zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

PŘÍRODA: Životy dlouhé i krátké

13.08.2002
Příroda
PŘÍRODA: Životy dlouhé i krátké
Délka života určitých rostlin kolísá mezi dvěma extrémy. Některé žijí tisíce let, ale rostou tak pomalu, že lze stěží poznat, zda jsou ještě naživu. Jiné nemrhají zbytečně časem a k naplnění jejich celého života stačí pár týdnu.
PUSTÁ POUŠŤ SE STÁVÁ KVĚTINOVÝM KOBERCEM Když v poušti zaprší, pokryje se holá půda kobercem květů. Interval mezi dešti přitom může trvat rok i déle. Vlhkost zapůsobí jako výstřel na startu závodu v rozmnožování. Během pár dnů vyklíčí miliony rostlinek. Semena mohla ležet v půdě pouště i léta a čekala na vzácnou bouři, aby se probudila k životu. Vzápětí pokrývají zemi exotické květy, které opylí hmyz a jež rychle tvoří vlastni semena. Představení má však krátký život, jakmile slunce vláhu vysuší, rostliny zvadnou a uhynou. Zbude pouze šustící uschlé listi a roztroušená semena, která budou čekat na příští déšť. NEJSTARŠÍ POKOJOVÁ ROSTLINA Většina pokojových rostlin žije jen pár let. V londýnské zahradě Kew Gardens ale naleznete jedince, kterému se v květináči dobře daří již třetí století. Cykas druhu Encephalartos altensteinii koupili v Jižní Africe v roce 1775. Cykasy jsou tropické a subtropické rostliny, které na Zemi rostly dokonce ještě dříve, než se po ní potulovali dinosauři. Vyskytují se v lesích nebo v otevřených suchých oblastech. Jejich většinou nevětvený kmen nese jediný chochol listů, takže vyhlížeji jako palmy. Maji však samčí a samičí šištice, podobně jako jehličnany. NESMRTELNÝ KEŘ V pouštích Severní Ameriky roste křovina, která jak se zdá může žít teoreticky navěky. Keř druhu Larrea tridentata, nazývaný podle svého pronikavého zápachu „kreozotový keř\", roste velmi pomalu. Stejně jako ostatní rostliny kvete a vytváří semena, ale zároveň raší nové výhony i z jeho kořenů. Kolem mateřské rostliny se tito „klonovaní jedinci\" šíří v kruhu. Protože i z jejich kořenů raší nové rostliny, průměr kruhu se každých 500 let pravidelně rozšiřuje zhruba o jeden metr. Odhaduje se, že nejstarší známý ji jedinec „King Clone\" z Mohavské poušti existuje již více než 11 000 let. První výhonek rostliny, která vyrostla ze semene, již dávno zahynul, ale vegetativně vyrostlé odnože, které sdílejí totožné geny, žiji, a činí tak tuto rostlinu potenciálně nesmrtelnou. SEMENA CESTUJÍCÍ ČASEM V hrobce vládce Egypta faraona Tutanchamona se našlo několik zrnek obilí. Protože bylo staré 3400 let, málokdo tušil, že by mohlo vyklíčit a růst; přesto se tak stalo. Ani tato dlouhá doba však nepředstavuje pro semena rekord. V kanadské Arktidě nalezl roku 1954 jeden horník nejstarší živá semena na světě. Při kopání našli v zemi na siť chodeb lumíků; v jednom z nich byla zásobárna s hluboce zmraženými semeny vlčího bobu arktického. Tato semena, jejichž stáři bylo určeno na 10 000 let, po rozmražení vyklíčila. BOROVICE STARŠÍ NEŽ PYRAMIDY Na rozdíl od neustále se „zmlazujícího\" klonu může jediná rostlina žít i 5000 let. Vysoko v kanadské části Skalistých hor i v kalifornské Sierra Nevadě se na mrazem rozpukaných skalních svazích drží života pokroucené sukovité borovice osinaté. Tajemstvím jejich dlouhého žití je malý růst. V mládí přípomínají přímým kmínkem a jehličím vánoční strom. Ale po dosažení dospělosti - a tím spíše po tisíci letech věku si ledové větry a pálící horské slunce vybírají svou daň. Oklešťují jim totiž větve stejnou rychlostí , s jakou nové části dorůstají. Když strom dosáhne věku tří až čtyř tisíc let může být většina jeho řeva odumřená. Ale toto tvrdé, pryskyřicí prosáklé dřevo odolává hnilobě a rozkladu. Proto i mrtvé kmeny stojí ještě dlouho potom co stromy uhynou. Letokruhy jejich mrtvého dřeva však vědcům poskytují podrobný obraz místního klimatu až do doby před 8000 lety Zdroj: Neviditelný pes
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí