Jaderné Škodovce docházejí zakázky

Ruský vlastník tlačí českou firmu, aby se zaměřila na zařízení pro petrochemii.

Propad tržeb meziročně o 43 procent, čistý zisk devětkrát nižší. Výsledky plzeňské společnosti Škoda JS za loňský rok nejsou radostné. A výhled známého dodavatele investičních celků a zařízení pro jadernou energetiku do dalších let nevypadá o nic lépe.

Na podnik vedený devětašedesátiletým Miroslavem Fialou se valí problémy ze všech stran. Klíčová zakázka, dostavba dvou bloků jaderné elektrárny ve slovenských Mochovcích, nabírá zpoždění. Škoda JS se v čele česko-ruského konsorcia ucházela o dobudování dvou bloků Temelína, jenže ČEZ v dubnu soutěž zrušil.

Mnohamiliardový kontrakt na výměnu systémů kontroly a řízení v elektrárně Dukovany končí za dva roky. Jaderné Škodovce tak budou zbývat zakázky na údržbu reaktorů v českých jaderných elektrárnách a prestižní, i když svým rozsahem okrajové, dodávky pro francouzský koncern Areva.

Hlavním problémem je tedy fakt, že staré zakázky docházejí a nové nejsou. Tržby jaderné Škodovky propadly z předloňských 5,3 miliardy korun na loňské 3,1 miliardy. Zisk se snížil na 48 milionů korun, o rok dříve to bylo rekordních 416 milionů. Šéf podniku vážnost situace přiznal i v úvodu výroční zprávy za loňský rok. "V důsledku zejména odkladu dostavby JE Temelín se nedařilo zajistit dostatek zakázek pro připravené projekční týmy a výrobní provozy," uvedl zde Miroslav Fiala.

V této souvislosti není bez zajímavosti, že Škodě JS se nedaří dostat se k zakázkám při výstavbě nových jaderných bloků v Rusku. Jiné české podniky, jmenovitě Vítkovice, Arako, MSA a Sigma Group, se přitom na nových jaderných projektech na ruském území podílejí.

Vlastník, ruský strojírenský holding OMZ, v minulých letech několikrát vyzval vedení Škody JS, ať zapomene na "vzdušné zámky" v oboru jaderné energetiky a zaměří se na perspektivní oblast zpracování ropy, kde má OMZ zakázek poměrně dost.

V této oblasti dříve plzeňská firma působila, ale před více než 10 lety se z oboru petrochemie stáhla. "Ideální scénář vidíme tak, že v Rusku by mohla Škoda JS získat potřebné reference a pak by mohla dále vyvážet do arabských zemí, Číny a Brazílie," řekl předseda představenstva OMZ Vadim Machov loni v říjnu během návštěvy Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně.

Česká firma se po dlouhém váhání tomuto tlaku podvolila. "Již od počátku roku 2013 působí jako součást obchodního úseku útvar zaměřený na oblast zařízení pro rafinerský a plynárenský průmysl. V současnosti již běží výroba zařízení na základě prvních kontraktů uzavřených tímto útvarem na ruském trhu," odpověděl vedoucí marketingového útvaru Škody JS David Pavlis.

Když na počátku roku 2006 nastupoval Miroslav Fiala do nejvyšší manažerské pozice, měla Škoda JS nakročeno k mezinárodní expanzi. Usilovala o kontrakt v objemu až čtyři miliardy eur na stavbu jaderné elektrárny v bulharském Belene. Jenže v říjnu téhož roku přišla nepříznivá zpráva - zakázku díky nižší nabídnuté ceně vyhrál ruský Atomstrojexport.

Velké naděje poté plzeňská firma vkládala do úspěchu v temelínském tendru. Vedení věřilo, že přednost dostane uchazeč s vyšším podílem domácích dodavatelů - tedy česko-ruské konsorcium vedené Škodou JS. Jenže při současných cenách elektřiny by rozhodnutí ČEZ investovat 200 až 300 miliard korun do dostavby Temelína bylo velmi nerozumné. Vláda totiž odmítla garantovat návratnost investovaných peněz.

Ze všech velkých zakázek nakonec podnik získal jen jednu - ujal se v červnu 2009 klíčové role při dostavbě třetího a čtvrtého bloku ve slovenských Mochovcích. Podle původních předpokladů měl třetí blok v Mochovcích zahájit provoz v prosinci roku 2012, čtvrtý o půl roku později. Jenže realita je taková, že elektrárna má k dokončení ještě daleko.

Slovenský premiér Robert Fico na červnovém Evropském jaderném fóru prohlásil, že třetí mochovecký blok zahájí komerční provoz zřejmě až ve druhé polovině roku 2016.

Stejně tak se celý projekt značně prodraží. Podle původních plánů měly Slovenské elektrárne zaplatit za dostavbu Mochovců 2,8 miliardy eur, současné oficiální odhady hovoří nejméně o částce 3,8 miliardy eur (105 miliard korun).

Stavbu zpochybňují také ekologické organizace, podle nichž je nepřijatelné, že se elektrárna dostavuje podle starého stavebního povolení z roku 1986. Veřejné posouzení dopadu stavby na životní prostředí se konalo až po zahájení výstavby. Ekologové upozorňují také na využití zastaralé ruské technologie.

Proces výstavby řídí Slovenské elektrárne, potažmo jejich majoritní vlastník italský Enel. Podle dvou na sobě nezávislých zdrojů z jaderného byznysu a ekologického hnutí mají hlavní podíl na chaotické výstavbě italští manažeři. Ti údajně dohazují lukrativní zakázky italským podnikům, jež mají s jadernou energetikou malé nebo nulové zkušenosti.

Dodávky jsou rozděleny na pět balíků a Škoda JS odpovídá jen za jeden z nich - za primární okruh včetně řídicích systémů. "Škoda JS jako dodavatel těchto nejdůležitějších systémů jaderné části elektrárny dodala veškeré zařízení dle platného harmonogramu," zdůraznil David Pavlis.

Zkušenostmi s výstavbou bloků starobylého typu VVER-440 však dnes neohromí ani málo náročné zákazníky z třetího světa. Manažerům plzeňského podniku tak nezbývá než doufat, že se stane zázrak.

Tím může být třeba rozhodnutí české vlády o výstavbě moderních jaderných bloků v Temelíně či Dukovanech v režii státu. K této myšlence se v červenci v rozhovoru pro týdeník Ekonom přihlásil i původně skeptický ministr financí a šéf hnutí ANO 2011 Andrej Babiš. Jenže konkurence bude silná - zájem má nejen tradiční soupeř Westinghouse či francouzská Areva, ale také jihokorejský koncern KEPCO.

Stejně tak může být nadějný projekt malých jaderných reaktorů SVBR-100, za kterým stojí konsorcium Rosatomu a firmy miliardáře Olega Děripasky. Na vývoji a produkci těchto zařízení se chce plzeňská Škodovka aktivně podílet. Ani zde to zatím na zázrak nevypadá - projekt se letos na jaře zadrhl vinou potíží s financováním.

AUTOR: David Tramba