešením do budoucna, než bydlet v domě, který bude všem směrnicím a požadavkům vyhovovat ještě spoustu let?

JE BUDOUCNOST OPRAVDU V PASIVNÍM DOMĚ?

Až 40 % veškeré využívané energie padne ve vyspělých zemích na vytápění budov, to jsou údaje vyplývající z nejnovějších studií. Navíc není novinkou, že se ceny těchto energií každým rokem zvyšují. Je proto logické, že roste zájem zbavit se závislosti na tomto zdroji. Zároveň je tu ovšem i touha bydlet příjemně a šetrně vzhledem k životnímu prostředí. Naštěstí se stále rozvíjejí způsoby, jak chytře reagovat. Vedle čím dál oblíbenějších nízkoenergetických řešení chceme představit možnost, která se zdá být ještě o krok dál, pasivní dům.

Podle strohých definic je pasivní dům budovou, ve které spotřeba tepla za rok nepřesáhne 20 kWh/(m2a). Pro srovnání se tato hodnota u obyčejných novostaveb pohybuje mezi 80 - 140 kWh/(m2a), u starších domů je to často dokonce až dvojnásobek. Ale co to znamená v praxi? Principem pasivního domu je především snížení tepelných ztrát na naprosté minimum, za rok jsme zde schopni ušetřit zhruba 2/3 nákladů v porovnání s vytápěním běžného domu.

Pro zajímavost lze uvést, že budovy, ve kterých spotřeba tepla klesá dokonce pod 5 kWh/(m2.rok), jsou označovány jako nulové. Zřídka, ale přesto se můžeme setkat dokonce s domy, které spotřebují méně, než si samy "vyrobí" prostřednictvím fotovoltaických panelů. Ty objevíme pod názvem plusový (nebo také aktivní) dům.

Při stavbě pasivního domu jde především o důmyslné využívání známých technologií a přesné dodržování konstrukčních postupů. Proto je velmi důležité spolupracovat s odborníky, zejména projektanty, kteří mají se stavbou pasivních domů zkušenosti. Při stavbě pasivního domu je více než kdy jindy důležitá i volba skutečně kvalitních stavebních materiálů. Tyto použité materiály a úpravy samozřejmě navyšují pořizovací cenu, a to přibližně o čtvrtinu oproti běžnému domu.

A na co bychom se při stavbě pasivního domu měli především zaměřit? Základem je bez pochyby kvalitní izolace, která zabraňuje nežádoucím tepelným ztrátám. Díky té dochází dále například k omezení kondenzace vody v konstrukci, která je zároveň i méně namáhána.

Předností pasivního domu jsou potom zejména moderní technologie, které jsou v něm využívány. Ty jsou totiž obyčejným domům často zapovězeny. Jedná se například o tzv. rekuperaci. Při ní dochází k výměně vzduchu v domě bez energetických ztrát, které jsou typické pro klasické větrání. Přiváděný čerstvý vzduch je totiž pomocí protiproudého předavače ohříván vzduchem odváděným a až poté vháněn do místnosti. Díky takovéto nucené výměně je navíc v domě zaručen dostatek čerstvého vzduchu a tím i zdravé prostředí. V objektech, kde jeho výměna není dostatečná, se totiž častěji objevují plísně a bakterie.

V pasivním domě by ovšem měla být věnována pozornost nejen vytápění, ale například i energii spotřebované na provoz elektrospotřebičů či na osvětlení. Důležité je také vhodně vyřešit ohřev vody, doporučuje se využití solárních kolektorů nebo tepelných čerpadel, myslet musíme i na vhodné zastínění budovy, využívané v letních měsících.

Často využívanou technologií je i zemní registr, ten je určen zejména k předehřívání studeného vzduchu v topném období, díky čemuž chrání rekuperační zařízení před namrzáním. Lze ho ale využít i naopak, a to k přirozenému klimatizování objektu v letních měsících. Skládá se totiž především z dlouhého potrubí vedeného v zemi, během průchodu potrubím se tak přiváděný vzduch v zimě ohřívá, zatímco v létě ochlazuje.

Samozřejmě ale existuje i množství nevýhod a omezení. Celá stavba musí být provedena neprůvzdušně, tedy musí být důkladně utěsněná. Dům by měl mít jednoduchý, kompaktní tvar bez jakýchkoli výklenků a nejlépe přibližně čtvercový půdorys. Prosklené plochy domu musí být orientovány na jih, nejlépe na jižní svah, na severní straně by neměla být okna žádná, případně pouze nejnutnější a malá. Díky tomu může být v interiéru efektivně využíváno slunečního záření. "Pro zaručení tepelné bilance je dále třeba mít přesné údaje o počtu osob trvale žijících v domě a případně počítat i s vyzařovaným tělesným teplem domácích zvířat," dodává Martin Protiva, odborník na problematiku, ze společnosti Ekonomické stavby.

Návratnost investice se u tohoto typu domu pohybuje až kolem 35 let, v zahraničí jsou přesto pasivní domy oblíbené již dlouhou dobu, v Evropě, tedy především v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Švédsku, jich stojí tisíce. A každým rokem se zájem o jejich výstavbu dále zvyšuje. I u nás se lidé o tento způsob bydlení začínají více zajímat. Proti západním zemím ale máme pořád co dohánět. Například v ČR volí variantu pasivního domu zhruba jen 5 % investorů.

"Realizace pasivního domu má smysl při rozumné dotační politice. Pokud by se znovu rozběhla podpora z programu Zelená úsporám, bude se objem realizací zvyšovat. Pokud tyto technologie nebudou podporovány, předpokládáme pomalý růst a spíše budou realizovány domy v nízkoenergetickém provedení," dodává Martin Protiva z Ekonomických staveb. Budoucnost tohoto zatím stále ještě neobvyklého způsobu stavění je zatím zřejmě nejasná, na zajímavosti projektu to ovšem vůbec neubírá.

ROSTE ŠANCE PRO TEPELNÁ ČERPADLA

Neustálý růst cen energií i snaha následovat ekologické trendy, to jsou nejčastější důvody rostoucího zájmu o alternativní způsoby vytápění. Trendem současnosti se stávají zejména tepelná čerpadla. V České republice je jimi sice vybaven zatím jen každý desátý nově postavený dům, ale očekává se, že jejich počet do budoucna významně poroste. Odborníci dokonce předpokládají, že v rámci několika let se již nebudou stavět rodinné domy s jiným druhem vytápění než právě s tepelným čerpadlem.

Volba správného typu tepelného čerpadla je často dána podmínkami v místě instalace, například velikostí pozemku nebo nadmořskou výškou. Tepelná čerpadla se rozlišují podle toho, z jakého prostředí teplo získávají (z vody, půdy nebo ze vzduchu). Dalším kritériem je místo, kam získané teplo pouštějí, buď do vzduchu ve vyhřívaném objektu, či do vody v topném kruhu.

V České republice jsou stále nejčastěji používána tepelná čerpadla, která odebírají teplo z kolektorů nebo vrtů umístěných pod zahradou, tedy čerpadla země-vzduch. Jejich výhodou je stálý výkon nezávislý na venkovní teplotě, nevýhodou ovšem celkem náročný legislativní proces. Vrt pro tepelné čerpadlo je totiž v současnosti stále posuzován podobně jako studna. Podléhá tedy územnímu rozhodnutí a vodoprávnímu řízení.

Technologie jdou ovšem velmi rychle kupředu, strmým vývojem prochází zejména tepelné čerpadlo vzduch-voda. V minulosti byl tento typ čerpadla považován za málo výkonný. Vývoj, kterým prošel, je ale zásadní. Výrazně se snížila hlučnosti zařízení a naopak se zdvojnásobil jeho topný faktor. Tedy parametr udávající výkonovou efektivitu. Mezi důvody jeho stoupající obliby patří i klesající pořizovací cena a relativně snadná montáž i údržba. Čerpadla typu vzduch -voda tak v posledních letech začínají převažovat nad systémy země-voda.

Nevýhodou ovšem zůstává skutečnost, že tato tepelná čerpadla přestávají fungovat při teplotách pod -20 °C. V současnosti jsou proto zapojována spolu se záložním zdrojem tepla, ten zaručuje všechny funkce i při poklesu výkonnosti právě z důvodu nízkých venkovních teplot. Dnů, kdy teploty v roce takto výrazně klesají, je však v našem prostředí málo. Většinu topné sezony tak tepelné čerpadlo dokáže pracovat samostatně. Aktuálním trendem je i přesto neustálé zvyšování výkonu i při nižších teplotách.

Zájem o tepelná čerpadla roste spolu se zájmem o alternativní způsoby vytápění a nízkoenergetické systémy obecně. Ovšem nutno říct, že se nejedná pouze o trend. Podle nově schválené směrnice Evropské unie totiž bude po roce 2020 možné stavět pouze domy s "energetickou spotřebou blízkou nule". Vzhledem k této směrnici by měl stát přijmout opatření, která zajistí, aby alternativní zdroje byly ekonomicky výhodnější. V současnosti se tak očekává spuštění nových programů na podporu ekologických technologií.

V mnoha stavebních společnostech se na tento trend aktivně připravují tím, že ve střednědobém horizontu zvažují změnu standardu vytápění rodinných domů právě na tepelné čerpadlo. Je tomu tak například ve společnosti Ekonomické stavby, kde si v současnosti tento typ vytápění pořizuje 28 % klientů a počet montovaných tepelných čerpadel se zde meziročně zdvojnásobuje.

Častými argumenty lidí, kteří nechtějí jako zdroj vytápění zvolit tepelné čerpadlo, jsou vysoké investiční náklady. Ty se ovšem v současnosti významně snižují, navíc i tepelné čerpadlo je možné pořídit s hypotékou. Provozní náklady domu přitom díky čerpadlu klesají, takže úspora za teplo pohodlně vynahradí požadovanou splátku.

Podle dosavadních zkušeností navíc u tepelného čerpadla vzduch-voda dochází k návratu investic během zhruba čtyř let. U tepelného čerpadla systému země-voda je návratnost investice delší vzhledem k vyšší ceně zařízení, pohybuje se zde kolem sedmi let. Tato doba se však bude s předpokládaným růstem cen energií dále zkracovat.

Cena tepelného čerpadla může být ještě nižší, pokud si ho pořizujeme přímo do novostavby. V případě, že stavební firma naváže partnerství přímo s výrobcem, může svým klientům nabídnout čerpadla s dotovanou cenou.

Jedním z důvodů, proč tepelná čerpadla nejsou využívána, je také prostá setrvačnost u již zavedeného klasického způsobu vytápění. V současnosti je stále velmi oblíbené vytápění plynovým kotlem, zejména díky aktuálně zajímavým cenám zemního plynu. I u něj je ovšem do budoucna očekáván cenový nárůst, navíc plyn je jako strategická surovina velmi citlivý na politické výkyvy. Většina zemního plynu je k nám dovážena z Ruska a v minulosti jsme se již s možným nebezpečím výpadku této suroviny setkali.

Tepelná čerpadla jsou oproti tomu v současnosti považována za nejperspektivnější a provozně nejlevnější zdroj tepla pro rodinné domy. Díky přirozenému čerpání tepla z přírody navíc zaručují nezávislost na ceně energií. To, spolu se stále klesající pořizovací cenou, tvoří významný argument pro zvážení právě tohoto způsobu vytápění.

AUTOR: Jiří Kilinger