V energetice potřebujeme jasná pravidla

Leader's voice

Na vyřešení hamletovské otázky "být, či nebýt" spojené se vznikem Evropské energetické unie si Marek Ševčovič, místopředseda Evropské komise, nemohl vybrat příznivější období. Potřeba energetické bezpečnosti EU, napjaté vztahy s Ruskem, touha najít rovnováhu mezi rozdílnými energetickými politikami jednotlivých států - to vše nahrálo tomu, aby se projekt slovenského eurokomisaře setkal s pozitivní odezvou.

Jak to tak bývá, je tu jedno ale... Potíž je, že existují extrémně odlišné názory, jak by taková energetická unie měla fungovat. Vyskytly se obavy, že energetika členských států bude vedena jedním směrem. Ovšem jakým? Je zde koncept zelené, leč nákladné energetiky, na který tlačí zejména Dánsko, Rakousko a Německo. Britové dávají přednost nákladové soutěži mezi všemi dostupnými technologiemi, která by měla vést k levnější energii. Polsko dává na první místo využití domácích zásob černého uhlí. Soulad s cíli Evropské unie v oblasti úspor CO2 mají podle jeho představ zajistit nové technologie "čistého" spalování uhlí - ideálně zaplacené právě z unijních peněz.

Ševčovič ale hledá celounijní řešení. Musí proto zohlednit podmínky jednotlivých zemí, zvážit, jaký mají potenciál rozvoje obnovitelných zdrojů nejen z hlediska přírodních, ale i sociálně-ekonomických podmínek. Energetická unie by měla nastavit pro všechny země stejná a rovná pravidla, neměla by však zvýhodňovat jeden koncept na úkor jiného. Je potřeba, aby každá členská země na vytvoření energetické unie participovala, aby ji akceptovala, což se stane jen tehdy, když bude tato unie pro každou z nich přínosem.

Pokud by smyslem energetické unie bylo vnutit například drahou, byť zelenou energii i těm státům, které pro ni nemají vhodné přírodní podmínky, a navíc si ji ani nemohou dovolit, mělo by to ve svém důsledku fatální dopady na jejich konkurenceschopnost a jejich energetickou bezpečnost by to pak mohlo spíše ohrozit než posílit (v případě, kdy by musely domácí uhlí nahrazovat dováženým plynem, aby splnily příliš ambiciózní cíl pro zvyšování energetické účinnosti).

Osobně vidím smysl energetické unie v tom, že přispěje k oboustranně výhodné koexistenci odlišných energetik, jakými jsou například ta naše a německá, tak, aby se mohly vzájemně doplňovat.

Situace, v níž se teď ocitáme, se dá připodobnit ke hře mariáše. Karty jsou rozdané. My bychom si jako Česká republika měli zvyknout na to, že trumfy jsou zelené a že v rukou (zatím) příliš mnoho karet téhle barvy nemáme. Naše energetika je postavena na jiných základech. Pokud se ale budou dodržovat pravidla a rovné podmínky budou platit pro všechny stejně, není důvod mít z toho obavy.

I v mariáši nakonec platí, že pokud zvolíte správnou strategii a dokážete spolupracovat se svým spoluhráčem, můžete vyhrát i s málo trumfy.

Evropská unie si stanovila energetické cíle do roku 2030, které dávají regulační rámce pro snížení emisí a stanovují podíl obnovitelných zdrojů. A energetická unie by nyní měla nastavit jasná základní pravidla pro to, abychom věděli, s jakými kartami hrajeme a za jakých podmínek tyto cíle budeme schopni efektivně naplnit.

AUTOR: Daniel Beneš
AUTOR-WEB: www.ihned.cz