Cesty zakladatelů firmy bývají těžké, vyžadují velkou vůli

Počátkem května devadesátého roku minulého století si Pavel Janiczek pronajal v třineckém hotelu Steel jednu místnost, fax a telefon. Ještě měsíc předtím seděl v křesle šéfa provozu přidružené výroby zemědělského družstva Obránců míru v Třinci. Odpovídal za dvě stě šedesát podřízených. Časy se změnily. Letos získal titul vynikajícího manažera malé firmy.
PETR MELNIČUK
www.ihned.cz

Krátce po listopadu 1989 přidružená výroba v agrokombinátu rychle končila, provozy měnily vlastníka. Do chaotické hry s názvem \"privatizace\" se Pavel Janiczek nedostal. V podobné situaci byla i jeho manželka. Podnik Tesla Třinec, kde pracovala, propustil v jednu chvíli víc než tisíc žen. Konkurence Philipsu či Siemensu vstupovala do Čech i na Moravu. K tomu dvě malé děti a dluhy na nedostavěný dům.

Mezi Plzní a Košicemi
Strojní průmyslovák Janiczek rozuměl lisařině i obrábění kovů. V agrokombinátu totiž řídil výrobu mnoha dílů pro kopřivnickou Tatru i mladoboleslavskou automobilku. Najít si ale počátkem devadesátých let nové místo, v době, kdy ještě nikdo ani netušil, co se bude dít s hutěmi i megastrojírenskými komplexy, bylo velmi složité.
\"Musel jsem se rozhodovat velmi rychle, abych uživil rodinu,\" svěřuje se Pavel Janiczek. \"Na úřad práce se mi moc nechtělo. Řekl jsem si, že zkusím změnit obor. Pomohla mi náhoda. Příbuzný v Polsku mě seznámil s člověkem, který pracoval pro největšího polského výrobce syntetického grafitu. Nabídl mi generální zastoupení pro tehdejší Československo. Měl jsem prodávat grafitové elektrody pro tavení oceli v obloukových pecích.\"
O grafitu, jeho vlastnostech, využití i zpracování začínající dealer moc nevěděl. To, co potřeboval, objevil až po několika týdnech hledání na technických školách v Polsku.
První telefon v Janiczkově \"hotelové\" pracovně zazvonil sedmého května v devadesátém roce. Začal volat i faxovat desítkám českých, moravských a slovenských firem i jezdit se svou \"stodvacítkou\". Ve dne byl obchodním reprezentantem firmy, pozdě večer jejím fakturantem. Až po roce si mohl dovolit přijmout účetní, která ho zbavila složité agendy. Jeho škodovka se mu rozpadla ve chvíli, kdy na ní najezdil čtyři sta tisíc kilometrů od Plzně až do Košic.

Jako na houpačce
Každé ráno, když zabouchl dveře od domu, si v duchu říkal: Dnes už to musí vyjít. Často si totiž v prvních týdnech podnikání připadal jako podomní prodejce vysavačů nebo japonských kuchyňských nožů, před kterým lidé beze slov zavírali dveře. Nezabíraly ani nažehlené kalhoty, perfektně uvázaný uzel na kravatě nebo dobrá výřečnost.
\"Důvod byl zřejmý,\" vysvětluje Janiczek. \"V tom čase u nás stále přetrvávala velmi silná konkurence z Japonska, Ameriky i mnohých západoevropských zemí. Prosadit se s polskými výrobky byl problém. Obchodní ředitelé a nákupčí ještě státních podniků jezdili raději nakupovat za moře než do Polska. Náš trh v té době grafitové výrobky nenabízel. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že skončím a zabalím živnost.\"
Jeho prvním odběratelem byla česká armaturka v Chabařovicích, kam prodal půldruhé tuny grafitových elektrod pro obloukové pece. K elektrodám se za čas nabalily další výrobky, mimo jiné uhlíkové bloky, grafitová nauhličovadla a kelímky pro tavení drahých kovů. S přibývajícími zakázkami mohl Pavel Janiczek přijmout další pracovníky.
\"Když už to vypadalo tak, že jsme z nejhoršího venku,\" vzpomíná, \"jeden z našich odběratelů, slévárna Grossman Slatina v Brně, se dostal do platební neschopnosti. Tam nám zůstaly první větší peníze. Po průtazích a čekání jsme nakonec dostali necelé jedno procento z původního dluhu. Ztráta byla citelná.\"
Když se za čas Pavel Janiczek dostal z nejhoršího, vydělané peníze znovu investoval do firmy. Přesně po třech letech fungování živnosti založil s manželkou společnost s ručením omezeným.
\"Už jsme nechtěli jenom prodávat, ale i sami vyrábět grafitové elektrody z dovezených polotovarů,\" říká. \"To hlavní, na co jsme se zaměřili, bylo druhotné zpracování a  recyklace  tisíců tun  odpadů  , které se z hutních provozů vyvážely na  skládky  . Do začátku jsem samozřejmě potřeboval půjčit peníze.\"
Začal obcházet banky. Zjistil, že peněžní ústavy neměly moc zájem o poskytování malých úvěrů. Jednodušší bylo dostat stomiliónový úvěr než dva tři milióny korun. Hodně mu pomohl bývalý finanční šéf Nové huti v Ostravě, který se za něj zaručil u pobočky Československé obchodní banky v Ostravě. Že mu nakonec peněžní ústav půjčil, rozhodl také perfektně zdůvodněný a v českých podmínkách nezvyklý podnikatelský záměr.
Půjčovat bylo na co. Na nákup materiálu, sklady, soustružnu, laserové centrum pro měření grafitových elektrod i briketovací linky v Bystřici u Třince.

Zpátky do hutí
Za necelý rok dostaly konvertorové kaly a prach z feroslitin podobu malých vejčitých briket, které se jako kvalitní vsázka vracely zpátky do hutí. Podobně se zpracovávají i zlomené grafitové tyče a prach. Výrobní postup je chráněn čtyřmi původními patenty. To, co Janiczkova firma dovede, umí v Evropě jen málokdo. V loňském roce dostalo podobu briket čtrnáct tisíc tun  odpadu  . V dnešní době je firma schopna zpracovávat také vybourané žáruvzdorné cihly z pecí. Mezi její aktivity patří i opravy šoupátkových uzávěrů odlévacích pánví, které končily po dvou použitích v hromadách  odpadu  . Firma je renovuje a vrací je zpátky do výroby.
\"Kuratela bankovního úvěru i neplatiči mě provázeli ještě nedávno ve dne i v noci,\" vzpomíná Janiczek. \"Nechtěl jsem přijít o zastavený dům, dobrou pověst podnikatele i rozběhnutou firmu. Problémům jsem se ale neubránil. Pokaždé, když jsme se hrabali ven, jsem chtěl dokázat, že se nevzdám.\"
V době, kdy firma slavila páté narozeniny, v ní pracovalo deset lidí. K letošnímu prvnímu březnu jich bylo osmačtyřicet. Před pěti lety dosáhly tržby společnosti výše tři sta miliónů korun, v loňském roce to bylo už třikrát víc. Její výrobky směřují například do Indie, Jihoafrické republiky, zemí bývalé Jugoslávie, Rakouska, Portugalska, Albánie, Číny, Maďarska, Ruska, Rumunska nebo na Slovensko.
\"Už před šesti lety měla naše malá firma největší obrat s Polskem,\" poznamenává Janiczek. \"Ocenil to i prezident Aleksander Kwaśniewski, od kterého jsem převzal vyznamenání za přínos k česko-polské spolupráci.\"
Počátkem letošního dubna přibylo další ocenění. Moravský podnikatel s  odpady  se stal u nás vynikajícím manažerem malé firmy za rok 2003.

Chráněná dílna
Na Třinecku je dnes kolem dvaceti procent nezaměstnaných. Mnozí z nich mají po letech práce v hutích nebo hlubinných dolech různou zdravotní újmu. Najít pro ně zaměstnání je zázrak.
\"Už několik let jich máme ve firmě celkem dvacet osm, což je víc než polovina všech našich zaměstnanců,\" poznamenává Janiczek. \"Mnohé firmy se jim vyhýbají. U nás je to naopak, jsme dokonce chráněnou dílnou. Přitom nechceme od státu za vytvořená místa ani korunu na dotacích, které na jedno místo představují pět tisíc korun.\"
Pavel Janiczek by mohl být spokojený, jeho firma má program na mnoho let dopředu. V Evropě patří mezi několik málo zpracovatelů různých grafitových a uhlíkových výrobků. V loňském roce se moravský podnikatel dohodl s Francouzi na spolupráci, s Italy v této době jedná. Našli si ho sami.
\"Proč vymýšlet něco, co už bylo někde vymyšleno,\" říká Janiczek. \"Chtěli bychom se na základě zahraničních zkušeností věnovat miliónům tun  odpadu  na  skládkách  , kde jsou doslova poklady,\" upřesňuje Janiczek. \"Neuplyne moc času a pustíme se nejenom do rozebírání obrovských odpadních hald, ale i třeba do zpracování uhelných kalů. Chceme se víc uplatnit i v dalších evropských hutních a slévárenských provozech.\"