Německo změní zákony, aby umožnilo technologii zachycování uhlíku

Německo změní zákony, aby umožnilo technologii zachycování a ukládání uhlíku v určitých průmyslových odvětvích náročných na oxid uhličitý (CO2). Řekl to dnes ministr hospodářství Robert Habeck. Jde o zásadní změnu postoje, k němuž přispívá snaha největší ekonomiky v Evropě dosáhnout do roku 2045 takzvané uhlíkové neutrality, což znamená, že se do ovzduší nebude vypouštět více skleníkových plynů, než kolik jich může být technicky uskladněno nebo kolik příroda může sama vstřebat.

Firmám z těžkého strojírenství, které nemají jinou možnost, jak snížit škodlivé emise, tak Německo umožní převážet a ukládat uhlíkové emise pod zemí. Zachycování a ukládání uhlíku, proces označovaný zkratkou CCS z anglického sousloví carbon capture and storage, odstraňuje z atmosféry oxid uhličitý produkovaný průmyslovými procesy nebo jej zachycuje v místě vypouštění a ukládá jej pod zem.

Klíčová strategie, kterou dnes Habeck představil, umožní při splnění stanovených podmínek export uhlíkových emisí do skladovacích zařízení v místech, jako je Norsko, a otevře průzkum výlučné ekonomické zóny Německa v Severním a Baltském moři, kde by případně mohla vzniknout úložná místa. Podle agentury Bloomberg jde o významný posun, protože ukládání uhlíku - které se zhruba před deseti lety setkalo s masivními protesty - bylo v zemi prakticky zakázáno.

V Německu bylo CCS omezeno zákonem přijatým v roce 2012, který dal spolkovým zemím právo vetovat jeho použití, uvedla agentura Reuters. Ale protože Německo coby největší znečišťovatel ovzduší emisemi CO2 v Evropě pravděpodobně nedosáhne svého cíle produkovat nulové emise do roku 2045, Berlín postoj k CCS přehodnotil. Nyní odhaduje, že do roku 2045 bude potřeba zachytit 34 až 73 milionů tun ročně.

Německo původně plánovalo, že klimatické neutrality dosáhne do roku 2050, pak ale tento cíl o pět let zkrátilo. Habeck poznamenal, že bez technologie zachycování, využívání a ukládání uhlíku nebude možné cíl splnit. "Pokud to neuděláme, dostaneme se do konkurenční nevýhody a pak nás to přijde draho," řekl Habeck na tiskové konferenci v Berlíně, kde představil vládní strategii k nakládání s emisemi uhlíku.

Evropská unie na začátku února představila plán, ve kterém členské státy žádá, aby vybudovaly úložiště uhlíkových emisí. Snaží se tak, aby do roku 2040 zmizelo až 400 milionů tun CO2. Skladování na pevnině však zůstane v Německu zakázáno, pokud vlády jednotlivých spolkových zemí výslovně nepožádají o výjimku. Spolkové země jsou ale v současné době proti takovému přesunu. Technologie CCS kvůli tomu budou mnohem dražší, protože odpad se musí přepravovat na mnohem větší vzdálenosti.

Spolková vláda plánuje dotovat náběh CCS v průmyslových odvětvích, jako je cement, vápno, základní chemie a spalování odpadu, protože ty nemají prakticky žádné jiné nástroje k dosažení čisté neutrality. Zvláštní režim, který předpokládá podporu provozních nákladů po dobu 15 let, už dostal od Evropské komise (EK) začátkem tohoto měsíce zelenou.

Návrh strategie říká, že zachycování uhlíku pro elektrárny spalující plyn nebo biomasu bude povoleno, ale mělo by být vyloučeno z financování, zatímco využití technologie pro uhelné elektrárny zůstává zakázáno. Tato omezení by měla uklidnit kritiky ze strany Zelených, která se důrazně postavila proti používání CCS v energetickém sektoru.

Největší ekologická skupina v zemi - Svaz na ochranu přírody Německa (NABU) - považuje povolení CCS pro plynové elektrárny za špatný signál. Podle ředitele výzkumného ústavu pro otázky klimatu Mercator Ottmara Edenhofera se však jeho použití v Německu pravděpodobně nestane obchodním případem. Ve střednědobém horizontu se totiž očekává růst cen emisních povolenek, což zdraží provoz plynáren. Země má také v plánu podpořit přechod na vodík.

"Proto nevidím nebezpečí, že se uzamkneme ve fosilních emisích," řekl Edenhofer.

Největší německá průmyslová skupina BDI tento krok vítá jako důležitý "pro konkurenční transformaci německého průmyslu směrem ke klimatické neutralitě". Přeprava zachyceného uhlíku zůstane klíčovým úkolem, zejména proto, že vláda neplánuje dotovat vybudování potrubní sítě pro CO2, ale chce, aby byla financována ze soukromých zdrojů. Společnost Open Grid Europe, která v současnosti plánuje vlastní síť pro přepravu až 18 milionů tun uhlíku, vzala toto rozhodnutí "se zájmem" na vědomí, říká vedoucí obchodního rozvoje Sabine Augustinová.

Producent cementu Heidelberg Materials bude v příštím roce poprvé skladovat uhlík v norském Breviku a také plánuje projekt CCS v německém Geseke. Firma uvádí, že bude čelit určitým potížím ve svých jižních závodech, které jsou daleko od potenciálních příbřežních úložišť. Pokrok tam bude záviset na tom, jak je bude možné připojit k síti CO2, řekl na tiskové konferenci s ministrem Habeckem generální ředitel firmy Dominik von Achten.

Habeck dodal, že podle změn zákona bude povolena přeprava CO2 a jeho skladování v podmořském dně. "Ta technologie je bezpečná, CO2 zůstává v zemi, a za druhé - už nám nezbývá čas," řekl ministr.

Než ale Berlín začne exportovat CO2 do zahraničí, bude muset ratifikovat doložku v takzvaném londýnském protokolu. To je mezinárodní smlouva, která upravuje právě nakládání s odpady v přeshraničním styku, uvedla agentura Reuters. Z geologického hlediska má Německo pod Severním mořem 1,5 až 8,3 miliardy tun skladovací kapacity CO2 a ročně by mohlo uložit až 20 milionů tun.