Kam s ním, se starým použitým uranem

Březový potok, Kraví hora, Čertovka, Horka, Magdaléna, Hrádek. Tyto názvy označují šest míst v Česku, kde by jednou v budoucnu mohlo vyrůst trvalé úložiště použitého jaderného paliva. Ano, je to v přírodě, daleko od měst a hlavních silničních tahů. Zřejmě proto vyvolává výběr lokality pro úložiště tak silný odpor.

Na všech šesti místech se v dubnu odehrály demonstrace odpůrců. Stát podle aktivistů nerespektuje názor obyvatel v obcích ohrožených výstavbou úložiště, postavení obcí v procesu výběru místa pro trvalé úložiště je příliš slabé. A samozřejmě zde nechybějí obavy z něčeho nového, co ve světě ještě nikde reálně nefunguje.

Na druhou stranu, uvažujme, jak nebezpečné může být použité jaderné palivo, odstíněné nejprve kovovým kontejnerem a poté ještě stovkami metrů žulového masivu. Navíc se úložiště začne stavět až někdy po roce 2050.

Neměli by se lidé spíše zajímat o to, co jim ničí zdraví už dnes, a to bez pochybností? Několik obcí třeba žije z toho, že mají ve svém katastru skládku komunálního odpadu. Zápach, vliv na krajinný ráz, prašné prostředí ani emise z motorů těžkých nákladních aut není třeba blíže popisovat.

Příklad druhý: největším zdrojem škodlivých emisí se v řadě vesnic stává spalování plastů v domácích kotlích. Uvolňuje se při něm třeba nebezpečný benzo(a)pyren s karcinogenními a mutagenními účinky. Jenže to není pro místní či ekologické aktivisty zajímavé téma. Jejich aktivita je zpravidla přímo úměrná velikosti plánované stavby nebo činnosti, nikoli jejímu dopadu na zdraví obyvatel.

Zajímavý postřeh k zákulisí protestů uvedl při neformálním setkání s novináři ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Nejmenovaný ekologický aktivista mu prý přiznal, že je těžké demonstrovat v Česku proti jaderné energetice, když 70 procent lidí jádro podporuje. Proto se aktivisté zaměřují na nejslabší místo jaderného cyklu - na problematiku dlouhodobého uložení použitého paliva.

Je pravda, že trvalé úložiště odpadu životnímu prostředí ve zvolené lokalitě zrovna neprospěje. Z pohledu ekonomické vědy se jedná o negativní externalitu, kterou lze řešit s pomocí finančních kompenzací. Pro obyvatele zapadlých vesnic mohou být peněžní příjmy, stejně jako nabídka pracovních míst v areálu úložiště celkem lákavé.

Debata se příliš stáčí k otázce, zda bude trvalé úložiště bezpečné. Tady je třeba říci to fundamentální: bezpečnější bude uložit staré palivo z reaktorů půl kilometru hluboko pod zem než ho ponechat v kontejnerech v areálu temelínské a dukovanské elektrárny a doufat, že s ním budoucí generace "něco" provedou.

Pokud obyvatelé zvolené lokality dostanou férové informace a adekvátní finanční kompenzaci, neměla by výstavba úložiště představovat neřešitelný problém.

AUTOR: David Tramba
zástupce šéfredaktora týdeníku Ekonom