Začíná největší inventura oceánského života

V okolí takřka neprozkoumaných podmořských pohoří se daří neobyčejně bohatému, jedinečnému mořskému životu. Exotičtí živočichové však začínají přitahovat rybářské flotily, které je mohou vyhubit. Výzkum a ochrana křehkých ekosystémů se proto staly součástí ambiciózního mezinárodního projektu Soupis mořského života (viz info). AUTOR: Bořivoj Nový Hlubinná pohoří v Tasmánském moři, k nimž ještě nedosáhl rybolov, obsahují dvojnásobek biomasy oproti těm, ke kterým už rybáři spouštějí sítě. Hrozivě vyznívá druhý fakt: v nedotčených oblastech je holá pouhá desetina skalisek, zatímco v lovených je to přes 95 procent. Největší nebezpečí, a platí to nejen v Tasmánském moři, hrozí pohořím, jež dosahují relativně blízko k hladině - na zhruba 650 až 1000 metrů. Podmořské hory přitom bývají často izolované od okolí a skýtají neobyčejnou pestrost druhů včetně těch, které se nevyskytují nikde jinde. Typické jsou tam dlouho žijící a pomalu dorůstající organismy mimořádně citlivé na sebemenší zásahy z vnějšku. Patří k nim společenství korálů, jež se utvářela tisíce let, a některé zvláštní druhy ryb, jejichž věk v některých případech přesahuje i sto let. MEZITITULEK: Hrozba vlečených sítí Jak vědci, tak ochránci životního prostředí se stále více obávají, že unikátní přirozená prostředí, která patří k nejbohatším na planetě, budou nevratně poškozena dřív, než je vědci stačí objevit. Rybářské flotily využívají stále dokonalejší vybavení, jež jim umožňuje snadněji vyhledávat a lovit hejna ryb v okolí podmořských pohoří a kaňonů. A přitom vzrůstá poptávka po exotických druzích žijících právě v mořských hlubinách. Jakmile už rybáři nové zdroje dodávek na trh objeví, leckdy je v krátké době vydrancují. Sítě vlečené po mořském dně se ničivě podepisují zvláště na korálových útesech a křehkých společenstvích mořských tvorů, která tam žijí. Většinu rozsáhlých podmořských hor v relativně mělkých oblastech (hory vysoké přes jeden tisíc metrů, jejichž vrchol leží méně než 800 metrů pod hladinou) už rybolov ve větší či menší míře ohrožuje. Shodly se na tom tři desítky odborníků z celého světa, kteří se koncem léta setkali v Newportu ve státě Oregon, aby rozšířili globální výzkum těchto málo prozkoumaných ekosystémů. \"Jsou to velmi ohrožená přirozená prostředí, jež slouží jako útočiště novým, jedinečným společenstvím. Umožňují nám nahlédnout do procesů vytvářejících a udržujících druhovou pestrost v oceánech,\" prohlásila na zasedání v Newportu oceánografka Karen Stocks z Univerzity státu Oregon. \"Kromě toho, že podmořské hory, jak se domníváme, představují odrazový můstek k šíření druhů světovými oceány, téměř jistě také představují střediska vzniku druhů - ožehavé oblasti pro vývoj nových druhů.\" MEZITITULEK: Nikdy nepoznané druhy Odborné studie z poslední doby podle americké oceánografky ukázaly, že zastoupení endemických druhů (vázaných na jediné území - pozn. red.) zdaleka přesahuje původně odhadovaných patnáct procent. Kromě toho vědci našli velmi staré formy života, v podstatě žijící zkameněliny - tisícileté korály a lilijice, k podkladu přisedlé ostnokožce s kalichovitým tělem. \"Na podmořských horách je mimořádně zajímavý právě endemismus,\" zdůraznil v Newportu šéf Vědeckého řídicího výboru programu CoML Frederick Grassle. \"Několik obsáhlých studií z poslední doby dokazuje, že 30 až 40 procent všech druhů objevených na podmořských horách bylo neznámých a nikdy neobjevených jinde. Dvě hory stojící vedle sebe mohou mít společnou jen pětinu druhů.\" Je tedy zřejmé, že kolem podmořských hor žije velké množství dosud neobjevených druhů, ale nikdo si netroufá odhadnout, kolik jich může být. Tragédie ovšem spočívá v tom, že vědci nikdy nezjistí, kolik druhů vyhynulo, než je stačili identifikovat. [*] Autor je spolupracovníkem redakce Soupis mořského života (Census of Marine Life - CoML) Na desetiletém projektu, který nemá obdoby, spolupracuje většina nejproslulejších odborníků na mořskou problematiku ze 45 zemí. Chtějí sestavit úplný a směrodatný portrét oceánského života v současnosti, minulosti i budoucnosti. Na jeho základě pak mají posoudit a vysvětlit pestrost, rozšíření a hojnost organismů v oceánech. K jejich úkolům patří rozvíjet a koordinovat budoucí mezinárodní programy, stanovit přednostní směry výzkumu, určit postupy, které umožní zdokonalit už zahájené projekty a připravit nové podněty. AUTOR: (no) Tajemství podmořských hor Zcela ponořená pohoří či hory, které se zvedají z oceánského dna i do více než kilometrové výšky, se vyskytují ve všech oceánech. Často stojí osamoceně, což přispívá k jedinečnosti a pestrosti jejich ekosystému. Nejvíce se jich nachází v Atlantském a Tichém oceánu, typických zvýšenou sopečnou činností. Vědci považují podmořské hory v porovnání se zastoupením druhů v okolním oceánu za oázy hlubokomořského života. Tým Bertranda Richera de Forges, který před třemi lety zkoumal 25 podmořských hor v Tasmanově a v Korálovém moři, tam našel i \"žijící zkameněliny\" dosud považované za vymřelé od doby dinosaurů. Objevil 850 druhů, z nich 29 až 34 procent zcela neznámých. Dřívější výprava do podmořského pohoří Nasca/Sala-y-Gomez ležícího západně od Jižní Ameriky, zjistila, že 51 procent druhů se nevyskytuje nikde jinde na světě. ZDROJ: Věda a lidé