Ochrana ovzduší s otazníky 3/ Programy snižování emisí a zlepšení kvality ovzduší
Programy snižování emisí znečišťujících látek (§ 6) se mají zpracovávat jak na
úrovni státu, tak na úrovni krajů a obcí. Národní programy zpracovávané
Ministerstvem životního prostředí se budou vydávat ve formě nařízení vlády,
krajské a místní programy ve formě nařízení kraje, resp. nařízení obce (§ 6
odst. 3 a 6). Zatímco krajům dává zákon povinnost programy snižování emisí
zpracovávat, obcím dává na výběr, zda k takovému kroku přistoupí či nikoliv (§ 6
odst. 5 - \"orgán kraje je povinen zpracovat pro své území krajský program
snižování emisí\", resp. \"orgán obce může zpracovat pro své území místní
program snižování emisí\"). Krajské programy mají být v souladu s národními
programy a místní (obecní) programy v souladu s národními a krajskými programy
(§ 6 odst. 5). Otázkou však zůstává, jak se hned z počátku podaří toto
ustanovení naplnit, protože podle § 54 odst. 3 je Ministerstvo životního
prostředí povinno předložit první národní program snižování emisí podle § 6
odst. 3 vládě do 30. 6. 2003, zatímco podle § 54 odst. 4 byly orgány obcí a
krajů povinny vypracovat programy snižování emisí podle § 6 odst. 5 již do 1.
ledna 2003 (!). Toto ustanovení vyvolává otazníky zřejmým rozporem termínů pro
zpracování jednotlivých typů programů, které mají být podle zákona v souladu
(odpovídalo by tedy povaze věci, aby byl nejprve připraven a přijat program
celostátní a teprve poté programy krajské a po nich obecní), a také tím, že v
rozporu s § 6 odst. 5 obsahuje výslovně vyjádřenou povinnost orgánů obcí
(\"orgány obcí vypracují\") vypracovat programy snižování emisí znečišťujících
látek podle § 6 odst. 5, ačkoliv toto ustanovení dává orgánům obcí toliko
možnost a nikoliv povinnost k takovému kroku přistoupit. Lze se tedy jen
dohadovat, jestli úmysl tvůrců zákona směřoval skutečně k tomu, aby se samotné
obce (jejich orgány) rozhodly, zda k přijetí programu snižování emisí přikročí,
či nikoliv a přechodné ustanovení je pouze špatně formulováno. Pokud jde o
časovou souslednost přijímání programů snižování emisí, orgány krajů (případně
obcí), budou mít možnost buď tyto programy vydat v termínu, který jim v
přechodném ustanovení ukládá zákon (ovšem s rizikem, že po vydání nařízení
vlády, kterým se vyhlašuje národní program, je budou muset přepracovat), nebo
vyčkat vydání národního programu s tím, že nedostojí své zákonné povinnosti
plynoucí z přechodných ustanovení. Je naprosto zřejmé, že by zákon neměl orgány
veřejné správy před obdobná neřešitelná dilemata stavět. Vedle programů
snižování emisí znečišťujících látek se budou přijímat i programy ke zlepšení
kvality ovzduší (§ 7). Jak orgány krajů, tak orgány obcí budou povinny takové
programy zpracovávat v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší (§ 7 odst. 6).
Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší mají být na základě § 7 odst. 11 vymezeny
nařízením vlády. Podle § 7 odst. 4 má ale vymezení oblastí podle odst. 1 tohoto
ustanovení, tedy oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší (a také oblastí podle
odst. 3), a jejich případné změny provádět jednou za rok Ministerstvo životního
prostředí. Mají-li ale být oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší definovány
nařízením vlády (viz § 7 odst. 11 a § 55 odst. 1), není možné, aby je současně
určovalo (a měnilo) Ministerstvo životního prostředí. Je otázkou, jak se s tímto
rozporem mezi jednotlivými ustanoveními zákona legislativní praxe vyrovná,
nehledě k tomu, že § 7 odst. 11 předpokládá vydání právního předpisu (nařízení
vlády), zatímco ve druhém případě (§ 7 odst. 4) forma výslovně stanovena není,
což je více než sporné z hlediska čl. 2 odst. 3 Ústavy (s ohledem na čl. 79
odst. 3 Ústavy ČR je naopak vydání právního předpisu vyloučeno) a je otázkou,
jaká by vůbec byla právní závaznost takového nepojmenovaného aktu. Vymezení
oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší má pro obce (i kraje) zásadní význam,
neboť právě od skutečnosti, zda obec spadá či nespadá do oblasti se zhoršenou
kvalitou ovzduší, se odvozuje její zákonná povinnost programy ke zlepšení stavu
kvality ovzduší vypracovávat. Toto vymezení by proto mělo být na celostátní
úrovni provedeno jednoznačně. Obdobně to platí i pro vymezení oblastí s dobrou
kvalitou ovzduší (§ 7 odst. 3 a 4 a § 7 odst. 11). Josef Vedral, právník,
Kancelář Svazu měst a obcí ČR ZDROJ: MODERNÍ OBEC
Programy snižování emisí znečišťujících látek (§ 6) se mají zpracovávat jak na úrovni státu, tak na úrovni krajů a obcí. Národní programy zpracovávané Ministerstvem životního prostředí se budou vydávat ve formě nařízení vlády, krajské a místní programy ve formě nařízení kraje, resp. nařízení obce (§ 6 odst. 3 a 6). Zatímco krajům dává zákon povinnost programy snižování emisí zpracovávat, obcím dává na výběr, zda k takovému kroku přistoupí či nikoliv (§ 6 odst. 5 - \"orgán kraje je povinen zpracovat pro své území krajský program snižování emisí\", resp. \"orgán obce může zpracovat pro své území místní program snižování emisí\").
