Virtuální elektrárny
Dvě takovéto výrobny elektřiny začaly už před dvěma lety v Denveru /Colorado a v
Albuquerque/Nové Mexiko. Jde o kapacity, které v regionálním měřítku spojují
sítě malých elektrogenerátorů. V budoucnosti zřejmě budou takovéto virtuální
elektrárny spojovat stovky a tisíce generátorů a stanou se konkurenty velkých
elektráren o výkonech od 250 do 1000 MW. Nicméně zatím ještě \"jedou v malém
měřítku. - např. v Denveru jde o propojení pěti rezervních generátorů v
průmyslových a komerčních firmách. Tyto generátory dohromady mohou mít výkon 5
MW. V Albuquerque jde o propojení více než desítky generátorů, s maximálním
výkonem 25 MW. Jak celý systém funguje? Odběratelé platí operátorům virtuálních
elektráren za instalaci a údržbu těchto kapacit, které jsou ovšem po značnou
část roku mimo provoz. Od okamžiku, kdy začnou do sítě dodávat proud, platí
odběratelé i za spotřebované palivo použité k výrobě elektřiny. Takové situace
nastávají při nedostatku proudu v době mimořádných veder anebo naopak mrazu. Je
evidentní, že tu jde o určitou paralelu k firmám, které distribuují elektřinu ve
velkém, a že odběratelé tak omezují prostor, v němž jsou vystaveni evtl.
cenovému nátlaku ze strany těchto velkodistributorů. Jak odběratelé tak
operátoři mohou s proudem z virtuálních kapacit obchodovat, tj. mohou jej
prodávat velkoobchodním způsobem. Využívání malých virtuálních elektráren má
zatím jeden háček, a to ten, že proud se v nich vyrábí většinou v
dieselagregátech, což znamená, že nežádoucím vedlejším produktem kromě elektřiny
jsou saze a smog obsahující oxidy dusíku. Proto společnost Encorp, které připadá
v USA role průkopníka virtuálních elektráren, počítá s tím, že dieselgenerátory
budou dříve nebo později převedeny na spalování přírodního plynu. Následkem toho
se obsah NOx sníží pod hranici 300 miliontin. Avšak i tato hladina znečištění
může být podle hlavního technologa zmíněné firmy Billa Saylora shledána příliš
vysokou z hlediska čistoty ovzduší ve městech. Stát Texas např. už dnes
požaduje, aby malé generátory produkovaly pouze 9 miliontin NOx, a počínaje
rokem 2005 má být limit pro malé generátory ještě snížen na 3 miliontiny. To
jsou velmi přísné podmínky, ale je to zároveň výzva pro techniky a vývojáře
mikroturbín. Ředitel továrny Capstone Turbine vyrábějící mikroturbíny pan Ake
Almgren říká, že této úrovně už u nich bylo dosaženo, a že nyní se pracuje na
turbínách s ještě nižším podílem Nox ve spalinách. Tato vyhlídka se zdá jako
reálnější resp. bližší u palivových článků než u mikroturbín - u palivových
článků už totiž bylo dosaženo hladiny 1 miliontina NOx. V tomto smyslu lze
hovořit o (téměř) absolutní neškodnosti pro ovzduší. ZDROJ: TECHNIK
Dvě takovéto výrobny elektřiny začaly už před dvěma lety v Denveru /Colorado a v Albuquerque/Nové Mexiko. Jde o kapacity, které v regionálním měřítku spojují sítě malých elektrogenerátorů. V budoucnosti zřejmě budou takovéto virtuální elektrárny spojovat stovky a tisíce generátorů a stanou se konkurenty velkých elektráren o výkonech od 250 do 1000 MW.
Nicméně zatím ještě \"jedou v malém měřítku. - např. v Denveru jde o propojení pěti rezervních generátorů v průmyslových a komerčních firmách. Tyto generátory dohromady mohou mít výkon 5 MW. V Albuquerque jde o propojení více než desítky generátorů, s maximálním výkonem 25 MW.
Jak celý systém funguje? Odběratelé platí operátorům virtuálních elektráren za instalaci a údržbu těchto kapacit, které jsou ovšem po značnou část roku mimo provoz. Od okamžiku, kdy začnou do sítě dodávat proud, platí odběratelé i za spotřebované palivo použité k výrobě elektřiny. Takové situace nastávají při nedostatku proudu v době mimořádných veder anebo naopak mrazu.
Je evidentní, že tu jde o určitou paralelu k firmám, které distribuují elektřinu ve velkém, a že odběratelé tak omezují prostor, v němž jsou vystaveni evtl. cenovému nátlaku ze strany těchto velkodistributorů.
Jak odběratelé tak operátoři mohou s proudem z virtuálních kapacit obchodovat, tj. mohou jej prodávat velkoobchodním způsobem.
Využívání malých virtuálních elektráren má zatím jeden háček, a to ten, že proud se v nich vyrábí většinou v dieselagregátech, což znamená, že nežádoucím vedlejším produktem kromě elektřiny jsou saze a smog obsahující oxidy dusíku. Proto společnost Encorp, které připadá v USA role průkopníka virtuálních elektráren, počítá s tím, že dieselgenerátory budou dříve nebo později převedeny na spalování přírodního plynu. Následkem toho se obsah NOx sníží pod hranici 300 miliontin.
Avšak i tato hladina znečištění může být podle hlavního technologa zmíněné firmy Billa Saylora shledána příliš vysokou z hlediska čistoty ovzduší ve městech. Stát Texas např. už dnes požaduje, aby malé generátory produkovaly pouze 9 miliontin NOx, a počínaje rokem 2005 má být limit pro malé generátory ještě snížen na 3 miliontiny.
To jsou velmi přísné podmínky, ale je to zároveň výzva pro techniky a vývojáře mikroturbín. Ředitel továrny Capstone Turbine vyrábějící mikroturbíny pan Ake Almgren říká, že této úrovně už u nich bylo dosaženo, a že nyní se pracuje na turbínách s ještě nižším podílem Nox ve spalinách.
Tato vyhlídka se zdá jako reálnější resp. bližší u palivových článků než u mikroturbín - u palivových článků už totiž bylo dosaženo hladiny 1 miliontina NOx. V tomto smyslu lze hovořit o (téměř) absolutní neškodnosti pro ovzduší.
ZDROJ: TECHNIK
Sdílet článek na sociálních sítích