Je možné do roku 2050 získat až 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů?

K dosažení 100% podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE) v Evropě do poloviny 21. století by bylo nutno zvýšit instalovaný výkon  zelených elektráren z 537 GW v roce 2017 na 2 055 GW. Klíčovým předpokladem pro rozvoj OZE bude akumulace energie a také vývoj nových sítí pro přenos elektřiny.Hendikepem OZE (zejména solárních elektráren) je skutečnost, že sice vyrábí nejvíce elektřiny v době špičkové poptávky, ale jejich výroba klesá téměř na nulu během večerních či nočních hodin. Aby k tomu nedocházelo, je nutno elektřinu nějakým způsobem skladovat.Nové možnosti akumulace energie Například společnost Tesla vybudovala v Austrálii obří lithiovou baterii o kapacitě 100 MWh, která umožní dodávat elektřinu 30 000 domácnostem. Bohužel ale jen po dobu jedné hodiny. Baterie jsou schopné vyrovnávat výkyvy ve spotřebě elektřiny jen v rámci hodin, maximálně dní, ale nikoliv měsíční, nebo dokonce sezonní výkyvy. To představuje velkou překážku v dosažení 100% výroby elektřiny z OZE. Dlouhodobé výkyvy mohou vyrovnávat například vodní elektrárny. Ale i tento způsob výroby elektřiny naráží na známé nevýhody. Zdá se proto, že nadějnou alternativou bude rychle se rozvíjející technologie Power to Gas (PtG), která spočívá v přeměně přebytečné elektřiny na spalitelný plynný vodík, metan nebo syntetickou naftu, tj. na paliva, která lze na rozdíl od elektřiny skladovat.Technologie PtG rovněž využívá elektřinu k elektrolytické přeměně vody na vodík a kyslík. Získaný vodík může čistým způsobem pohánět osobní a nákladní automobily, dodávat tepelnou energii dokonce i ocelárnám atd. Například švédská elektrárenská a ocelářská společnost Vattenfall plánuje první ocelárnu na světě, v níž se k výrobě oceli bude využívat obnovitelný vodík. HVDC sítě jako podpora OZEJiný způsob vyrovnávání rozdílů mezi spotřebou a dodávkou elektřiny je výstavba dálkových stejnosměrných vedení velmi vysokého napětí - HVDC (High Voltage Direct Current), které by mohly navzájem propojovat i celé kontinenty.V roce 2018 má být v Číně uvedena do provozu první taková síť o přenosové schopnosti 12 GW dlouhá 3 324 km. Bude přenášet elektřinu ze slunečních a větrných farem na severozápadě do megaměst na východním pobřeží. Výstavba mezikontinentálních sítí je ale geopolitický a kulturní problém, protože státy budou muset důvěřovat dovážené energii, a to minimálně tak, jak důvěřují dnes několika zemím vyvážejícím ropu. Německý regulátor schválil 3 vedení HVDC, aby vyrovnával rozdíly elektřiny vyráběné na severu z větrných elektráren se sluneční energií vyrobenou na jihu. Přislíbil, že vedení budou uvedena do provozu do roku 2022, kdy budou vyřazeny z provozu všechny jaderné elektrárny.Avšak pod tlakem veřejnosti německá vláda slíbila, že kabelová vedení budou uložena v zemi, což oddálí výstavbu do roku 2025. Takovéto a podobné problémy, spolu s ekonomickými těžkostmi jak u superbaterií, tak u supersítí, mohou v extrémním případě vést až k oddálení přechodu na stoprocentní výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Reálná otázka proto nezní, zda toho lze dosáhnout, ale zda se to zvládne včas....