Ekonomická únosnost v integrovaném povolování

Směrnice o IPPC vychází z principu upřednostnění prevence znečišťování před inkrementálními řešeními v podobě koncových technologií. Nicméně jak technologie prevence, tak především koncové technologie představují značnou zátěž pro zdroje podniků. Ekonomický aspekt zavádění opatření je do Směrnice vtělen nejen v podobě „dostupnosti“ technik, ale také prostřednictvím preference prevence znečišťování, hospodárného využívání energií a minimalizace tvorby odpadů. Techniky provozu zařízení představují z hlediska ekonomických nároků na jejich zavedení rozsáhlou škálu variant. Při volbě techniky snižující dopady z činnosti na zařízení je nutné brát v úvahu technické charakteristiky, geografickou polohu a stav životního prostředí v místě, kde se zařízení, jehož se povolovací proces týká, nachází. Tímto způsobem lze identifikovat dopady, které by měly být řešeny prioritně. Způsob jejich řešení je podmíněn právě těmito významnými dopady. Nabízí se řešení v podobě modifikace technologického procesu (čistší technologie, změny či odstranění prvků v procesu apod.), pečlivější údržba, rozsáhlá nebo dílčí renovace, změny v systémech řízení (zavedení managementu s odpady, energetického managementu, systému environmentálního managementu apod.), školení zaměstnanců, nebo organizační opatření týkající se např. nakládání s nebezpečnými chemickými látkami. Samozřejmě připadají v úvahu také koncové technologie (např. v podobě protihlukových stěn). Zvláště koncových technologií se závažně týká ekonomická náročnost implementace opatření zmírňujících dopady na životní prostředí. V sevillské technické pracovní skupině pro ekonomické a cross-media vlivy vznikl návrh, jak řešit otázku ekonomické únosnosti technik. Tento postup by se měl stát součástí referenčního dokumentu pro ekonomické a cross-media efekty. Horizontální BREF pro ekonomické a cross-media efekty má být používán při práci na ostatních vertikálních BREFech, případně při konkrétních povolovacích řízeních. V tomto článku je představen základní rámec tohoto hodnocení. Toto je ovšem paralelní cíl článku. Záměrem je také rozvinout diskusi o možnostech vytvoření jednotného postupu povolovatelů i provozovatelů při hodnocení ekonomických otázek spojených s integrovaným povolováním. Lze totiž očekávat, že jakkoliv nebyly ekonomické aspekty dosud středem povolovacích řízení, provozovatelé jsou vystaveni nárokům na podnikové zdroje, čímž jsou vystaveni nežádoucímu oslabení. Z této pozice bude obtížné činit rozhodnutí o závazných podmínkách, neboť oslabení podniků má i širší konsekvence. Představovaný postup tedy vystupuje jako iniciační dokument. Text je rozdělen podle logiky navrhovaného posuzování do kapitol zabývajících se jednotlivými tématy, jež jsou navrhovány jako důležité pro vyhodnocení ekonomické únosnosti. Autor tohoto článku si dovoluje postupovat volným překladem podkladových materiálů (viz Literatura a reference). Ekonomickou únosností je obecně míněn takový výsledný stav po provedení technického opatření v podniku, kdy tento podnik není významně ohrožen ve své další existenci z důvodu přílišného oslabení své konkurenceschopnosti. Přes konkurenceschopnost podniku lze sledovat také změny v kapitálovém vybavení podniku a stejně tak hmotná i nehmotná aktiva sloužící k tvorbě zdrojů na obnovu a akumulaci kapitálu. Kategorie, které je nutné vyhodnotit s cílem posoudit ekonomickou únosnost navrhovaných technických opatření, jsou především investiční a provozní náklady opatření, struktura odvětví (stupeň konkurence na straně nabídky) a struktura trhu (stupeň konkurence na straně poptávky). Prostředkem k posouzení únosnosti je vyhodnocení, zda a do jaké míry je podnik schopen přenést zvýšené náklady na zákazníky. Náklady, které přenést nedokáže, musí absorbovat. Absorbované náklady vyvolané provedením a provozem opatření lze vyhodnotit podle jejich vlivu na standardní finanční ukazatele, a z těchto hodnot posoudit míru únosnosti opatření. Dále je nutné posoudit zavedení případných přechodných období sloužících k akumulaci prostředků na opatření případně k rozložení zátěže z opatření na delší období. Máme-li odhadnutu velikost či lépe podíl nákladů, jež lze přenést na zákazníky (v podobě nárůstu ceny výstupu), víme také, jaká část nákladů zůstává na bedrech podniků v odvětví. Odolnost je potom schopnost podniku ekonomicky přestát toto zvýšené břemeno. Zavedení BAT (IPPC je zaměřené na významné zdroje znečišťování, které ovšem mohou být provozovány podniky svými parametry spadajícími do kategorie malých a středních podniků) by mělo být prováděno postupně a neporušovat obvyklé fázování investičních projektů. Právě malé a střední podniky jsou vystaveny náročnějším dluhovým podmínkám, takže příliš rychlé zavádění může vést k finančním problémům, zejména v dlouhém období způsobujícím likvidaci MSP. V této otázce je ovšem téměř nemožné či přinejmenším neadekvátní poskytnout recept či předpis, podle kterého lze odpovědět „ano“, odolnost je dostatečná či naopak. Každopádně je vhodné zpracovat různé finanční ukazatele, přičemž pro různá odvětví mají vyšší vypovídací schopnost různé ukazatele. Například doba obratu zásob je odvislá od účelu produktu a jeho „životnosti“, která je zcela zřejmě v potravinářství (např. jatka, mlékárenské výroby) určena dny až týdny, zatímco slévárenské produkty pozdržují zásoby na období měsíců. Mezi odvětvími se neliší pouze ukazatele aktivity (tedy jak je podnik/odvětví schopen využít různých forem kapitálu k určité podnikové činnosti v čase – období). Jednou z možností je sestavit tabulku („tableau de bord“) těchto ukazatelů pro nulový a BAT scénář. Smysluplné scénáře musí reflektovat také rychlost zavádění potenciální BAT. Dlouhodobé investiční cykly je nutné respektovat s ohledem na investiční plánování a vyřazování stávajících technik/technologií. Pro posouzení této problematiky je nutné provést expertní hodnocení. V tomto bodě je možné sestavit soubor finančních ukazatelů za poslední roky provozu (např. za 5 let) a odhadnout jejich vývoj pro nulový a alternativní scénáře pro budoucích 3-5 let. Metody finanční analýzy se nicméně dynamicky vyvíjejí, takže zaprvé je možné poměrně věrohodně a především transparentně tento aspekt posoudit, a za druhé je nutné svěřit toto posouzení nezávislému odborníkovi. Problém znalostní náročnosti tohoto posouzení se týká také vyhodnocení, zda je podnik schopen přesunout zvýšené náklady na zákazníky. Pro vyhodnocení potenciálu podniku převést dodatečné náklady (zvýšené provedením environmentálních opatření) do ceny zákazníkům je nutné vyhodnotit relativní sílu zákazníků a výrobců. První kategorie rovnice „relativity“ je charakterizována strukturou trhu, druhá strana rovnice potom stupněm konkurence v odvětví. Inspirujícím nástrojem pro vyhodnocení situace na trhu a odhalení tlaků z různých zdrojů konkurence je všeobecně uznávaný rámec „pěti hybných faktorů“ podle Portera (1980). Konkurenční síly určují ziskovost v odvětví, neboť ovlivňují ceny, náklady a požadavky na investice v odvětví. Podle Portera jsou pravidla konkurenčního boje vtělena do pěti hybných sil, které formují strukturu odvětví a intenzitu konkurence. Tyto faktory/síly jsou představovány: vstupem nových konkurentů, hrozbou vzniku substitutů výstupu odvětví/podniku, vyjednávací silou zákazníků/odběratelů, vyjednávací silou dodavatelů, soupeřením stávajících konkurentů. Intenzita těchto sil se liší odvětví od odvětví a dochází k jejím změnám podle vývoje odvětví (a nejen sledovaného, ale i ostatních v podobě struktury ekonomiky). Konkurence v odvětví: soupeření mezi stávajícími podniky Skutečnost, že usilujeme o posouzení únosnosti opatření v intencích IPPC regulace, nás může svést k opomenutí problému konkurence v odvětví, neboť ji můžeme považovat v obecné ekonomii výrobních činností za nerelevantní. Náhled na intenzitu konkurence v odvětví je ovšem důležitý ukazatel (např. ve formě šíře ziskových marží či zranitelnosti aktérů/hráčů v odvětví vůči ostatním hybným faktorům popsaným níže). Popisem a analýzou sledovaného odvětví (struktura odvětví) získáváme obraz o odvětví v podobě údajů o počtu podniků, jejich velikosti apod. Hlavní faktory vnitřní úrovně soupeření jsou tyto: Pole působnosti konkurence. Obzvláště významný faktor je velikost, záběr či geografický rozsah relevantního trhu. Obecně řečeno: čím je trh globálnější, tím jsou jeho aktéři vystavení vyššímu tlaku konkurence. Z hlediska ekonomické zátěže vyvolané požadavky IPPC regulací to znamená, že jestliže je pole působnosti trhu regionální či na úrovni EU, vnitřní soupeření není spornou a závažnou otázkou. Na druhou stranu je rozsahu trhu nutno věnovat pozornost v případě existence konkurence (či její hrozby) z oblastí mimo EU. Koncentrace. Koncentrace v odvětví je odvislá od počtu aktérů na trhu a jejich tržních podílech. Obecně řečeno: vysoký počet stejně silných konkurentů na trhu znamená ostřejší konkurenci. Růst trhu. Podniky soupeřící na upadajícím či vyspělém a dlouho stabilním trhu charakterizovaném pomalou či mírně negativní dynamikou usilují o zvýšení svých tržních podílů v zájmu zajištění vlastního růstu. Výsledkem je poměrně ostrá konkurence na trhu. Na růstovém trhu je boj o tržní podíly méně významný, neboť většina podniků může růst díky růstu trhu. Nadměrné kapacity. Významným potenciálem pro růst je dosahování úspor z rozsahu . Těch lze dosáhnout zvyšováním výrobních kapacit (především pro hlavní produktovou řadu). Hrozbu pak představuje kolísání poptávky a následně také nabídky. V některých odvětvích je tento jev velice významný. Dochází k vytváření nadměrných kapacit, přičemž tyto přebytečné kapacity jsou zátěží zvláště v obdobích klesající poptávky. V takovém prostředí sílí konkurenční chování . Důležité je ovšem posoudit také investiční cykly v odvětví, neboť některá odvětví vykazují nadměrné kapacity, ovšem tyto kapacity jsou již účetně i morálně odepsané. Investiční náklady těchto kapacit jsou považovány za tzv. utopené náklady a tudíž je nelze považovat za reálné náklady ovlivňující výnosnost (a ziskovost) takových podniků. Ochota ke vzájemné spolupráci podniků v odvětví. Některé sektory vykazují relativně vysokou ochotu ke spolupráci mezi podniky – např. se podniky mohou dohodnout, že nebudou činit výdaje na výzkum a vývoj. Je-li tato ochota vysoká, je nutné očekávat oslabení vnitřního soupeření v odvětví. Diferenciace Slabá či nepatrná diferenciace produktů od různých podniků v odvětví naznačuje, že v tomto odvětví může být vnitřní rivalita velice ostrá. Tuto situaci je možné očekávat v odvětví zpracování surové oceli, velkobjemové produkce chemických látek, průmyslu výroby cementu, energetice a dalších. Jednotliví provozovatelé / podniky nemají příliš možností pro zvýšení cen své produkce. Opačně – v odvětvích, kde podniky mají široké možnosti, jak odlišit svoji produkci od produkce konkurentů, lze očekávat relativně větší flexibilitu v cenách výstupu. Bariéry výstupu z odvětví/trhu Pokud existují jakékoliv bariéry výstupu z trhu, jsou podniky vystaveny silnějšímu tlaku na pokračování jejich činností. Mezi bariéry výstupu můžeme zařadit specializovaná aktiva a zařízení, fixní náklady na výstup, strategické bariéry, emocionální bariéry, vládní omezení a další. Příkladem je podnik, jenž vlastní a provozuje velice specializované zařízení - hmotné i nehmotné aktivum. Pokud by chtěl vystoupit z trhu, má možnost zhodnotit tato aktiva pouze u podniků, jež na tomto trhu také operují. Ústup podniku z trhu je pro ostatní podniky varovnou informací, čímž klesá cena, za niž by byly konkurující podniky ochotné odkoupit specializovaná aktiva. Současně je může tento signál ústupu zcela odradit od převzetí aktiv. Taková bariéra výstupu může vést podnik k rozhodnutí nevystupovat z trhu – odvětví. Jiným příkladem jsou smlouvy a dohody se zaměstnanci a odbory (vysoké náklady z odstoupení od dlouhodobých smluv) nebo strategická bariéra vycházející od odběratelů / zákazníků, kdy ukončení výroby určitého specializovaného produktu může znamenat nulovou poptávku po celé výrobě, pokud je specializovaný produkt považován zákazníky za komplement zbytku výroby. Síla dodavatelů Intenzita externí – vnější konkurence v odvětví je závislá na síle dodavatelů do odvětví a na síle zákazníků kupujících výstup z odvětví. Jejich síly určují, zda je odvětví schopné převést nárůst nákladů produkce zpět či dopředu v řetězci operací hospodářského procesu začínajícího získáním surovin a končícího spotřebou finální produkce. Do jaké míry jsou podniky v odvětví schopny zvýšené náklady převádět a odvozeně jaký je charakter konkurence v odvětví závisí na mnoha faktorech. Posouzení síly dodavatelů může být zaměřeno na: Relativní koncentraci dodavatelů. Porovnáním koncentrace dodavatelů s koncentrací podniků na trhu / v odvětví můžeme získat informaci o relativním rozmístění sil v tomto článku hospodářského řetězce. Pokud malá skupina dodavatelů dominuje trhu se svými produkty a tento trh je více koncentrován, než je odvětví, potom posuzované odvětví nemá mnoho alternativ pro volbu dodavatele. V takovém případě je silněji omezen prostor pro vyjednávání o cenách dodávek. Náklady na změnu dodavatele – „switching costs“. Existence nákladů na změnu dodavatele oslabuje volnost volby podniku v odvětví svého dodavatele změnit a posiluje nesoupeřící chování dodavatelů. Mezi tyto náklady můžeme zařadit např. náklady logistické, dopravní, náklady na zpracování dodaných surovin, materiálu a polotovarů a další. Čím jsou tyto náklady na změnu dodavatele vyšší, tím je větší síla dodavatelů. Tento jev je významný a rozhodující především v případě velké diferenciace produktů od dodavatelů. Podnik například investuje do zařízení – stroje na vstřikování plastických hmot a výrobu plastových odlitků. Tento stroj je dodán na zakázku tak, aby byl přizpůsoben výrobě plastických součástek, jejíž strojové vybavení bylo dodáno jiným dodavatelem. Pokud bude chtít podnik změnit dodavatele strojového vybavení pro výrobu plastických součástek, musí také upravit zařízení na vstřikování plastických hmot. Podíl odvětví na obchodním výkonu dodavatelů. Pokud posuzované odvětví představuje podstatný podíl na obchodních výkonech dodavatelů, potom má toto odvětví větší vyjednávací sílu. Aby mohl dodavatel naplnit své dostupné kapacity, bude upřednostňovat velkoobjemové obchody. Toto platí obzvláště v případě, že dodavatel provedl v nedávné minulosti velké investice do nárůstu svých kapacit. Opačně pokud má posuzované odvětví pouze malý podíl na obchodních výkonech dodavatelů, je pozice podniků v odvětví oslabena vzhledem k možnosti ovlivnit podmínky obchodů. Významnost zboží od dodavatelů pro obchodní výkony podniků v odvětví. Suroviny či výrobní strojové vybavení musí v určitých případech splňovat poměrně úzce stanovené kritéria. V těchto případech za existence nepočetných dodavatelů takto specifikovaných surovin a strojového vybavení se odvětví ocitá v slabší pozici pro vyjednávání o ceně dodávek. Naopak dodavatel za takových podmínek může požadovat jistou prémii za své know-how a odborné znalosti. Podobná prémie může být požadována také za suroviny splňující zvláštní kvalitativní kritéria. Síla odběratelů/zákazníků Nejvýznamnějšími faktory ovlivňujícími sílu odběratelů jsou tyto: Relativní koncentrace odběratelů a poměr prodejů jednotlivým zákazníkům na celkovém prodeji. Koncentrovaná skupina odběratelů má vyšší vyjednávací sílu. Stejně tak čím je vyšší podíl prodejů několika málo odběratelům na celkových prodejích, tím mají tito odběratelé větší vyjednávací sílu, neboť roste jejich významnost. Příkladem může být podnik, který investoval do produkčních kapacit, aby mohl naplnit poptávku velkého a významného odběratele. Síla tohoto odběratele potom vzroste, neboť podnik je závislý na udržení velkých objemů prodejů, aby si investice zachovala požadovanou návratnost. Náklady na změnu dodavatele – nesené stranou zákazníků odvětví. Síla zákazníků, kteří mohou lehce či bez významných nákladů změnit dodavatele, je větší. Toto tvrzení platí především pro odvětví, kde nelze uplatnit strategii značek – branding, a produkce musí splňovat určité obecné průmyslové požadavky. Příkladem jsou např. produkty chemického průmyslu. Podíl na nákladech odběratele. V případě, kdy nakoupené produkty představují významný podíl na nákladech odběratelů, potom budou tito silně citliví na změny cen – trh s produkty odvětví je cenově elastický. Důvodem je větší dopad na jejich náklady a přeneseně na jejich ziskovou marži. Takto budou nuceni vyvinout více úsilí na nalezení dodavatele, jenž dodává za příznivější ceny, nebo jiné alternativy zajišťující požadovanou výnosnost jejich hospodaření. Pokud představují výstupy z odvětví malý podíl na nákladech odběratelů těchto výstupů, potom jsou tito odběratelé obvykle méně citliví na změny cen. Závěry Všechny aspekty (nákladová efektivnost, síla odvětví a jeho odolnost) musí být pro konkrétní zařízení posouzeny v jeho specifickém kontextu, ovšem na základě stejných principů. Toto posuzování nemá smysl podstupovat v jasných případech. Pouze v případě vážného sporu je možné provést vyhodnocení únosnosti opatření, přičemž jasnou podmínkou musí být otevřenost podniku ohledně finančních údajů pro výpočet finančních ukazatelů. Tím vzniká jedna z nejotevřenějších otázek. Pokud podnik bude argumentovat, že opatření je pro něj ekonomicky neúnosné, musí poskytnout povolovateli dostatečné údaje o této skutečnosti a nikoli se odvolávat pouze na zlé časy. V každém případě výsledků jednání a vyhodnocení ovšem musí být hledáno alternativní řešení významného dopadu. Toto je jednoduše požadavek státní regulace. Obecně tedy závisí rozhodnutí o únosnosti investic na možnostech podniků v odvětví absorbovat mimořádné náklady nebo jejich transferu na dodavatele a/nebo na zákazníky (odběratele). Způsobilost k absorbování souvisí s vnitřní odolností odvětví, způsobilost k transferu nákladů je odvislá od struktury odvětví a struktury trhu. Na základě analýzy těchto kategorií lze navrhnout přiměřené přechodné období (transition period), v němž lze ekonomicky únosným způsobem dosáhnout souladu s požadavky Směrnice v podmínkách prosazovat nejlepší dostupné techniky. V dimenzi ekonomické únosnosti inovačních opatření se ovšem pohybujeme zejména v souvislosti s koncovými technologiemi. Ačkoliv je analýza únosnosti dosud podrobněji nerozpracovaná a obtíže lze očekávat především kvůli namáhavosti zpracování údajů včetně vyhodnocení jejich dostupnosti, kvality a relevance, může představovat významný zdroj podkladů pro jednání o nákladově náročných inkrementálních opatřeních. Bez ohledu na zpracovatele analýzy, transparentnost povolovacího řízení umožňuje revizi podkladů pro rozhodování, především v určování přechodných období. Autor: Ing. Jaroslav Prchal, Agentura integrované prevence E-mail: jaroslav.prchal@ceu.cz Literatura a reference: Aswath Damodaran, Investment Valuation; D. Soria and C. Scardovi, Value creation e budgeting per le banche italiane, Amministrazione e finanza, Ipsoa, Aprile, 2000, Milano; D. Soria, Vantaggio Competitivo Ecologico, in “L’impresa e la gestione ambientale” Il Sole 24 ore, 2001, Milano; D. Soria, Note on Economic Viability, note No.: 280, CEFIC, 2003. ASSOCOSTIERI/FETSA/UNICE D. Soria, Economic Value Analysis – Note on Resilience applying EVA® model, 2003-07-16; Vercaemst, P. a Lieven De Clercq, BREF Economics and Cross-Media: „Porter’s five forces“ Proposal for chapter 5, July 2003 Vercaemst, P., BREF Economics and Cross-Media – „Use of financial indicators to assess viability“ Proposal for chapter 5, July 2003 Vercaemst, P., Economic viability in the sector: key factors, Input for the TWG Ec&CM, Vito, 2002. Porter, M., Competitive strategy – techniques for analyzing industries and competitors, The Free Press, 1980. Keast, M., Steps toward a viable approach to economic viability assessment for IPPC, Paper for the workshop ‘Economic consequences of the IPPC-directive’, Brussels, May 2002. Draft reference document on economics and cross-media effects, European IPPC-Bureau, Nov 2002. Zdroj: ČEÚ