zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Invaze nepůvodních druhů

16.06.2016
Příroda
Invaze nepůvodních druhů

Klimatická změna je realita, o které se ví. Méně známý je dosah a variabilita jejích následků.

Málokdo si uvědomuje, že globální oteplování ovlivňuje biologickou rozmanitost a podporuje šíření invazních druhů.

Boj o zachování biodiverzity a záchranu ohrožených druhů probíhá globálně a ani naše území v tom není výjimkou. Zatímco se na jedné straně snažíme vytvářet podmínky pro oživení původních, léta decimovaných, druhů rostlin i živočichů, na straně druhé se v naší přírodě poměrně agresivně zabydluje již několik stovek nejrůznějších nepůvodních druhů.

Invazní druhy v panenském prostředí

Nepůvodní druhy mohly být zavlečeny na nová území buď zcela náhodně, nebo úmyslně. Některé z nich jsou schopné velmi rychle zabrat prostor i zdroje těm původním a významně ohrožují jejich existenci. Z historie známe spoustu případů, kdy invazní nepůvodní druhy nenávratně zlikvidovaly původní rostliny nebo živočichy. V období zámořských objevů to byly zejména lodní krysy, které si našly nová teritoria v nejrůznějších koutech světa. Krysa obecná se z podpalubí lodí, mořskou i říční dopravou, rozšířila do světa z jihovýchodní Asie. Dnes už víme, že je přenašečem řady infekčních onemocnění, včetně skvrnitého tyfu a moru.

Největší škody napáchali ,,přistěhovalci" na izolovaných ostrovech. Nejlépe o tom vypovídá případ z roku 1894, kdy si strážce majáku na malém Stephensově ostrově u pobřeží Nového Zélandu vzal s sebou jako lék na samotu obyčejnou kočku domácí. Z domácího mazlíčka se vyklubal neohrožený predátor, jenž nemilosrdně vyhubil vzácné druhy ptáků, které se vyskytovaly jedinečně pouze na tomto ostrově. Vědci odhadují, že zdivočelé kočky domácí mají na kontě likvidaci téměř 35 ptačích druhů a poddruhů.

Kožešinoví uprchlíci

Nejznámějším stávajícím příkladem, který se týká i území naší republiky, je lasicovitá šelma - norek americký, chovné kožešinové zvíře, rozšířené na území celé Evropy. Stává se, že zvířata z farem uniknou do volné přírody, kde úspěšně vytlačují už tak vážně ohroženého, o něco menšího norka evropského (Musela lutreola). U nás norek americký osídlil již třetinu území a jeho kořistí se stávají ubývající druhy původních živočichů, především raci, ryby a mlži.

Dalším predátorem, který se k nám dostal díky své kožešině, je psík mývalovitý. Jeho kořeny jsou ve východní Asii, u nás nemá přirozeného nepřítele. Za deset let vzrostly jen úlovky této všežravé psovité šelmy na území naší republiky více než třicetkrát. Hospodářská újma působená jihoamerickou nutrií říční, hlavně podhrabáváním břehů vodních toků, dosahuje v Evropě téměř třech milionů eur ročně. V České republice byl tento velký hlodavec, původně chovaný pro svou kožešinu, již zaznamenán asi na 500 místech.

Neinvazní přistěhovalci

Ne všechny dovlečené druhy se v novém prostředí projevují invazivně. Některé vůbec nenaleznou přijatelné podmínky k vytvoření životaschopné populace. Nový biotop jim jednoduše neposkytne zdroje, nezbytné k přežití. Mezi nepůvodními druhy jsou rovněž takové, které hrají ve fungování ekosystémů kladnou roli. Například některé invazní plevele slouží k rozmnožování původním druhům motýlů. Většina nepůvodních druhů, ať už jsou to rostliny nebo živočichové, se stane součástí stávajících společenstev a ekosystémů bez toho, aby způsobili jakékoliv problémy. Vědci odhadují, že v průměru 10 % nepůvodních druhů ohrožuje původní druhy, biotopy nebo procesy probíhající v ekosystémech, kam se dostaly přičiněním člověka.

Cizí druhy se však nemusí vždycky projevovat jako likvidátoři. Jsou také nositeli nových čerstvých genů, které dokáží díky křížení zachránit svoje vymírající příbuzné. Od záchrany původních druhů křížením je však jen krůček k nechtěné hybridizaci. Invazní organismy však neovlivňují jen vybrané původní druhy, ale v důsledku tzv. dominového efektu mohou změnit celé ekosystémy. Stačí se podívat do historie na změny životního prostředí způsobené činností člověka - lov a rybolov, odlesňování, zemědělství a chov dobytka, budování sídel apod.

Nositelé patogenů

Podívejme se ale na ty zavlečené invazní druhy, které nás ohrožují. Jsou nebezpečné tím, že mohou velmi vážně zasáhnout do fungování ekosystémů. Zejména do tak důležitých procesů pro život jako je výskyt a kvalita pitné vody, opylování, stabilizace půdy apod. Některé jsou pro lidi a zvířata přímo patogenní, jiné mohou patogeny přenášet nebo podporovat jejich výskyt. Likvidace škůdců a odstraňování následků škod však něco stojí. Hospodářské ztráty, způsobené invazními druhy, dosahují ročně kolem 5 % globálního hrubého domácího produktu.

Jednou z nejproblematičtějších invazních rostlin v Česku i v celé Evropě je bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). Jednak vytlačí ze svého okolí všechny světlomilné druhy a snižuje druhovou diverzitu až o 60 %, protože díky své výšce a listové ploše pohlcuje až 80 % dopadajícího slunečního záření. Dále jako obtížný plevel dělá starosti zemědělcům a způsobuje erozi břehů potoků a řek. Hlavně však je to silný alergen, který po pouhém doteku zraňuje lidskou pokožku. Potřísnění šťávou z bolševníku vyvolává tvorbu puchýřů, po kterých zůstávají pigmentové skvrny a zvýšená citlivost na UV záření.

Silné pylové alergie, až astma, vyvolává zase 1,5 m vysoká ambrózie peřenolistá (Ambrosia artemisifolia), která k nám byla importována ze Severní Ameriky. V USA je na ni alergických až 36 milionů lidí. Je častým polním plevelem zejména na jihu a jihovýchodě Evropy. Na Slovensku a v Maďarsku dělá největší problémy u širokořádkových plodin kukuřice a slunečnice. V těchto zemích také prudce stoupá počet alergiků - je na prvních třech místech mezi největšími alergeny. V Česku trpí kvůli pylu této byliny každý pátý alergik. Úspěch zaznamenalo Švýcarsko, které šíření ambrózie zamezilo díky včasnému odhalení a okamžitou realizací opatření. Evropskou invazi ambrózie mohou omezit pouze celokontinentálně koordinované postupy. Stávající změna klimatu totiž další šíření rostliny urychluje. Výzkumy odhalily, že ambrózie profituje také díky zvyšujícím se koncentracím oxidu uhličitého v ovzduší.

Vetřelci se šíří na souši i ve vodě

Újmu nezpůsobují pouze invazní rostliny, ale také živočichové. Jedním z nejnebezpečnějších pavouků na našem území je zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium), která se k nám dostala ze Středomoří, zejména z oblasti Francie. Její kousnutí přináší nejen velké bolesti, ale i dočasné ochrnutí. Mezi nepůvodní invazní druhy se počítají také zdivočelá hospodářská zvířata, která nemusí být vybavená zuby a drápy jako uvedené lasicovité, kočkovité či mývalovité. Symbol míru, dnes všudypřítomný holub domácí (Columba livia f. domestica), který se zdržuje v lidských sídlech, svým trusem poškozuje budovy a sochy. Může být také roznašečem nemocí, není však potvrzeno, zda tím ohrožuje také člověka.

Vetřelci okupují i vodní plochy. Například postrachem Černého moře je přemnožená medúza Mnemiopsis leidyi, která se negativně podepsala na celé černomořské populaci tradičně žádané ryby sardele obecné (Engrulis encrasicolus). Zasloužil se o to zase samotný člověk, který nadměrným rybolovem zdecimoval v uzavřeném prostoru Černého moře ryby, živící se planktonem. Medúza, přivlečena pravděpodobně s balastovou vodou, kterou se naplňují prázdné lodě, aby dosáhly optimálního ponoru, zde našla svoje eldorádo.

Vědci odhadují, že počet invazních druhů se v Evropě za posledních 40 let zvýšil o více než tři čtvrtiny. Roční újma, kterou způsobují na území Evropské unie, dosahuje až 12 miliard eur. Náklady na zabraňování jejich šíření a regulaci v rámci EU činí až 100 milionů eur za rok. Jednotlivé země řeší šíření nepůvodních druhů vlastními fytosanitárními a veterinárními předpisy. Experti však opakovaně volají po větší koordinaci mezi jednotlivými státy EU v boji proti rozšíření nechtěných vetřelců.

