Tajné přehrady ohrozí v Číně chráněné oblasti
Čína plánuje výstavbu vodních elektráren na řece Nu v severozápadní provincii
Jün-nan. Jde přitom o nejdelší řeku v jihovýchodní Asii, na které dosud nejsou
žádné přehrady.
Čína plánuje výstavbu vodních elektráren na řece Nu v severozápadní provincii Jün-nan. Jde přitom o nejdelší řeku v jihovýchodní Asii, na které dosud nejsou žádné přehrady.
Komunistické vedení země rozhodnutí o zahájení stavby celkem třinácti vodních děl tají, ochránci přírody i lidé žijící v okolí řeky proti tomu ale protestují. Zřejmě marně, a to i přesto, že s projektem nesouhlasí ani UNESCO, které oblast v roce 2003 zapsalo do svého chráněného seznamu.
Vesnice proti buldozerům
Pro příslušníky etnika Li-su nezačal nový lunární rok příliš dobře. Na 1700 obyvatel obce Siao-ša-pa od té doby ruší motory z těžkých nákladních automobilů a další techniky, zaměstnanci státního podniku Chua-tien totiž začínají budovat příjezdové komunikace k budoucí přehradě Liou-kchu.
Další postupně zpevňují břehy řeky Nu nedaleko hranice s Barmou.
Několik set vesničanů už muselo opustit své domovy před rokem, dosud ale marně čekají na jakoukoli kompenzaci.
Zažívají tedy to samé, co tisíce dalších v různých částech země, kde už vodní díla a jiné megalomanské stavby stojí. Navíc se mají ještě hůře než předtím, i když se jejich příjem zvýšil.
Přišli o zemědělskou půdu, kde si vše potřebné vypěstovali, s sebou si nemohli vzít ani prasata a dobytek. Chovat je v nových domech nesmějí.
Řeku je nutné zkrotit
Řeka Nu, dlouhá 2815 metrů, pramení v Tibetu a teče přes Barmu a Thajsko, kde ústí do Andamanského moře. Je známá pod názvem Salween a v čínštině se jí literárně také říká "rozhněvaná".
Plány na její zkrocení existují už několik let, kvůli mezinárodnímu i domácímu odporu je však čínský premiér Wen Ťia-pao v roce 2004 zastavil. Vodohospodářská lobby a po energii hladovějící čínský průmysl jsou však zřejmě silnější.
Státní gigant Chua-tien chce na řece postavit celkem 13 přehrad o výkonu 21,320 MW, což je o 17 % více, než kolik dodává největší vodní dílo na světě stojící také v Číně, Tři soutěsky. Na řece Nu ale mají vyrůst ještě vyšší přehrady, například hráz Ma-ťi má být 300 metrů vysoká.
Kvůli dopadu na životní prostředí požádalo v srpnu 2005 čínskou vládu na 61 domácích ekologických organizací a 99 jednotlivců, aby zveřejnila studii zkoumající důsledky výstavby na okolní přírodu, Peking to ale odmítl z důvodů národní bezpečnosti.
Na řadu proto přišlo UNESCO, které Číně pohrozilo, že oblast, označovanou za jeden z biologicky nejrozmanitějších ekosystémů na světě, vyškrtne ze svého seznamu. A reakce? Místní úředníci musí vyvracet tvrzení zahraničních novinářů, že by se pracovalo na přípravě staveb, a to i přes dosud údajně platící zákaz centrální vlády.
Divoké kaňony, hluboká údolí, stovky druhů zvířat a ptáků, z nichž osmdesát patří k ohroženým či téměř vyhynulým druhům, to všechno dosud může člověk v nejodlehlejších částech provincie Jün-nan obdivovat. A zejména v okolí řeky Nu a dalších dvou toků, Lan-cchang a Jang-c', které tu tečou vedle sebe a tvoří Národní park Tři souběžné řeky.
Zkáza tradic
V oblasti žijí i příslušníci 22 etnických skupin, které si udržují své tradice. Pokud dojde k jejich násilnému přemístění, je téměř jisté, že toto kulturní dědictví se "ztratí".
Maximálně se na jednotlivá a dostatečně přibarvená představení budou jezdit dívat výpravy čínských turistů. Sami vesničané, kteří proti současnému stavebnímu ruchu a plánům na budování přehrad protestují už přes dva týdny, říkají, že dosud se o ně místní vlády prakticky nezajímaly.
Jako příklad absolutní arogance poukazují na nutnost opravy starého kamenného mostu u obce Čch'-cheng-ti. Je pro ně jedinou spojnicí s okolním světem, za několik let však nedostali ani odpověď. A stejně tak ani peníze z fondů vyčleněných před třemi lety vládou v Pekingu na pomoc venkovským oblastem.
Jáhen protestantského kostela, pan Chu, pak za všechny nahlas vyjádřil obavu o další existenci jak nedotčené přírody, tak i místních obyvatel slovy: "Náš klidný život bude navždy pryč. Pravda, země získá další zdroj energie, ale za cenu devastace jednoho z posledních panenských regionů v Číně".
Autor je zpravodajem ČRo v Číně
Komunistické vedení země rozhodnutí o zahájení stavby celkem třinácti vodních děl tají, ochránci přírody i lidé žijící v okolí řeky proti tomu ale protestují. Zřejmě marně, a to i přesto, že s projektem nesouhlasí ani UNESCO, které oblast v roce 2003 zapsalo do svého chráněného seznamu.
Vesnice proti buldozerům
Pro příslušníky etnika Li-su nezačal nový lunární rok příliš dobře. Na 1700 obyvatel obce Siao-ša-pa od té doby ruší motory z těžkých nákladních automobilů a další techniky, zaměstnanci státního podniku Chua-tien totiž začínají budovat příjezdové komunikace k budoucí přehradě Liou-kchu.
Další postupně zpevňují břehy řeky Nu nedaleko hranice s Barmou.
Několik set vesničanů už muselo opustit své domovy před rokem, dosud ale marně čekají na jakoukoli kompenzaci.
Zažívají tedy to samé, co tisíce dalších v různých částech země, kde už vodní díla a jiné megalomanské stavby stojí. Navíc se mají ještě hůře než předtím, i když se jejich příjem zvýšil.
Přišli o zemědělskou půdu, kde si vše potřebné vypěstovali, s sebou si nemohli vzít ani prasata a dobytek. Chovat je v nových domech nesmějí.
Řeku je nutné zkrotit
Řeka Nu, dlouhá 2815 metrů, pramení v Tibetu a teče přes Barmu a Thajsko, kde ústí do Andamanského moře. Je známá pod názvem Salween a v čínštině se jí literárně také říká "rozhněvaná".
Plány na její zkrocení existují už několik let, kvůli mezinárodnímu i domácímu odporu je však čínský premiér Wen Ťia-pao v roce 2004 zastavil. Vodohospodářská lobby a po energii hladovějící čínský průmysl jsou však zřejmě silnější.
Státní gigant Chua-tien chce na řece postavit celkem 13 přehrad o výkonu 21,320 MW, což je o 17 % více, než kolik dodává největší vodní dílo na světě stojící také v Číně, Tři soutěsky. Na řece Nu ale mají vyrůst ještě vyšší přehrady, například hráz Ma-ťi má být 300 metrů vysoká.
Kvůli dopadu na životní prostředí požádalo v srpnu 2005 čínskou vládu na 61 domácích ekologických organizací a 99 jednotlivců, aby zveřejnila studii zkoumající důsledky výstavby na okolní přírodu, Peking to ale odmítl z důvodů národní bezpečnosti.
Na řadu proto přišlo UNESCO, které Číně pohrozilo, že oblast, označovanou za jeden z biologicky nejrozmanitějších ekosystémů na světě, vyškrtne ze svého seznamu. A reakce? Místní úředníci musí vyvracet tvrzení zahraničních novinářů, že by se pracovalo na přípravě staveb, a to i přes dosud údajně platící zákaz centrální vlády.
Divoké kaňony, hluboká údolí, stovky druhů zvířat a ptáků, z nichž osmdesát patří k ohroženým či téměř vyhynulým druhům, to všechno dosud může člověk v nejodlehlejších částech provincie Jün-nan obdivovat. A zejména v okolí řeky Nu a dalších dvou toků, Lan-cchang a Jang-c', které tu tečou vedle sebe a tvoří Národní park Tři souběžné řeky.
Zkáza tradic
V oblasti žijí i příslušníci 22 etnických skupin, které si udržují své tradice. Pokud dojde k jejich násilnému přemístění, je téměř jisté, že toto kulturní dědictví se "ztratí".
Maximálně se na jednotlivá a dostatečně přibarvená představení budou jezdit dívat výpravy čínských turistů. Sami vesničané, kteří proti současnému stavebnímu ruchu a plánům na budování přehrad protestují už přes dva týdny, říkají, že dosud se o ně místní vlády prakticky nezajímaly.
Jako příklad absolutní arogance poukazují na nutnost opravy starého kamenného mostu u obce Čch'-cheng-ti. Je pro ně jedinou spojnicí s okolním světem, za několik let však nedostali ani odpověď. A stejně tak ani peníze z fondů vyčleněných před třemi lety vládou v Pekingu na pomoc venkovským oblastem.
Jáhen protestantského kostela, pan Chu, pak za všechny nahlas vyjádřil obavu o další existenci jak nedotčené přírody, tak i místních obyvatel slovy: "Náš klidný život bude navždy pryč. Pravda, země získá další zdroj energie, ale za cenu devastace jednoho z posledních panenských regionů v Číně".
Autor je zpravodajem ČRo v Číně
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
