Svět a skleníkové plyny

Již v roce 1988 Valné shromáždění OSN uznalo rezolu cí změnu klimatu jako budoucí společný problém všeho lidstva. V roce 1992 přijali na světovém summitu v Rio de Janeiru zástupci všech států Rámcovou úmluvu o změně klimatu, která vyjadřuje nutnost snižovat emise skleníkových plynů jako hlavní příčiny narůstajícího skleníkového efektu. Tehdejší představa, že se svět vydal na dobrou cestu, se však naplnila jen polovičatě. Rusko drží trumfy V roce 1997 na konferenci v Kjótu vznikl již slavný Kjótský protokol. V něm se ekonomicky vyspělé země zavázaly napravit, co napáchaly, a snížit do období 20082012 množství vypouštěných skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta ročně oproti úrovni z roku 1990. Problémem však je, že Kjótský protokol dodnes nevstoupil v platnost. Do konce roku 2002 jej ratifikovalo 101 států, a to včetně ČR. Na tyto země dohromady připadá za tím jen 43,9 % celosvětových emisí. Aby však protokol začal platit, musí jej podepsat 55 ekonomicky vyspělých států s 55% podílem emisí. Chybí tedy 11,1 %. Nejvíce by pomohl podpis Spojených států (podíl 36,4%) ty se však odmítají z ekonomických i politických důvodů připojit. Je jisté, že se neodhodlá ani Austrálie (2 %). Klíčovou zemí je tedy dnes Rusko (17,4 %). To má nyní moc zvrátit situaci a rozhodnout o dalším osudu Kjótského protokolu (a do jisté míry i o stavu naší budoucí planety). Stále však váhá. Přikloní se k EU, která představuje největšího tahouna ve snižování emisí, nebo k USA? Nejspíš rozhodne to, kdo dá víc. Emise na prodej Do hry zanedlouho vstoupí i trh s emisemi. Od roku 2005 s nimi bude možné obchodovat v rámci EU, od roku 2008 mezi všemi zeměmi Kjótského protokolu. Stát, který sníží emise o víc, než se zavázal, bude moci uspořené emise prodávat zemím, které naopak limit stále překračují. V Anglii již půl roku zkusmo s emisemi obchodují: začali s cenou pět dolarů za tunu oxidu uhličitého, na podzim vzrostla cena na téměř 20 dolarů za tunu. Význam těchto čísel dokumentuje to, že Rusko podle svých ekonomických výhledů počítá s každoroční úsporou přibližně 500 milionů tun CO 2 ... Situaci komplikuje i to, že podle Kjótského protokolu se závazky vztahují jen na vyspělé státy, hlavní viníky dosavadního znečišťování. Avšak zatímco v roce 1990 na ekonomicky vyspělé státy připadaly dvě třetiny celosvětové produkce emisí, dnes se situace výrazně mění jen v Číně za posledních dvacet let vzrostly emise na trojnásobek, prudký nárůst je znát v Indii a vůbec celé jihovýchodní Asii a na konci desetiletí se dá očekávat, že množství emisí, které budou do atmosféry vypouštět rozvojové země, bude vyšší než z ekonomicky nejvyspělejších států. Požadavek USA, aby se k jejich snižování na bázi dobrovolnosti zavázaly i rozvojové země, však neprošel. A tak koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zatím stále stoupá. Oxid uhličitý vypuštěný do atmosféry v ní vydrží 50 až 100 let, jiné skleníkové plyny ještě výrazně déle. \"Aby lidstvo vrátilo planetu do předindustriální podoby, muselo by snížit množství emisí asi o 50 procent,\" podotýká český a mezinárodní expert na klimatologii Jan Pretel. Zatím je problémem naplnit redukční závazek pouhých pěti procent. \"Přesto zůstávám optimistou. Věřím, že Kjótský protokol, třeba v nějaké modifikované podobě začne platit. Časem neodvratně dojdou pevná fosilní paliva a lidstvo bude muset přejít na nějaké čistší zdroje, například vodík.\" Zdroj: Mladá fronta Dnes