Strategie a legislativa

Jedním z nejdůležitějších základních dokumentů, zabývajících se biodiverzitou, jsou Pokyny IUCN pro prevenci ztráty biodiverzity způsobené cizími invazivními druhy z roku 2000. Aktuální strategii pro danou problematiku přináší směrnice k minimalizování rizik invazivních druhů, kterou přijaly země Úmluvy o biologické rozmanitosti OSN na COP12 v roce 2014 v Koreji. Směrnice slouží k řešení zavlečených invazních druhů, jako jsou domácí zvířata, akvarijní a terarijní druhy organismů, živé návnady a živé organismy určené pro přípravu pokrmů. Zaměřuje se na živočichy, kteří unikají ze zajetí a šíří se v přírodním prostředí. Jejím cílem bylo vyplnit mezeru v mezinárodních směrnicích pro prevenci, kontrolu či vymýcení nepůvodních invazivních druhů. Je určena k účelu dovozu nebo přepravy organismů do jiného státu nebo odlišné biogeografické oblasti uvnitř státu a zahrnuje i obchod uskutečněný prostřednictvím internetu.

Podle odborné studie Global Biodiversity Outlook 4 jsou nepůvodní invazivní druhy pro biologickou rozmanitost velkou hrozbou a jejich introdukce se v současné době v důsledku rostoucího mezinárodního obchodu značně zrychluje. Uvedená směrnice přímo podporuje dosažení strategického cíle Úmluvy o biologické rozmanitosti číslo 9, podle kterého do roku 2020 budou identifikovány nepůvodní invazní druhy a cesty jejich šíření, stanoví se priority v této oblasti a nebezpečné druhy se dostanou pod kontrolu.

Česká republika se na tomto poli řídí legislativou Evropské unie. Konkrétně nařízením Rady EU č. 708/2007 a nařízením Evropského parlamentu a Rady EU č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Nařízení č. 1143/2014 by se mělo týkat zejména druhů zanesených na tzv. Seznam nepůvodních invazních druhů s významným dopadem pro Unii. Bohužel, tento seznam obsahuje pouze 37 druhů, a to pouze ty, které není možné chovat a obchodovat s nimi. Nejsou tady ani výše uvedená kožešinová zvířata či problematické rostliny (bolševník, křídlatky), s čímž skutečně nemůžeme být spokojeni. Odborná veřejnost tyto nedostatky kritizuje a také někteří členové europarlamentu tlačí na nápravu.

Mění se i česká příroda

Situace v naší zemi není nijak lepší než u našich sousedů. Nepůvodních druhů rostlin, obratlovců a zejména bezobratlých přibývá. Nezabránily tomu ani přísnější regulační mechanismy. Podle údajů Agentury ochrany přírody a krajiny ČR se u nás z celkového počtu 1454 nepůvodních druhů rostlin a 595 nepůvodních druhů živočichů za invazní považuje 61 druhů rostlin a 113 druhů živočichů. Invazní druhy zatím u nás nejsou jednoznačně zahrnuty v žádné platné právní úpravě. Při jejich regulaci a kontrole se vychází zejména z těchto právních předpisů: Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a Vyhláška č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů.

Webové stránky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR komplexně informují o problematice invazních druhů na území Česka, včetně projektů na jejich likvidaci a nejúčinnějších metod hubení. Přináší také nejrůznější projekty, příručky, manuály, studie a publikace o invazních druzích. Protože ekonomicky nejefektivnější je včasné odhalení výskytu invazního druhu a okamžité zakročení, byl založen systém včasného varování s mapováním vybraných druhů, do něhož se může zapojit každý občan.

Problematikou nepůvodních invazních druhů se u nás zaobírá také nevládní organizace Český svaz ochránců přírody, který v roce 2006 vydal publikaci pod názvem Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Jde o vůbec první soupis vetřeleckých druhů na našem území. Publikace popisuje téměř 500 nejvýznamnějších u nás se vyskytujících nepůvodních druhů - 251 rostlin a 245 živočichů.

Invazní nepůvodní druhy jsou bezesporu globálním problémem. Ekologové je považují za druhou nejvýznamnější hrozbu pro živou přírodu, hned po ničení a úbytku přírodního prostředí. Pesimistický scénář nastiňuje budoucnost, kdy budou lidé na souši i ve vodách po celé planetě potkávat jenom stejné organismy. Globální oteplování a klimatické změny šíření vetřelců podporují. Už teď, kvůli vyšším teplotám, se mnohé rostliny a živočichové přesouvají do vyšších poloh. Ne všechny druhy se však dokážou na klimatickou změnu dobře adaptovat.

Zdroj: www.udrzitelny-rozvoj.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
19
11. 2019
19.11.2019 - Seminář, školení
Praha, ČVUT
INISOFT s.r.o.
20
11. 2019
20.11.2019 - Seminář, školení
Brno, ApS Brno s.r.o.
INISOFT s.r.o.
5
12. 2019
5.12.2019 - Seminář, školení
Praha, ČVUT
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí