Jan Hokeš: Proč jsem bránil Šumavu aneb Datlíku tříprstý, opusťte tento prostor!

"Město, nad nímž se vlní jeden prales, zatímco jiný tlí pod ním, je schopné si vypěstovat nejen kukuřici a brambory, ale i básníky a filosofy pro nadcházející věky." (Henry David Thoreau - Chůze) "...co však nejnerozumnějším činem lidským zůstává, je zasahování do vlastní činnosti přírodní tam, kde živelná dění, málo posud a částečně jen člověkem ovládaná, samy prospěšný nakonec stav zemi vytvářejí, třeba spočátku působení jich zhoubným býti se zdálo." (Josef Váchal - Šumava umírající a romantická) "Vždyť vy vůbec nevíte, proč tu jste. A kdo vás vlastně platí?" Tak lze v kostce charakterizovat do slušné mluvy převedené výčitky mnoha rozhořčených "spořádaných občanů" vůči účastníkům blokády kácení smrčin v oblasti Ptačího potoka na Šumavě. Nejen politický systém jako takový, ale i jeho udivení příslušníci jsou tváří v tvář nenásilnému protestu proti devastaci unikátního ekosystému v rozpacích a prožívají, slovy Jana Kellera, "šok z ekologie" - dnes bychom řekli spíše z environmentalismu. Pro mnoho z nich je obtížné pochopit, co může někoho vést k tomu, aby ve svém volném čase bez nároku na jakoukoliv materiální odměnu vlastním tělem bránil nezákonně kácené stromy a nechal se vyvádět z lesa policií. Za ostatní mluvit nemohu, a tak se zde pokusím vysvětlit motivaci, která vedla k účasti na blokádě mne osobně.