zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Budoucnost jádra: má ještě v Evropě šanci?

14.06.2015
Energie
Atomová energie
Budoucnost jádra: má ještě v Evropě šanci?

Jak může vypadat budoucnost energetiky? Prvnímu modelu můžeme říkat německá cesta...

Jak může vypadat budoucnost energetiky? Prvnímu modelu můžeme říkat německá cesta. To znamená vsadit na obnovitelné a lokální zdroje energie a postupně odstavit jaderné i uhelné bloky. Strategie známá jako "Energiewende" začíná být inspirativní i pro další evropské země.

Konkurenční model nabízí Velká Británie, která sází na pestrou kombinaci jaderných, plynových a obnovitelných zdrojů. Cíl je stejný - srazit emise skleníkových plynů a snížit tím příspěvek lidstva ke globálnímu oteplování klimatu -, prostředky jiné.

Jakou cestou se vydá Česko? Aktualizované znění státní energetické koncepce, které v květnu schválila vláda, sází hlavně na jaderné reaktory, ale také na zelené energie a lokální zdroje. Oproti původním návrhům se však potřeba nových jaderných bloků posouvá v čase. Nové jaderné bloky budeme dle autorů koncepce potřebovat až po roce 2030. Konkrétně se v návrhu hovoří o potřebě spustit dva až tři jaderné bloky mezi lety 2033 a 2037, kdy bude třeba nahradit dožívající reaktory v Dukovanech i staré uhelné elektrárny na severozápadě Čech.

Podle náměstka ministra průmyslu Pavla Šolce, který vedl tým autorů energetické koncepce, máme na výběr ze dvou variant - jádro, nebo plyn. Hnědé uhlí je již s ohledem na docházející zásoby i priority evropské klimatické politiky mimo hru. S ohledem na energetickou bezpečnost i přínos pro českou energetiku vychází jaderné reaktory lépe než plynové elektrárny. "Dokud v této zemi bude průmysl, budeme potřebovat i velké zdroje energie," upozorňuje Pavel Šolc.

Místo pevně daných podílů jednotlivých primárních zdrojů na výrobě elektřiny navrhuje státní koncepce koridory, v nichž se má česká energetika pohybovat. Například v roce 2040 by jaderné elektrárny měly pokrýt 46 až 58 procent výroby elektřiny, obnovitelné zdroje 18 až 25 procent, uhlí 11 až 21 procent a zemní plyn 5 až 15 procent.

Jinak vidí situaci ekologické organizace, jako jsou Hnutí Duha, Greenpeace a Calla. "Ministerstvo průmyslu neodůvodnilo, proč protežuje obří projekty drahých jaderných reaktorů a přehlíží moderní přístup k energetice. Tedy rozvoj tisíců komunálních a domácích zdrojů energie," reagoval Edvard Sequens z hnutí Calla.

Při hledání budoucí podoby energetiky je třeba vzít v úvahu přinejmenším tři omezující faktory - požadavky Evropské unie, finanční možnosti a fyzikální zákony. Evropská unie aspoň zatím nemá na budoucnost jaderné energetiky jasný názor. Její priority jsou patrné z cílů klimatické a energetické politiky do roku 2020. Loni v říjnu k nim přibyl rámec pro rok 2030, který hovoří o snížení emisí skleníkových plynů o 40 procent a také o 27procentnímu podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie.

Jedná se tedy o kompromis mezi projaderným a protijaderným křídlem v Evropské unii. Preferování obnovitelných zdrojů požaduje hlavně druhý tábor, do kterého patří Německo, Rakousko, Belgie, Dánsko, Irsko a další země. Němci se rozhodli osm reaktorů zavřít okamžitě po fukušimské havárii na jaře 2011, do roku 2022 pak vyřadí jádro z energetiky úplně. Odchod od jádra mají v plánu i Belgičané.

Na druhou stranu je v Evropě stále mnoho zemí, které na jádro sázejí. Patří sem Francie, která sice plánuje jeho mírné omezení, ale stále by mělo tvořit více než polovinu jejího energetického mixu. Dále Británie, která počítá s výstavbou celkem až 17 tisíc megawattů výkonu nových reaktorů. Nové jaderné elektrárny se stavějí ve Francii, Finsku a na Slovensku, plány na výstavbu existují v Polsku, Maďarsku, Bulharsku a samozřejmě i v České republice.

Při úvahách, kde, co a jestli vůbec postavit, je nutné vzít v potaz i přírodní podmínky. Je jasné, že z Česka obnovitelně energetická velmoc nikdy nebude. Možnost výstavby větrných elektráren je v Česku omezená, v posledních letech jich mnoho nepřibylo. Tam, kde se firmy k investici přece jen odhodlaly, projekt často zablokovali místní aktivisté a úředníci.

Co se týká solárních elektráren, cena panelů se snižuje a v některých zemích již nastala síťová parita (náklady na vlastní elektřinu ze střešních panelů jsou stejné jako cena elektřiny odebírané ze sítě včetně všech poplatků). Jenže výkon větrných a solárních elektráren v čase kolísá v závislosti na počasí. Jejich provoz není možný bez dostatečné kapacity záložních zdrojů.

Aspoň prozatím platí, že ve střední Evropě je elektrárenských kapacit nadbytek. Výsledkem je pád cen elektřiny v základním pásmu až na úroveň okolo 30 eur za megawatthodinu. Bez státních garancí se v této situaci neobejde prakticky žádný nový zdroj, což u investičně nákladného jádra platí dvojnásob.

Pozornost velkých i menších energetických společností se proto obrací k malým zdrojům energie. Decentrální energetika nemusí být jen obnovitelná. ČEZ, E.ON a další energetické skupiny v Česku v posledních letech instalují desítky megawattů výkonu kogeneračních jednotek na výrobu elektřiny a tepla, které většinou spalují zemní plyn.

Podle kritiků již jsou jaderné reaktory v době, kdy chce mít řada domácností, firem i obcí vlastní energetické zdroje, přežité. Zastánci konvenčních elektráren zase poukazují na to, že obnovitelné zdroje samy o sobě nejsou životaschopné.

Česko je naštěstí v komfortnější pozici, na rozdíl třeba od Británie či Itálie nám akutně nehrozí nedostatek elektřiny. Stále je však mít na paměti rok 2035, kdy zřejmě doslouží dukovanská elektrárna i obnovené uhelné bloky. Na otázku, z čeho poté budeme vyrábět chybějící elektřinu, budeme muset dříve či později odpovědět.


Podle státní energetické koncepce mají v Česku vyrůst tři nové jaderné bloky. Provoz by měly zahájit v letech 2033 až 2037.

Energie na špičce prstu

aneb kolik energie se vejde do 5 gramů?

Peleta s jaderným palivem (Keramické peletky mají tvar válce o výšce 10 až 15 mm a průměru 8 až 15 mm. Peleta o váze 5 gramů obsahuje oxid uraničitý a je tvořena uranem 238 obohaceným maximalně 5 % uranu 235)

1 peleta nahradí = 1,2 tuny dřeva, 880 kg černého uhlí, 600 litrů benzinu

15,5 milionu pelet nahradí = 1000 km<sup>2</sup> jehličnatých lesů, černé uhlí z 5900 km dlouhého vlaku, benzin z 232 500 cisteren


Srovnání emisí CO2 různých zdrojů


Světová jaderná asociace (WNA) srovnala desítky vědeckých studií zabývajícící se tím, jak jednotlivé způsoby výroby elektřiny zatěžují klima. V úvahu byl přitom brán celý proces výroby - tj. od těžby surovin, jejich zpracování, výstavby a provozu vlastní elektrárny až po likvidaci vznikajících odpadů.

Emise CO<sub>2</sub> v tunách
(ekvivalent CO<sub>2</sub> během celého životního cyklu energetického zdroje, na 1 GWh vyrobené elektřiny)

Průměr za Rozpětí mezi
všechny studie studiemi
hnědé uhlí 1054 790-1372
černé uhlí 888 756-1310
ropa 733 547-935
zemní plyn 499 362-891
fotovoltatika 85 13-731
biomasa 45 10-101
jádro 29 2-130
voda 26 2-237
vítr 26 6-124


Zdroj: WNA

Zdroj: ZDROJ: Atom Energy Outlook 2015

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí