Vladimír F. Mana: Hledání rozumnosti v moři nerozumu

Účast veřejnosti při projednávání staveb a záměrů, které mohou negativně ovlivnit životní prostředí každého z nás, je důležitou součástí ochrany kvality našeho života. A nejde jen o aktivity nevládních ekologických organizací. Jde o právo každého občana na kvalitní životní prostředí, které máme ústavně garantováno. Vyloučení veřejnosti ze stavebních řízení, které bylo výsledkem novely stavebního zákona v roce 2017, možná částečně omezilo činnost ekologických organizací, především ale zabránilo konkrétním občanům vyjádřit nesouhlas s likvidací zeleně nebo cenných přírodních lokalit v souvislosti s nejrůznějšími stavebními aktivitami v jejich městě. To na jedné straně určitě nepřispělo ke kvalitě života v městech a obcích, na straně druhé to ani nevedlo ke zrychlení povolování staveb. Pokud Ústavní soud označil novelu z roku 2017 za neodporující Ústavě ČR, bude nutné jeho rozhodnutí respektovat, a to i s vědomím, že k tomu došlo po velmi nepřesvědčivém hlasování (8 soudců pro a 7 proti). Přesto bychom se měli zamyslet nad úvahami ústavních soudců o hledání rozumnosti takové změny zákona. Jejich sdělení v tzv. disentním stanovisku (sedmi soudců) zní: "I kdyby totiž bylo možno připustit, že (změna zákona) sleduje legitimní cíl rychlého a hospodárného územního a stavebního řízení, je zřejmé, že tohoto cíle uspokojivě nedosahuje, a proto je právní úpravou nerozumnou."