zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jaké poučení plyne z letošního horkého léta?

18.12.2003
Ovzduší
Jaké poučení plyne z letošního horkého léta?
Celá Evropa letos strádala neobvyklými horky a suchem. Otevírá se otázka, je-li to důkazem nastupující změny klimatu, do jaké míry za vše může člověk a může-li se vůbec proti tomu bránit.
Historie ukazuje, že v posledních 400 tisících letech zemské klima nebylo nikdy příliš stabilní. Současná epocha spadá z dlouhodobého hlediska spíše do teplejší periody přirozeného kolísání klimatu. I v těch historicky nejteplejších obdobích se však koncentrace CO2 pohybovaly kolem hodnot 280 ppbv. Na počátku 21. století však koncentrace již dosahují hodnot vyšších než 360 ppbv a zejména v posledních desetiletích velmi rychle narůstají. Nemůže být pochyb o tom, že rychlý nárůst koncentrací je důsledkem industrializace, způsobů využívání energetických zdrojů, spalování fosilních paliv a extenzivního hospodaření s přírodními zdroji, což vše je důsledkem činnosti člověka!

Říci však, jak velký je podíl člověka a jaký je podíl přirozeného kolísání klimatu na celkové změně klimatu, je nesmírně obtížné. Klimatickým systémem totiž není pouze atmosféra, ale i celá hydrosféra, biosféra, litosféra a pedosféra, včetně jejich vzájemných vazeb. Člověk se na změně podílí, ale není jediným \"viníkem\".

Změny v systému existují

Měřením je prokázáno, že v průběhu minulého století se Země skutečně o 0,6 stupňů oteplila. Modelové simulace ukazují, že pokud se trend dosavadního nárůstu emisí skleníkových plynů nezmění, potom můžeme na konci 21. století očekávat nárůst globální teploty o 1,4 až 5,8 °C s odpovídajícím nárůstem hladin oceánů o dalších 10 až 90 cm. Ve střední Evropě by taková změna měla znamenat zejména posun počasí k jeho větší proměnlivosti a výrazně častějším projevům extrémního počasí.

Urychleně je proto potřeba hledat odpovědi na otázky, jaké dopady může mít změna klimatu na jednotlivé sektory lidské činnosti a jaká adaptační opatření by byla vhodná, aby se škodám zamezilo nebo aby byly alespoň minimalizovány.

Mnohdy budou náklady na adaptace nižší než náklady spojené s pouhým snižováním emisí skleníkových plynů. Málokdo si uvědomuje, že vrátit jejich koncentrace na předindustriální úroveň by znamenalo snížit současné emise o více než 50 %. Jak ale ukazuje dosavadní vývoj jednání kolem Kjótského protokolu (zatím nevstoupil v platnost, byť hovoří pouze o snížení emisí v průměru o 5,2 %), nebude to asi výhledově příliš reálné.

Evropská unie v letech 1996-1997 silně akcentovala svoji snahu o snížení emisí o 15 %, dávala absolutní prioritu domácím opatřením na snižování emisí. Rovněž velmi kriticky vystupovala proti emisnímu obchodování, jako mechanismu, který jde a priori proti principům Rámcové úmluvy. A jak vypadá její politika dnes? EU bude mít nesmírné potíže se splněním byť téměř polovičního redukčního cíle (8 %), protože její tolik proklamovaná domácí opatření nestačí - jsou v mnoha ohledech příliš nákladná! Proto se usilovně snaží zavést systém emisního obchodování a chce do něho začlenit i nové členské státy.

Včasné varování

S výskytem extrémů počasí, zejména krátkodobých, souvisí včasné varování obyvatelstva. V rámci resortu zabezpečuje předpovědní a výstražnou meteorologickou službu ČHMÚ a stávající systém nyní čeká na svoji modernizaci - bohužel, chybějí finanční prostředky.

Máme-li provozovat lepší modely, které zpřesní předpovědi, musíme mít dokonalejší počítač a jestliže do něj chceme vložit přesnější vstupní údaje, musíme mít kvalitnější měřicí síť. Ani jedno, ani druhé se ale bez peněz neobejde.

Finanční zdroje, které máme k dispozici, můžeme vkládat do snižování emisí výrazně nad závazky vyplývající z přijatých mezinárodních dohod. Náš příspěvek k celosvětovým emisím skleníkových plynů činí necelých půl procenta a protože ostatní svět s daleko vyššími absolutními emisemi již léta přešlapuje na místě, globální emise stále narůstají. Můžeme však finanční prostředky vložit do adaptačních opatření, lépe se připravit na projevy extrémního počasí a podpořit předpovědní a výstražnou službu jako důležitou složku Integrovaného záchranného systému. Zamýšlím-li se nad oběma variantami a zvažuji-li všechny souvislosti, spíše bych pro začátek preferoval variantu druhou.

AUTOR: RNDr. Jan Pretel, CSc.,
vedoucí oddělení změny klimatu,
Český hydrometeorologický ústav
ZDROJ: ODPADY
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí