Ochrana přírody je otázkou blahobytu

Když Česko domlouvalo podmínky svého vstupu do Evropské unie, byla oblast  životního   prostředí  jednou z těch, v nichž museli vyjednávači nejčastěji žádat o ústupky. Důvod byl prostý: do letošního května nebude země schopna dát tolik peněz na  životní   prostředí  , aby dokázala splnit množství evropských směrnic a předpisů - sama EU jich pro tuto oblast ročně přijme kolem třiceti až padesáti.
A ještě mnohem déle potrvá, než se změní návyky lidí, které mnohdy zatím jsou všechno jen ne  ekologické  .
Z průzkumů pravidelně pořádaných CVVM vyplývá, že oblast  životního   prostředí  leží na okraji zájmu. Když se agentura vloni na podzim ptala více než tisícovky lidí, které z nabízených oblastí je nejvíce trápí, na  životní   prostředí  si vzpomněl málokdo. Dotázaní byli nejčastěji nespokojeni se stavem korupce v zemi, s bezpečností či soudnictvím.
Socioložka Jana Hamanová to považuje za logické: \"Je to otázka blahobytu. Lidi trápí zdražování, bezpečnost. Navíc u  životního   prostředí  není na první pohled až tak zjevné, že se něco zanedbává.\"
Její slova potvrzují i zprávy realitních makléřů: podle nich se dnes dobře prodávají byty například v Neratovicích. Tedy ve městě známém místní obří chemičkou, které je ovšem od Prahy (s nízkou nezaměstnaností a vysokými platy) vzdálené jen půl hodiny jízdy autem.

MEZITITULEK: Peníze a zase peníze
Také v Evropě je otázka  životního   prostředí  především otázkou blahobytu - tedy peněz. I zde platí pravidlo: čím bohatší země, tím víc peněz dává na ochranu své přírody.
Z šetření Evropské komise vyplývá, že nejchudší země unie jsou na tom mnohdy s  ochranou   přírody  hůř než Česko. To je třeba případ Řecka, v němž na šedesát procent odpadků leží v místech, která nevyhovují normám EU.
Podobně jsou na tom Portugalci. Ti si spočítali, že by potřebovali dát na projekty v přepočtu přes čtyři sta miliard korun, pokud by chtěli být  ekologičtí  podle unie. Mimochodem - odhady českého  Ministerstva   životního   prostředí  jsou o čtvrtinu nižší. Z dokumentů resortu lze vyčíst, že by země musela dát do roku 2010, kdy už bude muset být s unií plně v souladu, na přírodu zhruba tři sta miliard korun, nejvíc do oblasti ochrany vod.
Nejšetrněji se k  životnímu   prostředí  chovají lidé v nejbohatších členských státech EU: v Německu či ve Skandinávii.
Například Švédové si na svých  ekologických  návycích zakládají a právě vztahem k zdravé přírodě a potažmo i zdravým potravinám přičítají několik primátů, které jim podle Světové zdravotnické organizace náležejí. Tak například - ze všech mužů v Evropě jsou to právě Švédové, kteří se dožívají nejvyššího věku (přes 77 let, Češi se v průměru dožívají věku o pět let nižšího). A švédské děti mají nejzdravější zuby.

MEZITITULEK: Třídění odpadků: Ano, ale
Jedna z výjimek, které si Česko před vstupem vymohlo, se týká třídění  odpadů  . Evropa má stanoveno, jaký podíl z opadů lze vytřídit a  recyklovat  , přičemž Češi těchto čísel ještě zdaleka nedosahují. Podle domluvené výjimky mají čas do roku 2005, kdy by měl podíl znovu používaných obalů vzrůst z nynějších devatenácti procent na pětačtyřicet procent.  Recyklovat  by se mělo oproti nynějším 21 procentům plných 52 procent  odpadů  .
Společnost Ekokom, jejímiž akcionáři jsou výrobci obalů, připravila rozsáhlou kampaň za třicet miliónů korun, jejímž poselstvím je: \"Nebuďte líní, třiďte  odpady  .\"
\"Vše je otázka návyků, které musíme pozměnit. Protože s kontejnery na tříděný  odpad  už problém není - má k nim přístup 92 procent obyvatel České republiky,\" tvrdí šéf Ekokomu Zbyněk Kozel.
Ročně podle něj průměrný Čech vyrobí až pět set kilo domovního  odpadu  . Třicet kilogramů z toho tvoří papír, pětadvacet kilogramů plast, pět kilogramů kovy. Tedy hmoty, které se dají znovu  recyklovat  , pokud by je lidé roztřídili. Zatím je však třídění běžným zvykem jen pro necelých šedesát procent lidí (v německy mluvících zemích třídí devět lidí z deseti).
\"Platíme za odvoz  odpadu  z popelnice, do které se hází všechno,\" říká dvaapadesátiletý Tomáš Horák z Prahy. \"Celý život jsem zvyklý vzít smetí a vysypat je do popelnice; nemám moc chuť se v odpadcích hrabat a pak s nimi pochodovat po Malešicích a hledat ten správný kontejner.\"
Chuti třídit odpadky moc nepomohla ani loňská série reportáží, které ukázaly, že popeláři mnohdy svážejí vytříděný  odpad  na jednu hromadu - jakkoli potom příslušné firmy dostaly tučné pokuty od České inspekce  životního   prostředí  .
To Němci jsou dokonce schopni zavolat na svého souseda, který podle nich netřídí správně, strážníky. A to navzdory tomu, že  recyklaci  platí z vlastní kapsy - cena jednoho jogurtu v plastikovém kelímku s hliníkovým víčkem je zhruba o cent vyšší, než by byla, kdyby se nerecyklovalo. Čtyřčlennou rodinu tak  ekologická  likvidace  odpadu  přijde ročně zhruba na 105 eur.
Němci se snaží třídit všechno a tak kromě kontejnerů na plast, sklo, papír a nebezpečné  odpady  stojí třeba v Mnichově před každým domem ještě popelnice hnědá. Jde o \"biokontejner\", kam místní házejí syrové zbytky zeleniny, skořápky od vajíček, zvadlé květiny či spadané listí.
Švýcaři zase důsledně rozlišují mezi čirým a barevným sklem, sklem z oken a rozbitými křišťálovými sklenicemi. \"Z barevného skla lze vyrábět jen sklo zelené barvy,\" vysvětlují švýcarští experti na internetové stránce o  recyklaci  . \"Okenní sklo má jiné chemické složení a křišťálové sklo obsahuje větší množství olova.\"
Útěchou však může být, že Češi se svými problémy s  odpady  v Evropě rozhodně nejsou sami. Jak vloni zjistil Evropský parlament, směrnice o  odpadech  porušuje sedm z patnácti členů EU: Italové měli potíže s likvidací toxických chemikálií, Portugalci s vraky automobilů, Francouzi a Řekové s černými  skládkami  . Belgičané pak s motorovým olejem, Irové se zápachem z čistíren odpadních vod a Finové s použitými obaly.