Ochrana ovzduší s otazníky - 9

Řada ustanovení zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší upravujících pravomoci obcí vyvolává otazníky a může v praxi způsobit spory a nejasnosti. Nebude na škodu se této problematice věnovat právě z hlediska samosprávy. V tomto posledním díle se budeme zabývat ukládáním sankcí a vztahu uvedeného zákona k správnímu řádu. Obecná pravidla pro ukládání pokut obsahuje § 40 odst. 11 až 15 a § 41. Podle § 41 odst. 1 lze řízení o uložení pokuty zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinnosti, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti nebo zákazu došlo. MEZITITULEK: Kdy je možné uložit pokutu Dojde-li v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty k opětovnému porušení povinnosti, za které již byla uložena pokuta, a provozovatel nezjednal nápravu uloženou orgánem ochrany ovzduší , uloží mu tento orgán pokutu až do výše dvojnásobku horní hranice sazby (§ 41 odst. 2). K tomu, aby bylo možné uložit pokutu až do dvojnásobku sazby, je tedy třeba, aby šlo o opětovné porušení (téže) povinnosti v době jednoho roku ode dne právní moci rozhodnutí o uložení pokuty, a dále to, že provozovatel nezjednal nápravu uloženou orgánem ochrany ovzduší . Je otázkou, co přesně zákon míní \"nezjednáním nápravy uložené orgánem ochrany ovzduší \". S největší pravděpodobností půjde o nesplnění povinnosti uložené rozhodnutím vydaným podle § 38 odst. 1. Taková úprava svědčí ale jen o zcela zbytečném narůstání represe ve správním právu trestním, kdy místo toho, aby se ve věci vedlo exekuční řízení na splnění povinnosti nepeněžité povahy (uložené ve smyslu § 38 odst. 1 rozhodnutím) podle § 79 správního řádu, vytváří se zbytečně další skutková podstata správního deliktu. Zákon nedává odpověď ani na otázku, jak se má posuzovat a prokazovat opakované porušení povinnosti v době jednoho roku ode dne právní moci rozhodnutí o uložení pokuty, neexistuje-li podle stávající právní úpravy žádný centrální registr uložených sankcí za přestupky a jiné správní delikty (obdoba Rejstříku trestů) a lze se tedy při ukládání sankcí různým subjektům obávat porušení zásady rovnosti. MEZITITULEK: Vztah zákona ke správnímu řádu V § 53 zákona je definován vztah řízení prováděných orgány ochrany ovzduší podle tohoto zákona ke správnímu řádu, když se předpokládá, že /až na taxativně stanovené výjimky - § 5 odst. 7, § 5 odst. 10, § 6 odst. 6, § 8 a § 17 odst. 1 písm. a)/ se bude správní řád vztahovat na všechna řízení podle tohoto zákona. Stávající správní řád nepřímo novelizuje ustanovení § 53 odst. 2 zákona, které předpokládá, že za určitých podmínek může orgán ochrany ovzduší změnit nebo zrušit jím vydané povolení nebo rozhodnutí (stávající správní řád nezná to, co návrh nového správního řádu vypracovaný Ministerstvem vnitra označuje jako tzv. vydání nového správního aktu ve věci). Podle § 53 odst. 2 bude moci orgán ochrany ovzduší změnit nebo zrušit jím vydané rozhodnutí na návrh nebo z vlastního podnětu v celkem 4 případech: Vyžaduje-li to veřejný zájem na ochraně zdraví lidí před působením nepříznivých účinků znečišťujících látek na lidské zdraví, nebo dojde-li ke změně podmínek rozhodných pro vydání povolení nebo rozhodnutí, nebo dojde-li při výkonu povolení nebo rozhodnutí k závažnému nebo opakovanému porušení povinností stanovených tímto zákonem, nebo nevyužívá-li oprávněný vydaného povolení nebo rozhodnutí bez zvláštního důvodu po dobu delší 2 let. Možnost změny nebo zrušení rozhodnutí nebo povolení není limitována žádnou lhůtou, jako je tomu např. podle § 68 odst. 1 správního řádu v případě přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Správní uvážení orgánu ochrany ovzduší je tak sice omezeno taxativně stanovenými důvody, zásadě právní jistoty a práv nabytých v dobré víře by zřejmě více odpovídalo i stanovení nepřekročitelné objektivní lhůty pro možnou změnu nebo zrušení rozhodnutí. Do správního řádu zasahuje i § 53 odst. 5, podle kterého veškerá opatření k nápravě, zákazy provozu nebo činnosti a další rozhodnutí uložená podle § 38 nebo § 39 provozovatelům stacionárních zdrojů nebo právnickým nebo fyzickým osobám přecházejí na jejich právní nástupce, neboť stávající správní řád přechod práv a povinností z vydaného správního rozhodnutí neupravuje vůbec. Zákon neupravuje, jak se bude postupovat v případě rozdělení právnické osoby a zda budou tato opatření též předmětem dědictví. Jak patrno, obsahuje nový zákon o ovzduší poměrně dost ustanovení, která při jejich interpretaci vyvolávají větší či menší pochybnosti a nejasnosti, přičemž něco je výsledkem dotváření návrhu zákona během legislativního procesu v Parlamentu ČR (např. světelné znečištění ), mnohá bílá místa ale obsahoval již samotný vládní návrh. O to složitější bude aplikace zákona v praxi obecních úřadů. AUTOR: Josef Vedral, právník, Kancelář Svazu měst a obcí ČR ZDROJ: MODERNÍ OBEC