Krajské programy mají být v souladu s národními programy a místní (obecní) programy v souladu s národními a krajskými programy (§ 6 odst. 5).
Otázkou však zůstává, jak se hned z počátku podaří toto ustanovení naplnit, protože podle § 54 odst. 3 je Ministerstvo životního prostředí povinno předložit první národní program snižování emisí podle § 6 odst. 3 vládě do 30. 6. 2003, zatímco podle § 54 odst. 4 byly orgány obcí a krajů povinny vypracovat programy snižování emisí podle § 6 odst. 5 již do 1. ledna 2003 (!). Toto ustanovení vyvolává otazníky zřejmým rozporem termínů pro zpracování jednotlivých typů programů, které mají být podle zákona v souladu (odpovídalo by tedy povaze věci, aby byl nejprve připraven a přijat program celostátní a teprve poté programy krajské a po nich obecní), a také tím, že v rozporu s § 6 odst. 5 obsahuje výslovně vyjádřenou povinnost orgánů obcí (\"orgány obcí vypracují\") vypracovat programy snižování emisí znečišťujících látek podle § 6 odst. 5, ačkoliv toto ustanovení dává orgánům obcí toliko možnost a nikoliv povinnost k takovému kroku přistoupit.
Lze se tedy jen dohadovat, jestli úmysl tvůrců zákona směřoval skutečně k tomu, aby se samotné obce (jejich orgány) rozhodly, zda k přijetí programu snižování emisí přikročí, či nikoliv a přechodné ustanovení je pouze špatně formulováno. Pokud jde o časovou souslednost přijímání programů snižování emisí, orgány krajů (případně obcí), budou mít možnost buď tyto programy vydat v termínu, který jim v přechodném ustanovení ukládá zákon (ovšem s rizikem, že po vydání nařízení vlády, kterým se vyhlašuje národní program, je budou muset přepracovat), nebo vyčkat vydání národního programu s tím, že nedostojí své zákonné povinnosti plynoucí z přechodných ustanovení. Je naprosto zřejmé, že by zákon neměl orgány veřejné správy před obdobná neřešitelná dilemata stavět.
Vedle programů snižování emisí znečišťujících látek se budou přijímat i programy ke zlepšení kvality ovzduší (§ 7). Jak orgány krajů, tak orgány obcí budou povinny takové programy zpracovávat v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší (§ 7 odst. 6). Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší mají být na základě § 7 odst. 11 vymezeny nařízením vlády. Podle § 7 odst. 4 má ale vymezení oblastí podle odst. 1 tohoto ustanovení, tedy oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší (a také oblastí podle odst. 3), a jejich případné změny provádět jednou za rok Ministerstvo životního prostředí. Mají-li ale být oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší definovány nařízením vlády (viz § 7 odst. 11 a § 55 odst. 1), není možné, aby je současně určovalo (a měnilo) Ministerstvo životního prostředí. Je otázkou, jak se s tímto rozporem mezi jednotlivými ustanoveními zákona legislativní praxe vyrovná, nehledě k tomu, že § 7 odst. 11 předpokládá vydání právního předpisu (nařízení vlády), zatímco ve druhém případě (§ 7 odst. 4) forma výslovně stanovena není, což je více než sporné z hlediska čl. 2 odst. 3 Ústavy (s ohledem na čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR je naopak vydání právního předpisu vyloučeno) a je otázkou, jaká by vůbec byla právní závaznost takového nepojmenovaného aktu.
Vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší má pro obce (i kraje) zásadní význam, neboť právě od skutečnosti, zda obec spadá či nespadá do oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší, se odvozuje její zákonná povinnost programy ke zlepšení stavu kvality ovzduší vypracovávat.
Toto vymezení by proto mělo být na celostátní úrovni provedeno jednoznačně. Obdobně to platí i pro vymezení oblastí s dobrou kvalitou ovzduší (§ 7 odst. 3 a 4 a § 7 odst. 11).
Josef Vedral,
právník,
Kancelář Svazu měst a obcí ČR
ZDROJ: MODERNÍ OBEC
Sdílet článek na sociálních sítích