Moldanubikum, saxothuringikum, metamorfované ostrovy aneb jak dělíme Český masív.

Český masiv lze rozdělit do 4 regionálních jednotek, které byly vyčleněny na základě teorií jejich vývoje před sjednocením během variského vrásnění. Liší se stratigrafickou náplní, ohraničením vůči okolním jednotkám i tektonickým vývojem.

Jedná se o moldanubickou oblast (moldanubikum), tepelsko-barrandienskou oblast (středočeská oblast, bohemikum), sasko-durynskou oblast (saxothuringikum) a moravskoslezskou oblast (moravosilesikum).

Moldanubická oblast představuje jižní a jihozápadní část Českého masivu.Pokrývá rozsáhlé oblasti Českomoravské vysočiny, Šumavy a Českého lesa. Zastoupeny jsou silně metamorfované starohorní a prvohorní horniny prostoupené četnými intruzemi magmatických hornin. Mezi největší tělesa patří komplexy hlubinných vyvřelých hornin v podobě středočeského a moldanubického plutonu, dále pak například třebíčský masív, jihlavský masív a řada drobnějších těles. Většina těchto magmatických těles je variského stáří. V tomto období se celá širší oblast dostala do režimu uvolňování a rozpínání a tím došlo vytvoření prostoru, kam magma intrudovalo a ve velkých hloubkách ztuhlo. Z magmatických těles, která vznikla před variským vrásněním, můžeme např. uvést i dvě drobná tělesa ortorul: světlickou ortorulu v jižních Čechách a doberskou ortorulu na pomezí Moravy, při hranicích s Rakouskem. Jedná se o jedny z nejstarších hornin na českém území. Svým stářím 2,1 a 1,3 miliardy let spadají do období starohor. K moldanubiku bývá někdy i volně řazena tzv. kutnohorsko-svratecká oblast, která jej lemuje ze severu v okolí Kutné Hory, Hlinska a Poličky.

Tepelsko-barrandienská oblast je tvořena horninami mladších starohor a spodní části prvohor. Představuje starší části kůry, jež byly během variské orogenze zapracovány do variského orogénu. Na povrch vystupuje hlavně ve stř. a záp. Čechách a v rámci Českého masivu ji najdeme přibližně ve středu. Nejtypičtější oblastí je barrandien, jež zahrnuje slabě metamorfované sedimentární a vulkanické horniny mladších starohor nebo nepřeměněné sledy hornin prvohor od kambria do devonu. Dále se k této oblasti počítají i jednotky Železných hor, domažlické a tepelské krystalinikum v záp. Čechách. Vrty byl prokázán výskyt těchto formací v podloží České křídové pánve.

K tepelsko-barrandienské oblasti bývají rovněž řazeny i celky, tzv. metamorfované ostrovy. Jsou to zbytky pláště středočeského plutonu, které leží jako jednotlivé ,,kry" na tomto tělese v pruhu mezi městem Říčany a Blatnou. Najdeme zde vulkanické komplexy a sedimentární sledy starších starohor a mladších prvohor. Jak už napovídá název, tyto horniny prodělaly přeměnu. Hovoříme o tzv. kontaktní metamorfóze, která je způsobena přímým působením teplot, popř. tlaků na kontaktu s magmatem. Přeměna hornin přímo souvisí se vznikem středočeského plutonu. Během variských procesů docházelo k intruzi magmat ve velkých hloubkách, které působením velkých teplot a unikajících fluidních roztoků přeměnily horniny v nadloží. Magmata ve velkých hloubkách pod povrchem pomalu krystalizovala a tak vznikl např. středočeský pluton. Horniny ležící nad ním byly postupně erodovány a odneseny. Zachované zbytky stropu pláště představují dnešní tělesa metamorfovaných ostrovů - tzv. ostrovní zónu.

ZDROJ: mistoprozivot.cz, kráceno, upraveno