Živý jarní skvost jako unikát

Třebaže naše rána ještě spolehlivě oblažují mrazy a paní Zima se ani zdaleka ještě nechystá odložit své žezlo, přece jen je ve vzduchu už cítit blížící se jaro. A k symbolům jara neodlučně patří květiny. Svazečky sněženek nabízejí pouliční prodavači někdy již na přelomu února a března a bledule často zdvíhají svou bělostnou hlavičku ještě nad kopičkami sněhu. Kvítkem času předjarního je však také kandík psí zub. Roste ovšem jen na jediném místě v Čechách, a navíc v přísně chráněné přírodní rezervaci na Malém Medníku v Posázaví. Kvítek kandíku připomínající květ bramboříku nevydrží svěží dlouho a po příchodu astronomického jara jeho kvítky brzy mizí. O jeho pojmenování se zasloužil vzhled cibulky, která má tvar psího špičáku. Je uložena ve větší hloubce a lidskému oku je skryta. Charakteristické pro kandík jsou také dva přízemní listy s purpurovými skvrnami na povrchu. Kandík psí zub (Erythronium dens canis) je přísně chráněná rostlinka a celá oblast Velkého a Malého Medníku v Dolním Posázaví byla již v roce 1933 prohlášena za státní přírodní rezervaci. Je běžný v oblasti Jadranu a na Medníku má své nejsevernější naleziště v Evropě. O liliovitou rostlinku se vedly dlouho spory, zda ji tu nevysadili zlatokopové z jihu Evropy, po nichž na svazích zbyly dodnes patrné stopy těžby. Veškeré pokusy o jeho přesazení skončily neúspěchem. Růžové kvítky kandíku se dnes počítají již jen na stovky a jejich jednotlivé objevy jsou opatřovány ceduličkami od ochranářů i s příslušnými daty. Nyní lze sice zakoupit okrasný a vypěstěný kříženec kandíku, ale ten má již květ žlutý. Zdroj: Českobudějovické listy