Už půl roku je sucho a půl roku neplují říční plavidla českých rejdařů. Nemají
po čem, Labe je vyschlé. Vodní díla v Ústeckém kraji, která by problém vyřešila,
se stát pokouší deset let postavit. Ještě ani nezačal, neboť vláda a
ministerstvo dopravy sice chtějí, ale Ministerstvo životního prostředí nechce. A
protože jeho kompetence jsou větší než vlády, jezy se nestavějí a plavba tiše
umírá.
Česká republika je vnitrozemský stát uprostřed Evropy. V něčem to může být
výhodné (nezaplaví nás moře, až roztají ledovce), ale v mezinárodním obchodu je
to těžký handicap. K moři se dostáváme přes cizí státy. A každé kilo zboží z
Česka je předmětem jejich ekonomického zájmu a také ovlivňování. Když ničím
jiným, tak tarifem na cizích železnicích nebo poplatky na cizích dálnicích. Aby
vnitrozemské státy nebyly v rukou okolních zemí a nebyly decimovány jejich
požadavky, zřídilo mezinárodní společenství institut svobodného přístupu k moři.
Dodnes je v mezinárodním právu aplikován. Republika tohoto práva jako nástroje
nezávislosti na cizích ekonomikách a dopravních systémech využívá od vzniku
Československa a následného zřízení Československé plavební společnosti labské.
Ta byla a v jiné podobě je dodnes jeho praktickým realizátorem. Využívá práva
svobodné plavby na Labi - svobodné znamená nezávislé na cizí jurisdikci, bez
poplatků a omezení.
Tato tepna funguje už 82 let s nepředstavitelnými ekonomickými efekty pro Českou
republiku. Příznivě ovlivňuje ceny na cizích železnicích, zajišťuje
konkurenceschopnost českého exportu i existenci řady výrob, které by neunesly
vyšší dovozné na železnici nebo na silnici. Roční přímé efekty jsou v desítkách
miliard korun, nepřímé ještě vyšší.
Chápe vůbec někdo v exekutivě, s čím si zahrává Ministerstvo životního
prostředí, které se vytrvale snaží tuto pupeční šňůru vnitrozemského státu
přetrhnout? Dokáže někdo domyslet všechny důsledky, počínaje těžkými
ekonomickými dopady a konče zpochybněním statutu svobodné plavby na Labi?
V každém případě jsme první civilizovaný stát na světě, který se tak dlouho
snaží spáchat ekonomickou sebevraždu, až se mu to může podařit.
Autor je členem představenstva ČSPL
Už půl roku je sucho a půl roku neplují říční plavidla českých rejdařů. Nemají po čem, Labe je vyschlé. Vodní díla v Ústeckém kraji, která by problém vyřešila, se stát pokouší deset let postavit. Ještě ani nezačal, neboť vláda a ministerstvo dopravy sice chtějí, ale Ministerstvo životního prostředí nechce. A protože jeho kompetence jsou větší než vlády, jezy se nestavějí a plavba tiše umírá. Česká republika je vnitrozemský stát uprostřed Evropy. V něčem to může být výhodné (nezaplaví nás moře, až roztají ledovce), ale v mezinárodním obchodu je to těžký handicap. K moři se dostáváme přes cizí státy. A každé kilo zboží z Česka je předmětem jejich ekonomického zájmu a také ovlivňování. Když ničím jiným, tak tarifem na cizích železnicích nebo poplatky na cizích dálnicích. Aby vnitrozemské státy nebyly v rukou okolních zemí a nebyly decimovány jejich požadavky, zřídilo mezinárodní společenství institut svobodného přístupu k moři. Dodnes je v mezinárodním právu aplikován. Republika tohoto práva jako nástroje nezávislosti na cizích ekonomikách a dopravních systémech využívá od vzniku Československa a následného zřízení Československé plavební společnosti labské. Ta byla a v jiné podobě je dodnes jeho praktickým realizátorem. Využívá práva svobodné plavby na Labi - svobodné znamená nezávislé na cizí jurisdikci, bez poplatků a omezení. Tato tepna funguje už 82 let s nepředstavitelnými ekonomickými efekty pro Českou republiku. Příznivě ovlivňuje ceny na cizích železnicích, zajišťuje konkurenceschopnost českého exportu i existenci řady výrob, které by neunesly vyšší dovozné na železnici nebo na silnici. Roční přímé efekty jsou v desítkách miliard korun, nepřímé ještě vyšší. Chápe vůbec někdo v exekutivě, s čím si zahrává Ministerstvo životního prostředí, které se vytrvale snaží tuto pupeční šňůru vnitrozemského státu přetrhnout? Dokáže někdo domyslet všechny důsledky, počínaje těžkými ekonomickými dopady a konče zpochybněním statutu svobodné plavby na Labi? V každém případě jsme první civilizovaný stát na světě, který se tak dlouho snaží spáchat ekonomickou sebevraždu, až se mu to může podařit. Autor je členem představenstva ČSPL