Jak napravit špatnou úroveň nakládání s bioodpady

Mylně jsem předpokládal, že při vypracování tohoto sdělení budu inspirován návrhem nového zákona o odpadech. Věcný záměr tohoto zákona proklamoval totiž plnou kompatibilitu s právem Evropského společenství. V loňském roce byla v EU přijata směrnice 99/31 ES o skládkách odpadu a její naplňování ovlivňuje revolučním způsobem nakládání s odpady v řadě států EU. Podle této směrnice jsou členské státy povinni vypracovat národní strategie pro snižování množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu ukládaného na skládky. Tato strategie musí zajistit aby do roku 2002 bylo množství biologicky odbouratelného odpadu přicházejícího na skládky sníženo na 75% celkové hmotnosti v roce 1995. Do roku 2005 je třeba snížit toto množství na 50% a do roku 2010 na 25% hmotnosti roku 1995. Tato strategie musí obsahovat opatření k dosažení výše uvedených cílů prostředky jako je recyklace, kompostování, výroba bioplynu nebo materiálové a energetické využití. Připravovaný zákon o odpadech se v podstatě problematikou bioodpadu nezabývá a veškeré priority nakládání s odpady řeší jen proklamativně. Zákon rovněž účinně nevyužívá ekonomické nástroje, jako jsou poplatky a odvody při skládkování biologicky rozložitelných odpadů. Zákon ukládá povinnost zajistit využití odpadů před jejich odstraněním a materiálové využití odpadů má přednost před energetickým využitím. Splnění těchto povinností se však nevyžaduje, nejsou-li pro takto získaný materiál nebo energii tržní podmínky v daném čase a místě. Zajištění shody návrhu zákona s citovanou direktivou EU je proklamováno opětovným zavedením plánů odpadového hospodářství. Plán odpadového hospodářství České republiky by měl stanovit povolený hmotnostní podíl odpadů pro ukládání na skládky a způsoby dosažení tohoto cíle. Tento plán, podle kterého se mají řídit původci odpadů, obce i kraje, bude zpracován až do tří let od nabytí účinnosti zákona. V souvislosti s naším přidružením do EU budou muset být přijaty opatření ke zvýšení separace bioodpadů, který bude následně kompostován nebo zpracován na bioplynových stanicích. Zatím u podobných opatření v odpadovém hospodářství vždy selhala regulační role státu a tržní mechanismy směřují bioodpad jako součást směsného odpadu na skládky. Separace, oddělený svoz a zpracování bioodpadu vyžaduje nejen zvýšené investiční a provozní náklady, ale i náročnou propagaci a osvětovou aktivitu u obyvatelstva. Úspěšné příklady v České republice, zejména aktivity Technických služeb Nová Paka a firmy Joga Luhačovice, však dokazují, že tento problém je technicky řešitelný a že je potřeba řešit zejména způsob financování. Separovaný sběr a využívání bioodpadu by se mělo stát součástí integrovaného systému nakládání s odpady. V zahraničních integrovaných systémech, jako je např. francouzský Eco-Embalages nebo belgický Fost Plus je vyjádřena společná zodpovědnost výrobců, obchodu a obcí za odpady. Jedním systémem sběru a třídění odpadů je možné využít toky pocházející od občanů, obecních služeb a malých provozoven bez ohledu na to, zda odpady pocházejí z obalů nebo z použitého zboží. Je tedy logické zapojit do separace a odděleného sběru odpadů bioodpad, a tak výrazně snížit množství zbytkového směsného odpadu ukládaného na skládky. Na nákladech na separaci plastů, skla a papíru se podílí výrobci a uživatelé obalů, kteří vkládají do integrovaného systému poplatky na zabezpečení recyklace. Kde je však možné hledat úhradu nákladů recyklace bioodpadu? Zdrojem komunálního bioodpadu je zejména užití potravin. Zatížení potravin ekologickou daní ve prospěch recyklace bioodpadu považuji za neprůchodné. Zdrojem financování by mohl být Státní fond životního prostředí ČR, který spravuje příjmy z rizikové složky za odpady ukládané na skládky. Riziková složka poplatku se ale netýká komunálních odpadů. Při ukládání komunálních odpadů na skládky odvádí provozovatel dle zákona základní poplatek, a to obci, na jejímž katastrálním území je skládka. Toto pravidlo by ovšem bylo možné změnit tak, že příjem obce by bylo pouze 80% základní složky poplatku a zbývajících 20% by se odvádělo do SFŽP na úhradu nákladů na recyklaci separovaného bioodpadu prostřednictvím integrovaného systému, jako je v ČR systém Eko-Kom. V roce 2002 by tento finanční podíl představoval 132 mil. Kč, což by umožnilo nastartovat separaci a oddělený sběr bioodpadů v řadě obcí. Jaroslav Váňa Zdroj: