Autor textu Vít Ryšánek vydal letos v létě v nakladatelství Libri knihu pod názvem Soutoky řek na území Čech, Moravy a Slezska.
Soutoky řek II
Orlice s Labem
Orlice vzniká nad Týništěm nad Orlicí (u Al-brechtic) soutokem Tiché a Divoké Orlice v nadmořské výšce 247 m. Obě jsou délkou srovnatelné. Tichá měří k prameni 107,5 km, pramení u Králík (780 m). Divoká pramení v polském Kladsku a u nás teče 99,3 km, téměř 25 km tvoří hranici. Průměrný průtok Orlice v ústí je 21,3 m3 za vteřinu. Orlice ústí do Labe v Hradci Králové, a to zleva. Soutok byl též nepochybně důvodem vzniku města, historické centrum leží mezi oběma řekami jen pár set metrů odtud.
Přístup: K soutoku se nejlépe dostaneme od zimního stadiónu, kam lze přijet i MHD. Cesta na špici vede pohodlně přes Jiráskovy sady. Od vchodu do sadů na špičku soutoku je to asi 300 m. Dáme-li se za vstupní branou vlevo k Orlici, míjíme dřevěný, pravoslavný kostelík sv. Mikuláše, přenesený sem v roce 1935 z Podkarpatské Rusi. Než dojdeme k soutoku, mineme bronzovou sochu věnovanou právě soutoku, od J. Škody (1934). Dvě postavy v životní velikosti symbolizují obě řeky. K vlastní špici je to asi 40 m. Terén k hladině tam klesá asi o 4 m. Obě řeky jsou tu přibližně stejně široké snad 40 m, Orlice možná i širší. Hladiny jsou vzedmuté, takže klidné, v Orlici nezřídka spatříme ryby. Pravý břeh Labe i levý břeh Orlice a potom Labe jsou vysoké (4 - 5 m), nikoliv strmé, zatravněné. Labe na soutoku teče od severu k jihu, Orlice přitéká od severovýchodu. Obě řeky se nad soutokem mírně stáčejí k východu, Labe pod soutokem pozvolna k západu. Přes obě řeky nad soutokem vedou mosty stavěné zároveň jako jezy. Jez na Labi patří k elektrárně z roku 1910 od architekta Šnajdra. Za vidění stojí její věž s hodinami.
Asi 120 m pod soutokem vede přes Labe most U soutoku, součást frekventované čtyřproudé Sokolské ulice. Obě řeky lemují nad i pod soutokem vzrostlé listnaté stromy. Po obou vnějších stranách vedou asfaltové cyklistické stezky. Absolvujeme-li procházku ze špičky soutoku k elektrárně, přes Labe a pak po proudu až na zmíněný most U soutoku, budeme odměněni zvlášť pěkným pohledem. V zorném poli budou soutok, obě řeky lemované stromy, ale i nej-charakterističtější objekty Hradce Králové - obě věže katedrály sv. Ducha a Bílá věž (nad stromy levého břehu Orlice).
Radbuza s Mží
Soutok těchto dvou řek je jeden ze čtyř soutoků v Plzni. Tento je asi nejznámější, nejsnáze přístupný, nejblíže středu města a hlavně, spojením Mže a Radbuzy vzniká Berounka. Pramen Mže v Německu se považuje za pramenný tok Berounky, která ústí do Vltavy v Praze. Mže od pramene (tam se jmenuje Blätterbach, pak Reichenbach a ještě i Černá voda) až sem měří 106,5 km, průměrný průtok zde činí 8,55 m3 za vteřinu. Radbuza pramení na svazích Českého lesa, severovýchodně od obce Závist (20 km západně od Horšovského Týna), až sem měří 111,5 km, průměrný průtok v ústí je 11,1 m3/sec. I tady tedy řeka delší, s rozsáhlejším povodím i vydatnější na vodu, není uznávaná za hlavní zdrojnici, resp. ztrácí své jméno.
Přístup: Soutok leží asi 1 km severovýchodně od náměstí Republiky. Přesněji za Štrucovými sady a areálem stadiónu Viktorie Plzeň. Přijíždíme-li od Prahy, jedeme ulicí Rokycanskou, pak ulicí U Prazdroje, na jejím konci zatáčíme vpravo přes řeku, vidíme vpravo velkou sokolovnu a stadión. Ke špici vedou dvě cesty, zvolme tu po levém břehu Radbuzy lípovou alejí. Jdeme kolem ohrady areálu, pak se ocitneme pod skupinou posledních asi třiceti lip s lavičkami. Odtud špice pozvolna klesá 50 m až k vodě. Díváme-li se po proudu, řeka po pravici je Radbuza, po levici Mže, před námi Berounka.
Celý pravý břeh Radbuzy a pod soutokem Berounky je porostlý olšemi, akáty, vrbami, které cloní rozsáhlý areál Prazdroje. Jeden objekt s cihlovým komínem je mezi stromy vidět. Berounka kousek pod soutokem překlenutá nevábným potrubím, teče skoro kilometr na severovýchod a pak se ztrácí v levém oblouku. V pozadí, to už se díváme směrem kolmo na levý břeh, je fakultní nemocnice. Nyní stáčíme pohled proti proudu Mže. Vidíme asi 150 m odtud přes řeku lávku pro pěší, spojenou s teplovodem, pár desítek metrů dál proti proudu nízký splávek a za ním ještě asi 200 m vysoký jez, pak řeka zatáčí vpravo. Ze soutoku uvidíme i špičku katedrály sv. Bartoloměje, nejvyšší kostelní věže u nás. Voda Mže plyne nízkými břehy ohraničeným korytem. Radbuza obvykle teče jakoby pravou polovinou říčního úvozu (levou zatravněnou zaplňuje při velké vodě), hladina široká asi 20 m. Ještě koncem 17. století si Mže uchovávala svůj název až k Berounu a před tím dokonce až k soutoku s Vltavou. Dnes však Mže končí zde a odtud plyne k Vltavě Berounka celých 139 km. Mnozí Plzeňané si dodnes myslí, že Berounka začíná až na soutoku s Úslavou.
Sázava s Vltavou
Tento soutok leží v rekreační obci Davle (12 km od Prahy-Zbraslavi). Sázava, pravostranný a druhý největší přítok Vltavy měří 224,6 km, průměrný průtok v ústí má 25,2 m3/s. Jako počátek Sázavy se často uvádí rybník Velké Dářko na Vysočině, ale pramení 1 km severozápadně od Šindelného vrchu. Průtok na dolním toku ovlivňuje, že asi 20 % z řeky přitéká do Prahy tunelem z přehrady Želivka jako pitná voda. Vltavu od soutoku čeká k jejímu ústí 78,2 km, k prameni 352 km.
Přístup: Z Davle je třeba pokračovat až do Štěchovic, zde odbočit přes most vlevo a do kopce přes Brunšov, a Rajchardov do Hradišťka (pod Medníkem). Tady u zámku odbočit vlevo. Až sem se lze dostat i např. autobusem také od Jílového či Týnce nad Sázavou. Od zámku se ptejte na cestu k lokalitě Sekanka (severně), po úzké asfaltové cestě asi 3 km. Pak dorazíme k lesu (zákaz vjezdu), cyklisté mohou pokračovat. Lesní cesta vede asi 200 m k rozcestí pěšin. Odbočíme mírně vlevo na chodník, který je pár metrů zahlouben do skály. Objeví se zábradlí a betonové schody a také vlevo dole hladina Vltavy. Je možné zahlédnou i severní konec ostrova sv. Kiliána. Jsme asi 50 m nad Vltavou a 200 m od soutoku. Od vstupu do lesa je to na špici 10 minut chůze, zpět - protože do kopce - o minutu či dvě déle. Cesta k soutoku v poslední fázi je přehledná, schůdná i za méně příznivého počasí. Největší problém je nebloudit na začátku v chatové obci Hradišťko.
Vlastní špice soutoku vystupuje nad hladinu ani ne metr. Je dlouhá přibližně 50 m a na samé špici rostou dva "trsy" olší, které znesnadňují výhled na řeku pod soutokem. Dominantní viditelný objekt je silniční betonový most přes Vltavu z Davle do obce Sázava na opačném břehu. Po proudu asi 200 m za ním je i dobře patrný jeho předchůdce, most ocelový, dnes pro pěší a cyklisty. V roce 1968 se zde točil velkofilm o bitvě na Rýně u Remagenu. Dál je vidět i portál jednoho z tunelů železniční trati Praha - Čerčany (známý Posázavský Pacifik).
Otočíme-li se k východu, vidíme na pravém břehu Sázavy domky a chaty obce Sázava. Řeka dále nad soutokem asi po čtyřech stech metrech zatáčí vlevo. Levý břeh je strmý, vysoký asi 40 m, porostlý akáty. Blízko nad hladinou jsou chaty, skromnější než objekty na opačném břehu. Přímo na špici s nízkým břehem je dřevěná chatka a olší i břízy. Na konci ostrohu už na úpatí skály pak dvě bytelnější chaty, jedna z nich vystavěná ve skále. Těsně kolem nich vede chodník, po němž jsme přišli. To už se díváme proti proudu Vltavy, široké zde asi 100 m. Ta však nad soutokem ostře uhýbá vlevo. Proto ze soutoku není vidět blízký ostrov sv. Kiliána, místo s velkou historickou minulostí. Pohled se stočil už na levý břeh Vltavy. Po břehu těsně vedle vody vede silnice z Prahy do Štěchovic, podél silnice je řada domů a za nimi příkrý svah s listnatými stromy. To už se zrak vrací k betonovému Mostu Vltavanů, nad nímž se pne strmá skála.
Vltava s Labem
Náš nejznámější soutok. Vltava se pod Mělníkem zleva vlévá do Labe. Je to tak, ale podle pravidel nepsaných i psaných by to mělo být naopak. Vltava je zde totiž se 430,2 km výrazně delší, na vodu při průměrném průtoku 149,9 m3 za vteřinu. vydatnější a její povodí zabírající přes polovinu Čech rozlehlejší. Labe od pramene měří jen 235 km.
Vltava pramení ve výšce 1172 m nad Kvildou na Šumavě. Zprvu teče pod jménem Černý potok a potom Teplá Vltava. Splynutím s Vltavou Studenou vzniká Vltava. Labe pramení v Krkonoších (Labská louka, 1384 m) a název si nese od soutoku Labského potoka a Bílého Labe. K Severnímu moři u Cuxhavenu měří Labe od pramene 1171 km.
Význačný je soutok také jako výchozí pro měření délky obou řek. Lodníci mluví o místě jako o nulovém bodu pro kilometrování.
Klín soutoku patří v Mělníce mezi nejprodávanější pohlednice. Užít si pohledu na soutok (v zorném poli je i ústí kanálu níže po proudu) lze nejlépe z některých vyhlídek a restaurací na mělnickém návrší.
Přístup: Dosáhnout soutoku suchou nohou snadné není. Vydejme se po silnici č. 9 z Prahy na Mělník. Před Štěpánským mostem přes Labe odbočíme na Obříství a v následujících Dušníkách vpravo. Po cestě mezi lány polí k chátrající velké zemědělské stavbě. Pak stále po polní cestě na sever k závoře a od ní pěšky k domku s tabulkou Knížecí hájenství Oupor - Vrbno č. 66. Jsme na chráněném území a pozemku rodu Lobkoviců. Pokračujeme lesní cestou asi 200 m na dohled k Labi a pak vlevo souběžně s ním. Na pravém břehu vidíme velký cukrovar. Když se cesta po kilometru od Labe odvrátí, je třeba jít dál (asi kilometr) kolem řeky. Podle počasí může být pochod i dost svízelný. Na špici nevede žádná stezka.
Špice dlouhá asi 60 m je nad hladinou 1,5 m. Porostlá travinami a křovím jako protější, levý břeh Vltavy a dále pak už Labe. V okolí rostou hustě stromy. Nad nimi severně ční věž mělnického kostela sv. Petra a Pavla. Směrem po proudu vidíme vlevo zaústění Hořínského kanálu, v dálce asi 700 m most z Mělníka na Brozánky a za ním ještě jeden most. Obě řeky přitékají z jihovýchodního směru. Vltava je zde zřetelně širší, nad soutokem se stáčí pozvolna k jihu. Labe od soutoku výrazně širší, snad 120 m, pokračuje severozápadně.
Hrot soutoku a les mezi řekami bývá při velkých vodách zaplavován, v roce 2002 zvlášť ničivě. V médiích se často objevoval právě letecký záběr zatopené usedlosti Oupor. Vltavou tehdy přitékalo do Labe co vteřinu rekordních 5160 m3!
AUTOR: VÍT RYŠÁNEK
Knižní tip
Autor textu Vít Ryšánek vydal letos v létě v nakladatelství Libri knihu pod názvem Soutoky řek na území Čech, Moravy a Slezska. Publikace obsahuje více než padesát soutoků našich největších či nejznámějších řek. Publikace má 240 stran, text doplňuje i 150 fotografií, cena: 290 Kč.
Text v IN magazínu vychází z této knižní předlohy.
Orlice vzniká nad Týništěm nad Orlicí (u Al-brechtic) soutokem Tiché a Divoké Orlice v nadmořské výšce 247 m. Obě jsou délkou srovnatelné. Tichá měří k prameni 107,5 km, pramení u Králík (780 m). Divoká pramení v polském Kladsku a u nás teče 99,3 km, téměř 25 km tvoří hranici. Průměrný průtok Orlice v ústí je 21,3 m3 za vteřinu. Orlice ústí do Labe v Hradci Králové, a to zleva. Soutok byl též nepochybně důvodem vzniku města, historické centrum leží mezi oběma řekami jen pár set metrů odtud.
Přístup: K soutoku se nejlépe dostaneme od zimního stadiónu, kam lze přijet i MHD. Cesta na špici vede pohodlně přes Jiráskovy sady. Od vchodu do sadů na špičku soutoku je to asi 300 m. Dáme-li se za vstupní branou vlevo k Orlici, míjíme dřevěný, pravoslavný kostelík sv. Mikuláše, přenesený sem v roce 1935 z Podkarpatské Rusi. Než dojdeme k soutoku, mineme bronzovou sochu věnovanou právě soutoku, od J. Škody (1934). Dvě postavy v životní velikosti symbolizují obě řeky. K vlastní špici je to asi 40 m. Terén k hladině tam klesá asi o 4 m. Obě řeky jsou tu přibližně stejně široké snad 40 m, Orlice možná i širší. Hladiny jsou vzedmuté, takže klidné, v Orlici nezřídka spatříme ryby. Pravý břeh Labe i levý břeh Orlice a potom Labe jsou vysoké (4 - 5 m), nikoliv strmé, zatravněné. Labe na soutoku teče od severu k jihu, Orlice přitéká od severovýchodu. Obě řeky se nad soutokem mírně stáčejí k východu, Labe pod soutokem pozvolna k západu. Přes obě řeky nad soutokem vedou mosty stavěné zároveň jako jezy. Jez na Labi patří k elektrárně z roku 1910 od architekta Šnajdra. Za vidění stojí její věž s hodinami.
Asi 120 m pod soutokem vede přes Labe most U soutoku, součást frekventované čtyřproudé Sokolské ulice. Obě řeky lemují nad i pod soutokem vzrostlé listnaté stromy. Po obou vnějších stranách vedou asfaltové cyklistické stezky. Absolvujeme-li procházku ze špičky soutoku k elektrárně, přes Labe a pak po proudu až na zmíněný most U soutoku, budeme odměněni zvlášť pěkným pohledem. V zorném poli budou soutok, obě řeky lemované stromy, ale i nej-charakterističtější objekty Hradce Králové - obě věže katedrály sv. Ducha a Bílá věž (nad stromy levého břehu Orlice).
Radbuza s Mží
Soutok těchto dvou řek je jeden ze čtyř soutoků v Plzni. Tento je asi nejznámější, nejsnáze přístupný, nejblíže středu města a hlavně, spojením Mže a Radbuzy vzniká Berounka. Pramen Mže v Německu se považuje za pramenný tok Berounky, která ústí do Vltavy v Praze. Mže od pramene (tam se jmenuje Blätterbach, pak Reichenbach a ještě i Černá voda) až sem měří 106,5 km, průměrný průtok zde činí 8,55 m3 za vteřinu. Radbuza pramení na svazích Českého lesa, severovýchodně od obce Závist (20 km západně od Horšovského Týna), až sem měří 111,5 km, průměrný průtok v ústí je 11,1 m3/sec. I tady tedy řeka delší, s rozsáhlejším povodím i vydatnější na vodu, není uznávaná za hlavní zdrojnici, resp. ztrácí své jméno.
Přístup: Soutok leží asi 1 km severovýchodně od náměstí Republiky. Přesněji za Štrucovými sady a areálem stadiónu Viktorie Plzeň. Přijíždíme-li od Prahy, jedeme ulicí Rokycanskou, pak ulicí U Prazdroje, na jejím konci zatáčíme vpravo přes řeku, vidíme vpravo velkou sokolovnu a stadión. Ke špici vedou dvě cesty, zvolme tu po levém břehu Radbuzy lípovou alejí. Jdeme kolem ohrady areálu, pak se ocitneme pod skupinou posledních asi třiceti lip s lavičkami. Odtud špice pozvolna klesá 50 m až k vodě. Díváme-li se po proudu, řeka po pravici je Radbuza, po levici Mže, před námi Berounka.
Celý pravý břeh Radbuzy a pod soutokem Berounky je porostlý olšemi, akáty, vrbami, které cloní rozsáhlý areál Prazdroje. Jeden objekt s cihlovým komínem je mezi stromy vidět. Berounka kousek pod soutokem překlenutá nevábným potrubím, teče skoro kilometr na severovýchod a pak se ztrácí v levém oblouku. V pozadí, to už se díváme směrem kolmo na levý břeh, je fakultní nemocnice. Nyní stáčíme pohled proti proudu Mže. Vidíme asi 150 m odtud přes řeku lávku pro pěší, spojenou s teplovodem, pár desítek metrů dál proti proudu nízký splávek a za ním ještě asi 200 m vysoký jez, pak řeka zatáčí vpravo. Ze soutoku uvidíme i špičku katedrály sv. Bartoloměje, nejvyšší kostelní věže u nás. Voda Mže plyne nízkými břehy ohraničeným korytem. Radbuza obvykle teče jakoby pravou polovinou říčního úvozu (levou zatravněnou zaplňuje při velké vodě), hladina široká asi 20 m. Ještě koncem 17. století si Mže uchovávala svůj název až k Berounu a před tím dokonce až k soutoku s Vltavou. Dnes však Mže končí zde a odtud plyne k Vltavě Berounka celých 139 km. Mnozí Plzeňané si dodnes myslí, že Berounka začíná až na soutoku s Úslavou.
Sázava s Vltavou
Tento soutok leží v rekreační obci Davle (12 km od Prahy-Zbraslavi). Sázava, pravostranný a druhý největší přítok Vltavy měří 224,6 km, průměrný průtok v ústí má 25,2 m3/s. Jako počátek Sázavy se často uvádí rybník Velké Dářko na Vysočině, ale pramení 1 km severozápadně od Šindelného vrchu. Průtok na dolním toku ovlivňuje, že asi 20 % z řeky přitéká do Prahy tunelem z přehrady Želivka jako pitná voda. Vltavu od soutoku čeká k jejímu ústí 78,2 km, k prameni 352 km.
Přístup: Z Davle je třeba pokračovat až do Štěchovic, zde odbočit přes most vlevo a do kopce přes Brunšov, a Rajchardov do Hradišťka (pod Medníkem). Tady u zámku odbočit vlevo. Až sem se lze dostat i např. autobusem také od Jílového či Týnce nad Sázavou. Od zámku se ptejte na cestu k lokalitě Sekanka (severně), po úzké asfaltové cestě asi 3 km. Pak dorazíme k lesu (zákaz vjezdu), cyklisté mohou pokračovat. Lesní cesta vede asi 200 m k rozcestí pěšin. Odbočíme mírně vlevo na chodník, který je pár metrů zahlouben do skály. Objeví se zábradlí a betonové schody a také vlevo dole hladina Vltavy. Je možné zahlédnou i severní konec ostrova sv. Kiliána. Jsme asi 50 m nad Vltavou a 200 m od soutoku. Od vstupu do lesa je to na špici 10 minut chůze, zpět - protože do kopce - o minutu či dvě déle. Cesta k soutoku v poslední fázi je přehledná, schůdná i za méně příznivého počasí. Největší problém je nebloudit na začátku v chatové obci Hradišťko.
Vlastní špice soutoku vystupuje nad hladinu ani ne metr. Je dlouhá přibližně 50 m a na samé špici rostou dva "trsy" olší, které znesnadňují výhled na řeku pod soutokem. Dominantní viditelný objekt je silniční betonový most přes Vltavu z Davle do obce Sázava na opačném břehu. Po proudu asi 200 m za ním je i dobře patrný jeho předchůdce, most ocelový, dnes pro pěší a cyklisty. V roce 1968 se zde točil velkofilm o bitvě na Rýně u Remagenu. Dál je vidět i portál jednoho z tunelů železniční trati Praha - Čerčany (známý Posázavský Pacifik).
Otočíme-li se k východu, vidíme na pravém břehu Sázavy domky a chaty obce Sázava. Řeka dále nad soutokem asi po čtyřech stech metrech zatáčí vlevo. Levý břeh je strmý, vysoký asi 40 m, porostlý akáty. Blízko nad hladinou jsou chaty, skromnější než objekty na opačném břehu. Přímo na špici s nízkým břehem je dřevěná chatka a olší i břízy. Na konci ostrohu už na úpatí skály pak dvě bytelnější chaty, jedna z nich vystavěná ve skále. Těsně kolem nich vede chodník, po němž jsme přišli. To už se díváme proti proudu Vltavy, široké zde asi 100 m. Ta však nad soutokem ostře uhýbá vlevo. Proto ze soutoku není vidět blízký ostrov sv. Kiliána, místo s velkou historickou minulostí. Pohled se stočil už na levý břeh Vltavy. Po břehu těsně vedle vody vede silnice z Prahy do Štěchovic, podél silnice je řada domů a za nimi příkrý svah s listnatými stromy. To už se zrak vrací k betonovému Mostu Vltavanů, nad nímž se pne strmá skála.
Vltava s Labem
Náš nejznámější soutok. Vltava se pod Mělníkem zleva vlévá do Labe. Je to tak, ale podle pravidel nepsaných i psaných by to mělo být naopak. Vltava je zde totiž se 430,2 km výrazně delší, na vodu při průměrném průtoku 149,9 m3 za vteřinu. vydatnější a její povodí zabírající přes polovinu Čech rozlehlejší. Labe od pramene měří jen 235 km.
Vltava pramení ve výšce 1172 m nad Kvildou na Šumavě. Zprvu teče pod jménem Černý potok a potom Teplá Vltava. Splynutím s Vltavou Studenou vzniká Vltava. Labe pramení v Krkonoších (Labská louka, 1384 m) a název si nese od soutoku Labského potoka a Bílého Labe. K Severnímu moři u Cuxhavenu měří Labe od pramene 1171 km.
Význačný je soutok také jako výchozí pro měření délky obou řek. Lodníci mluví o místě jako o nulovém bodu pro kilometrování.
Klín soutoku patří v Mělníce mezi nejprodávanější pohlednice. Užít si pohledu na soutok (v zorném poli je i ústí kanálu níže po proudu) lze nejlépe z některých vyhlídek a restaurací na mělnickém návrší.
Přístup: Dosáhnout soutoku suchou nohou snadné není. Vydejme se po silnici č. 9 z Prahy na Mělník. Před Štěpánským mostem přes Labe odbočíme na Obříství a v následujících Dušníkách vpravo. Po cestě mezi lány polí k chátrající velké zemědělské stavbě. Pak stále po polní cestě na sever k závoře a od ní pěšky k domku s tabulkou Knížecí hájenství Oupor - Vrbno č. 66. Jsme na chráněném území a pozemku rodu Lobkoviců. Pokračujeme lesní cestou asi 200 m na dohled k Labi a pak vlevo souběžně s ním. Na pravém břehu vidíme velký cukrovar. Když se cesta po kilometru od Labe odvrátí, je třeba jít dál (asi kilometr) kolem řeky. Podle počasí může být pochod i dost svízelný. Na špici nevede žádná stezka.
Špice dlouhá asi 60 m je nad hladinou 1,5 m. Porostlá travinami a křovím jako protější, levý břeh Vltavy a dále pak už Labe. V okolí rostou hustě stromy. Nad nimi severně ční věž mělnického kostela sv. Petra a Pavla. Směrem po proudu vidíme vlevo zaústění Hořínského kanálu, v dálce asi 700 m most z Mělníka na Brozánky a za ním ještě jeden most. Obě řeky přitékají z jihovýchodního směru. Vltava je zde zřetelně širší, nad soutokem se stáčí pozvolna k jihu. Labe od soutoku výrazně širší, snad 120 m, pokračuje severozápadně.
Hrot soutoku a les mezi řekami bývá při velkých vodách zaplavován, v roce 2002 zvlášť ničivě. V médiích se často objevoval právě letecký záběr zatopené usedlosti Oupor. Vltavou tehdy přitékalo do Labe co vteřinu rekordních 5160 m3!
AUTOR: VÍT RYŠÁNEK
Knižní tip
Autor textu Vít Ryšánek vydal letos v létě v nakladatelství Libri knihu pod názvem Soutoky řek na území Čech, Moravy a Slezska. Publikace obsahuje více než padesát soutoků našich největších či nejznámějších řek. Publikace má 240 stran, text doplňuje i 150 fotografií, cena: 290 Kč.
Text v IN magazínu vychází z této knižní předlohy.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
