Ochrana ovzduší s otazníky 2/ Regulace světelného znečištění
Zcela novou pravomocí je (nejen pro obce) regulace tzv. světelného znečištění.
Světelným znečištěním rozumí zákon každou formu osvětlení
[https://www.kamsnim.cz/categories/svetla] umělým světlem, které je rozptýleno
mimo oblasti, do kterých je určeno, zejména míří-li nad hladinu obzoru /srov. §
2 odst. 1 písm. r) zákona/. Vlastní regulaci světelného znečištění nemá provádět
zákon, nýbrž nařízení vlády (srov. § 3 odst 12 a § 55 odst. 1) a nařízení
jednotlivých obcí. Podle § 3 odst. 12 zákona mají být nařízením vlády stanovena
místa a prostory, kde nesmí docházet k výskytu světelného znečištění, a dále
činnosti, na které se vztahuje povinnost podle § 3 odst. 10, jakož i opatření ke
snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění a limity stanovující
horní mez světelného znečištění. V § 3 odst. 10 se říká, že při činnostech v
místech a prostorech stanovených prováděcím právním předpisem (tedy nařízením
vlády) je každý povinen plnit nařízení orgánu obce a v souladu s ním provádět
opatření k zamezení výskytu světelného znečištění ovzduší. Ze srovnání znění § 3
odst. 12 a § 3 odst. 10 lze dojít k závěru, že zákon umožňuje (nebo snad dokonce
předpokládá), aby nařízení obce bylo přísnější než nařízení vlády, neboť zatímco
nařízení vlády má stanovovat \"opatření ke snižování nebo předcházení výskytu
světelného znečištění\", podle nařízení obce se mají \"provádět opatření k
zamezení výskytu světelného znečištění\". Připomeňme, že podle § 61 odst. 2
písm. a) zákona o obcích se orgány obce při vydávání nařízení řídí zákony a
jinými právními předpisy. Z toho plyne, že nařízení obce nemůže být s nařízením
vlády v rozporu. To ale není všechno. Podle § 50 odst. 1 písm. h) zákona o
ovzduší je obec zmocněna vydat nařízení, jímž může na svém území stanovit
\"opatření ke snižování nebo předcházení výskytu\" světelného znečištění ovzduší
podle § 3 odst. 10, ačkoliv § 3 odst. 10 mluví v souvislosti s nařízením obce o
opatřeních k \"zamezení výskytu\". Obě ustanovení zmocňující obce k vydávání
nařízení si tedy navzájem odporují a bez jejich novelizace bude velmi obtížné
nařízení obce vydat, neboť zákon nedává jasnou odpověď na to, co vlastně takové
nařízení má (může) obsahovat a jaké jsou tedy \"meze zákona\" ve smyslu čl. 79
odst. 3 Ústavy. V každém případě je ale poměrně nezvyklé, aby nařízení obce
plnilo funkci jakéhosi \"prováděcího\" předpisu k nařízení vlády, což zákon
předpokládá a zakládá tím potenciální možnost kolize těchto právních předpisů a
kompetenčního konfliktu mezi místní a ústřední správou. Regulace světelného
znečištění by měla (i s ohledem na to, že půjde o věc zcela novou) zřejmě zůstat
vyhrazena vrcholnému orgánu výkonné moci s celostátní působností, tedy vládě,
popř. Ministerstvu životního prostředí. Josef Vedral, právník, Kancelář Svazu
měst a obcí ČR ZDROJ: MODERNÍ OBEC
Zcela novou pravomocí je (nejen pro obce) regulace tzv. světelného znečištění. Světelným znečištěním rozumí zákon každou formu osvětlení umělým světlem, které je rozptýleno mimo oblasti, do kterých je určeno, zejména míří-li nad hladinu obzoru /srov. § 2 odst. 1 písm. r) zákona/. Vlastní regulaci světelného znečištění nemá provádět zákon, nýbrž nařízení vlády (srov. § 3 odst 12 a § 55 odst. 1) a nařízení jednotlivých obcí. Podle § 3 odst. 12 zákona mají být nařízením vlády stanovena místa a prostory, kde nesmí docházet k výskytu světelného znečištění, a dále činnosti, na které se vztahuje povinnost podle § 3 odst. 10, jakož i opatření ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění a limity stanovující horní mez světelného znečištění. V § 3 odst. 10 se říká, že při činnostech v místech a prostorech stanovených prováděcím právním předpisem (tedy nařízením vlády) je každý povinen plnit nařízení orgánu obce a v souladu s ním provádět opatření k zamezení výskytu světelného znečištění ovzduší. Ze srovnání znění § 3 odst. 12 a § 3 odst. 10 lze dojít k závěru, že zákon umožňuje (nebo snad dokonce předpokládá), aby nařízení obce bylo přísnější než nařízení vlády, neboť zatímco nařízení vlády má stanovovat \"opatření ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění\", podle nařízení obce se mají \"provádět opatření k zamezení výskytu světelného znečištění\". Připomeňme, že podle § 61 odst. 2 písm. a) zákona o obcích se orgány obce při vydávání nařízení řídí zákony a jinými právními předpisy. Z toho plyne, že nařízení obce nemůže být s nařízením vlády v rozporu.
To ale není všechno. Podle § 50 odst. 1 písm. h) zákona o ovzduší je obec zmocněna vydat nařízení, jímž může na svém území stanovit \"opatření ke snižování nebo předcházení výskytu\" světelného znečištění ovzduší podle § 3 odst. 10, ačkoliv § 3 odst. 10 mluví v souvislosti s nařízením obce o opatřeních k \"zamezení výskytu\". Obě ustanovení zmocňující obce k vydávání nařízení si tedy navzájem odporují a bez jejich novelizace bude velmi obtížné nařízení obce vydat, neboť zákon nedává jasnou odpověď na to, co vlastně takové nařízení má (může) obsahovat a jaké jsou tedy \"meze zákona\" ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy.
V každém případě je ale poměrně nezvyklé, aby nařízení obce plnilo funkci jakéhosi \"prováděcího\" předpisu k nařízení vlády, což zákon předpokládá a zakládá tím potenciální možnost kolize těchto právních předpisů a kompetenčního konfliktu mezi místní a ústřední správou. Regulace světelného znečištění by měla (i s ohledem na to, že půjde o věc zcela novou) zřejmě zůstat vyhrazena vrcholnému orgánu výkonné moci s celostátní působností, tedy vládě, popř. Ministerstvu životního prostředí.
Josef Vedral,
právník,
Kancelář Svazu měst a obcí ČR
ZDROJ: MODERNÍ OBEC
Sdílet článek na sociálních sítích