Zdeněk Zátopek: Cesta pouštního zemědělství vede přes mořskou vodu, slunce a vítr

V novele Muž, který sázel stromy lze pozorovat vztah mezi člověkem a prostředím. Muž proměnil vichrem a suchem sužovanou pustinu v úrodný kraj, který se dovedl stát místem pro život. Mohly za to stromy, které vytrvale sázel; ty pak zastínily zemi. Ta nebyla vysušena ostrým Sluncem, vítr se zpomaloval o koruny stromů, a voda mohla zasakovat podél jejích kořenů. Namísto nuzného života posledních odolávajících se sem lidé rádi stěhovali.